Čís. 7163.

Pojišťovací smlouva.
Zcizením pojištěné nemovitosti nastává jen záměna v pojistníkově osobě, nabyvatel vstupuje v dočasné aktivní i pasivní účinky právní — Čís. 7163 —
1064
smlouvy, vzešlé pro zcizitele a to již dobou zcizení, totiž hotovostí zcizovacího právního jednání, nikoliv (teprve nabytím vlastnictví a to bez vlastního nebo zcizitelova projevu a bez pojistitelova svolení. Význam placení premie zcizitelem, ač v době splatnosti premie byla již nemovitost prodána.
(Rozh. ze dne 17. června 1927, Rv II 87/27.)
Vilém B. pojistil u žalující pojišťovny dům čís. 56 proti požáru. Roční premie 1156 Kč 29 h byla splatna ročně předem dne 31. července. Vilém B. prodal dům dne 17. července 1925 žalované firmě, jež jej prodala dne 28. srpna 1925 Josefu H-ovi. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se pojišťovna na žalované firmě zaplacení premie dospělé dnem 31. července 1925. Procesní soud prvé stolice uznal žalovanou povinnou zaplatiti žalobkyni pouze 133 Kč 14 h, jinak žalobu zamítl. Důvody: Pro rozhodnutí sporu jsou směrodatný po stránce právní ustanovení § 64 pojišť. zák., podle nichž v případě prodeje pojištěné nemovitosti přecházejí práva i povinnosti ze smlouvy pojišťovací na nabyvatele. Oba, jak prodatel, tak i nabyvatel, jsou povinni ihned prodej pojišťovně oznámiti a oba ručí solidárně za premie za dobu, než se pojišťovna o prodeji dozvěděla. Souzený případ jest přes jasnost těchto předpisů ztížen tím, že žalovaná nebyla v době podání žaloby oproti původní pojišťovací smlouvě pouze nabyvatelkou nemovitosti, nýbrž zároveň další zcizitelkou. Žaloba směřuje proti ní jako proti nabyvatelce, žalovaná se hájí jako zcizitelka. Žalobkyně pro svůj názor uvádí, že žalovaná byla v době splatnosti premie nabyvatelkou nemovitosti. Okolnost tato však podle názoru soudu není rozhodující právě se zřetelem k § 64 pojišť. zák., který výslovně stanoví, že i povinnosti ze smlouvy přecházejí prodejem na nabyvatele. Proto, i když v době splatnosti premie byla žalovaná jako první nabyvatelka povinnou piatiti premii, ale nezaplatila ji, přesunula tento svůj závazek dalším prodejem na dalšího nabyvatele. Její právní poměr k pojišťovně jest pouze poměrem solidární ručitelky za část premie pojišťovací na dobu, než se pojišťovna o prodeji dozvěděla. Jest sice zjištěno svědkyní P-ovou, že sporná premie byla v den splatnosti zaplacena pojišťovně bankou A. a dále svědkem Vilémem B., že zaplacený peníz dostal od pojišťovny zpět v březnu 1926, ale to nemělo a nemá vlivu na právní poměr stran. Týmiž svědky jest zároveň zjištěno, že premii inkasovala P-ová jako zástupce pojišťovny v bance, kterýmžto způsobem dříve pojistné zapravováno, dále svědkem B-em, že se tak stalo bez jeho vědomí i svolení, pročež domáhal se vrácení vybraného peníze. Učinil tak dopisem ze dne 8. září 1925, tedy ještě před podáním žaloby. Vybrání peníze z banky nebylo tedy »placením«, nestalo se s úmyslem oprávněného Viléma В-a převésti peníze v majetek pojišťovny za účelem vyrovnání závazku, nýbrž omylem osob třetích. Právem proto vrátila pojišťovna přijaté peníze a nenastal převedením peníze v držení banky zánik její pohledávky na pojistném. Tím méně zanikl závazek žalované firmy jako solidární ručitelky ve smyslu — Čís. 7163 —
