Čís. 6725.

Nejde o žalobu podle §u 36 ex. ř., nýbrž podle §u 39 čís. 5 ex. ř., domáháno-li se nepřípustnosti exekuce proto, ježto nebyl dlužníku doručen exekuční titul. Směnečný platební příkaz, jenž nebyl řádně doručen, není exekučním titulem a nestal se jím ani tím, že dlužník za exekučního řízení předsevzal jednání, z nichž by snad mohlo býti usuzováno na schválení předchozího řízení.
(Rozh. ze dne 20. ledna 1927, Rv I 1753/26.) — Čís. 6725 —
135
Na základě směnečného platebního příkazu ze dne 24. května 1924 byla povolena proti pozůstalosti po Anně M-ové exekuce. Žalobu na vymáhajícího věřitele o nepřípustnost exekuce žalující pozůstalost opírala o to, že platební směnečný příkaz ze dne 24. května 1924, na jehož základě byla povolena exekuce, nebyl Anně M-ové doručen k vlastním rukám, že zpáteční lístek podepsán byl třetí osobou a že Anně M-ové osobně nebylo doručeno ani usnesení o povolení exekuce ani další usnesení exekučního řízení. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Jest zjištěno, že směnečný platební příkaz nebyl Anně M-ové doručen k vlastním rukám, a není též prokázáno, že snad později Anna M-ová platební příkaz do vlastních rukou dostala. Dále jest zjištěno, že ani povolení exekuce, ani další usnesení vydaná v exekučním řízení nebyla doručena Anně M-ové k vlastním rukám, nýbrž ve všech případech doručením náhradním. Než přes to bylo žalobu (žalobní žádost) zamítnouti. žaloba ve své podstatě obrací se proti platnosti směnečného platebního příkazu jakožto exekučního titulu z důvodu § 529 c. ř. s. první případ čís. 2 proto, že směnečný příkaz, kterým věc byla vyřízena a který má tvořiti exekuční titul, nebyl jí doručen, takže zůstala zákonně nezastoupena. Žalující nečiní však návrhu na prohlášení neplatnosti z důvodu zmatečnosti a neučinila ho výslovně ani za jednání a nemohl tedy soud vyhověti návrhu na zrušení exekuce, kterou ve smyslu §u 39 čís. 1 ex. ř. prosaditi dlužno; nehledíc ani k tomu, pokud by předběžné zkoumání podle §u 538 c. ř. s. snad mohlo odpadnouti, snad dodatečně při jednání mohlo býti provedeno a nehledíc ani k tomu, že žalující ani netvrdí ani neprokazuje zachování lhůty §u 534 prvý odstavec čís. 2 c. ř. s. Odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Ve věci samé dlužno především přihlédnouti k obsahu žalobního spisu. Tento arciť uvádí, že vznáší námitky proti exekučnímu nároku, leč z provedení žaloby jest zřejmo, že uplatňuje proti exekuci, že exekuční titul, směnečný platební rozkaz ze dne 24. června 1924 nenabyl právní moci, z čehož plyne, že žaloba, o niž jde, jest žalobou podle §u 36 ex. ř. Jest ovšem pravda, že námitky proti exekuci jest především uplatňovati rekursem, avšak, zmeškala-li strana povinná podati v čas rekurs, není jí tím zabráněno, by námitky proti povolení exekuce neuplatňovala žalobou podle §u 36 prvý odstavec ex. ř. jak tomu jest v souzeném případě . Jest zjištěno, že směnečný platební příkaz nebyl žalované Anně M-ové k vlastním rukám doručen, nebyl tedy v době, kdy uhražovací exekuce byla povolena, pravoplatným a schází tu tedy předpoklad pro povolení exekuce po rozumu §u 7 ex. ř. Když tomu tak, pak byla exekuce povolena neprávem, a právem domáhá se odvolatelka jejího zrušení. Názoru prvého soudu, že tu jde o žalobu ve smyslu §u 529 c. ř. s., přisvědčiti nelze proto, že předpoklady pro tuto žalobu podle §u 529 c. ř. s. nejsou splněny.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání
Důvody:
Co do právního posouzení věcí nesdílí dovolací soud právní názor odvolacího soudu, ze jde o žalobu podle §u 36 ex. ř., třeba že ji žalob- — Čís. 6726 —
136
kyne v odvolání za takovou výslovně označuje. Z citace §u 7 druhý odstavec ex. ř. v §u 36 ex. ř. jest zřejmo, že toto zákonné ustanovení má na zřeteli jiné skutečnosti, na nichž závisí splatnost a vykonatelnost nároku, než je doručení exekučního titulu. Žaloba dle své prosby směřuje k tomu, by byla prohlášena za nepřípustnou exekuce povolená na základě směnečného platebního příkazu ze dne 24. května 1924, usnesením ze dne 4 června 1924 a to proto, poněvadž směnečný platební příkaz nebyl dlužnici Anně M-ové doručen do vlastních rukou a nemohl proto nabýti právní moci. Domáhá se tedy žalobkyně prohlášení exekuce za nepřípustnou pro nedostatek řádného exekučního titulu, tudíž z určitého jiného důvodu, než který mají na zřeteli §§ 35, 36 a 37 ex. ř., což zákon nevylučuje (§39 čís. 5 ex. ř.). Nižšími soudy bylo zjištěno, že směnečný platební příkaz ze dne 24. května 1924 nebyl Anně M-ové doručen do vlastních rukou. Nemohl se proto státi pravoplatným, poněvadž Anna M-ová, pokud se týče její právní nástupci mohou ještě včas proti němu podati námitky, kdyby jim byl platně doručen. Směnečný platební příkaz, který nenabyl právní moci, pokud se týče proti němuž dosud nemohly být i podány námitky, není však exekučním titulem (§ 1 čís. 2 ex. ř.) a nemohla býti na jeho základě povolena exekuce (§ 7 ex. ř.). Stalo-li se tak přece, nemůže to býti na újmu dlužnici a to ani tehdy, kdyby byla za exekučního řízení předsevzala jednání, z nichž by mohlo býti po případě usuzováno na schválení předchozího řízení, poněvadž ani tím by nemohl býti nahrazen řádný a po zákonu jedině přípustný exekuční titul. Odvolací soud posoudil věc v podstatě správně po právní stránce, dovolání není odůvodněno a nemohlo mu býti vyhověno.

Citace:

Čís. 6725. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 162-164.