Čís. 6944.

Novela o právu manželském (zákon ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n.).
Souhlas manžela k rozluce podle §u 16 rozl. zák. nemůže býti udělen předem, najmě hned při rozvodu.
(Rozh. ze dne 30. března 1927, R I 236/27.)
Návrh manžela, by bylo rozloučeno manželství rozvedené dobrovolně dne 14. dubna 1925, poukázal soud prvé stolice na pořad práva. Důvody: Jde o manželství až dne 14. dubna 1925, tudíž po vydání zákona ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n. soudně za rozvedené prohlášené a od provedeného soudního rozvodu uplynul již jeden rok. Žadatel byl již zdejším usnesením ze dne 12. května 1926 odkázán na pořad práva, ježto pro nesouhlas druhé strany byla jeho žádost za rozluku zamítnuta. Usnesení to nabylo právní moci. Ježto také tentokráte manželka prohlásila při svém výslechu, že s rozlukou nesouhlasí, že nepřekonatelného odporu k svému manželi nemá a že není vyloučeno obnovení manželského společenství, není tu podstatné podmínky pro povolení rozluky, totiž souhlasu druhé strany. Souhlas s rozlukou lze platně projeviti až v řízení rozlukovém samém. Souhlas dříve snad projevený ať již při rozvodu nebo mimosoudně jest bezúčinný (§ 16 písm. a) I. odst. lit. c) rozlukového zákona). Takový souhlas nemůže nic změniti na žádaných předpokladech pro povolení rozluky, zakládajících se na ohledech veřejnoprávních a byl by mimo to, příče se dobrým mravům podle §u 879 obč zák., neplatný. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu,
neboť
manželství není předmětem obchodu, ježto není majetkovým předmětem a proto nelze žádným způsobem přistoupiti na myšlenku, že souhlas vyžadovaný k rozluce dle §u 16 zák. rozl. může býti dán již předem hned při rozvodu, nýbrž jest zcela zřejmo, že zákon myslí na souhlas projevený teprve při výslechu o žádosti za rozluku, vždyť nejen že nařizuje, že šetření a tudíž výslech stran má se díti teprve o podané žádosti za rozluku (§ 16 písm. a), nýbrž v odstavci b) §u 16 výslovně mluví o souhlasu se žádostí za rozluku v ten rozum, že se pokládá souhlas za daný, když manžel, o nějž jde, nedostaví se k výslechu, k němuž byl obeslán, obdržev spolu žádost odpůrcovu za rozluku.

Citace:

Čís. 6944. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 600-600.