1065
§ 64 pojišť. zák. Po stránce skutkové jest dokázáno svědkyní P-ovou, že ani ona ani pojišťovna, nebyla zpravena o druhém prodeji, takže jako dobu, kdy pojišťovna se o prodeji dozvěděla, jest míti den 12. září 1925, jak žalobkyně uvádí a též žalovaná připustila. Ručí tedy žalovaná vzhledem k předpisům § 46 poj. zák. za část premie, připadající na dobu od 1. srpna do 11. září 1925, tedy na 42 dní. V poměru k celkové roční premii jest to peníz, jejž žalovaná byla uznána povinnou žalobkyni zaplatiti. Se zbytkem zažalované premie bylo žalobu zamítnouti. Odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil věc odvolacímu soudu, by dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Dovolatelka uplatňuje dovolací důvody podle čís. 2 a 4 § 503 c. ř. s. Na prvém místě uplatněný důvod spatřuje v tom, že se odvolací soud nezabýval otázkou, jaký vliv měla na žalobní nárok okolnost, že žalobkyni byla zaplacena premie hned 4. srpna 1926, ačkoli to bylo namítáno v řízení prvé stolice tvrzením, že právě zažalovaná premie byla v době podání žaloby již zaplacena dřívějším vlastníkem pojištěné nemovitosti Vilémem B-em, a že tímto zaplacením byli ostatní spoluzavázaní sproštěni z jakéhokoliv závazku. Dovolatelka poukazuje k tomu, že zažalovaná premie byla zaplacena Vilémem B-em dne 4. srpna 1925 a že žalobkyně vrátila Vilému B-ovi zaplacenou prémii teprve v roce 1926, tedy dávno po žalobě, že Vilém B. byl vlastníkem pojištěné nemovitosti do 17. července 1925, že toho dne prodal tuto nemovitost dovolatelce, která ji dne 28. srpna 1925 prodala dále Josefu H-ovi, že pojišťovací smlouva nebyla vypovězena a že se žalobkyně dozvěděla o prodeji Josefu H-ovi (ze dne 28. srpna 1925) teprve dne 12. září 1925 (jak zjišťuje odvolací soud), kdežto podle dovolatelčina tvrzení dozvěděla se žalobkyně o »těchto transakcích« (tedy o všech těchto kupech a prodejích) řečeného dne (12. září 1925). Z toho dovozuje dovolatelka, že Vilém B. byl proti žalobkyni pojistníkem až do 12. září 1925 a že žalobkynč, jelikož nevěděla o prodeji pojištěné nemovitosti Vilémem B-em dovolatelce, právem přijala premii za další období pojišťovací od 1. srpna 1925 do 31. července 1926, splatnou dne 1. srpna 1925 od Viléma В-a prostřednictvím banky A., jak se to dělo vždy dříve prostřednictvím banky A. Dále z toho dovozuje, že, když jest správným právní názor odvolacího soudu, že je pro povinnost placení premie rozhodujícím den její splatnosti, byl jedině Vilém B. povinen prémii tu zaplatiti, protože dne 1. srpna 1925 byl ještě pojistníkem, neboť žalobkyně toho dne ještě nevěděla o prodeji ze dne 17. července 1925, a že proto právem dala si vyplatiti tuto, dne 1. srpna 1925 splatnou premii od Viléma B-a prostřednictvím banky A. Aby mohla býti posouzena opodstatněnost těchto vývodů, dlužno přihlédnouti k předpisu § 64 pojišťov. zákona, platnému podle § 167 téhož zákona již od 1. ledna 1918. Podle tohoto ustanovení zcizením pojištěné nemovitosti přecházejí práva a povin- — Čís. 7163 —
1066
nosti z pojišťovací smlouvy na nabyvatele (§ 64 (1). Uskutečňuje se tedy zcizením nástupnictví, arci singulární, nabyvatele v práva a závazky smluvní. Zcizení jest pojistníkem neodkladně oznámí ti pojistiteli (§ 64 (2). Pojistitel není povinen dříve, než se dozvěděl o zcizení, pod rob i ti se důsledkům přechodu pohledávek proti němu vzešlých (§ 64 (3). Zcizitel i nabyvatel ručí společně a nedílně za premii na dobu, než pojistitel zvěděl o zcizení. Podle těchto jednostranně donucovacích předpisů (§ 72) nastává zcizením jen záměna v pojistníkově osobě, nabyvatel vstupuje v dočasné aktivní i pasivní účinky právní smlouvy pro zcizitele vzešlé a to již dobou zcizení, totiž perfekcí zcizovacího jednání právního, nikoli teprve nabytím vlastnictví, tedy (zpravidla) knihovním vkladem, a to po samém zákonu, bez vlastního nebo zcizitelova projevu a bez pojistitelova svolení. Usuzuje-li tedy odvolací soud, že, když dovolatelka koupila pojištěné nemovitosti dne 17. července 1925 a když dne 31. července 1925 byla předem splatná celoroční premie 1156 Kč 29 h, je dovolatelka jako nabyvatelka povinna zaplatiti celou tuto premii, sluší jeho právní názor schváliti, a není po této stránce opodstatněn dovolací důvod podle čís. 4 § 503 c. ř. s. Je však opodstatněn dovolací důvod podle čís. 2 § 503 c. ř. s., právem spatřovaný dovolatelkou v tom, že se odvolací soud nezabýval otázkou, jaký vliv měla na žalobní nárok okolnost, že žalobkyni byla zaplacena premie hned 4. srpna 1926, ačkoli to bylo namítáno v řízení prvé stolice tvrzením, že právě zažalovaná premie byla v době podání žaloby již zaplacena dřívějším vlastníkem pojištěné nemovitosti Vilémem B-em, pokud se týče, že odvolací soud nezjišťoval v této příčině rozhodujících okolností a že, ačkoliv byl uplatněn odvolací důvod nesprávného ocenění důkazů, tohoto nepřezkoumal. Byla-li zaplacena premie, o kterou je žalováno, zcizitelem pojištěné nemovitosti v době, kdy žalobkyně o zcizovacím jednání právním neměla dosud vědomosti, slušelo by usuzovati podle § 1412 obč. zák., že žalobní pohledávka zanikla zaplacením, a vyrovnání této pohledávky mezi zcizitelem Vilémem B-em a nabyvatelem (žalovanou firmou) bylo by výhradně vnitřním poměrem těchto osob, nemajícím s touto rozepří nic společného. Musilo by pak ještě býti uváženo, zda byla žalobkyně oprávněna, zažalovavši tuto prémiovou, jí již Vilémem B-em zaplacenou pohledávku, ji zase Vilému В-ovi vrátiti, a musilo by také býti zjištěno, kdy a jak se to stalo, jakož i musilo by býti zjištěno, kdy se žalobkyně dozvěděla o zcizovacím jednání právním mezi Vilémem B-em a žalovanou firmou. Nelze sice dovozovati, jak činí dovolatelka, že Vilém B. byl proti žalobkyni pojistníkem až do 12. září 1925, jak již bylo vyloženo (§ 64 čís. 1 pojišť. zák.), ale přece jenom sluší zkoumati, zda v době svrchu vymezené bylo placení Vilémem В-ein řádným, zánik žalobní pohledávky v zápětí majícím placením. Bude zejména přezkoumati, jak se událo řečené placení Vilémem B-em, jaký význam má inkaso prémií svědkyní P-ovou, zda byl Vilém B. oprávněn, jak učinil dopisem ze dne 8. září 1925, placení neuznati, a zda byla žalobkyně oprávněna zaplacenou jí prémii Vilému B-ovi vrátiti, kterýmižto otázkami se sice obíral prvý soud, leč odvolací soud jich neřešil.

Citace:

Čís. 7163. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 1089-1092.