Čís. 6849.

Při rozvrhovém roku ohledně nejvyššího podání za exekučně prodanou nemovitost dlužno odpor podati a odůvodniti ihned při jednání o každé jednotlivé pohledávce. Hromadný, blíže neodůvodněný odpor po skončeném jednání před podpisem protokolu není způsobilým, by se o něm jednalo. K důvodům, uplatněnými teprve v rekursu, nelze přihlíželi, lze je po případě uplatniti žalobou podle posledního odstavce §u 231 ex. ř.
(Rozh. ze dne 1. března 1927, R I 111/27.)
Rekursní soud zamítl stížnost dlužníka do rozvrhového usne- sení ohledně výtěžku za exekučně prodanou nemovitost. Důvody: Podle §u 234 ex. ř. jsou dlužník a oprávnění, kteří se dostavili k rozvrhovému roku, toliko v mezích práva, které jím přísluší podle §u 213 ex. ř. k odporu, oprávněni napadati rozvrhové usnesení rekursem a nelze přihlížeti k důvodům odporu, které mohly býti uplatněny odporem, avšak při rozvrhovém roku nebyly předneseny. Podle §u 213, prvý odstavec, poslední věta ex. ř. může dlužník podati odpor toliko proto, že bylo přihlédáno k nárokům, pro které není exekučního titulu. Dlužník však, jak sám ve stížnosti uvádí, a jak také patrno z protokolu o rozvrhovém roku zřízeného podle §ů 59, druhý odstavec a §u 213, poslední odstavec ex. ř., nepodal vůbec odporu při projednávání nároků, uvedených tamtéž v položkách č. 1 až 30. Teprv při jednání o poslední přihlášce navrhl přerušení řízení a uvedl, že podal ministerstvu spravedlnosti žádost, že okresní soud vydal pozdě rozvrhové usnesení o podstatě za hostinec dlužníkův, že proto byl také prodán mlýn čp. 23, za nějž jest právě rozvrhována podstata, že dražba mlýna stala se omylem a nedopatřením, ježto prý pivovar P. neodhlásil včas svoji pohledávku a že prý vymáhající věřitelka jest úplně kryta z výtěžku dražby hostince, což prý platí zejména, kdyby finančními úřady byly odepsány dlužníkovy daně. Při jednání o nárocích položka 1. až 29. téhož protokolu ne- byl podle tohoto dlužníkem odpor vůbec podán. Ohledně všech těchto 30 nároků jest rekurs dlužníkův zákonně přípustným (§§ 234 a 213 ex.. ř.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. — Čís. 6850 —
367
Důvody:
Stěžovateli nepodařilo se vyvrátiti správné a zákonu plně vyhovující důvody, ze kterých byla jeho stížnost do rozvrhového usnesení zamítnuta. Není, jak soudí, lhostejno, zda podal při rozvrhovém roku odpor proti jednotlivým přihlášeným pohledávkám jednotlivě, či hromadně a až před podpisem protokolu, tím méně, zda odpor odůvodnil již při rozvrhovém roku, či teprve v rekursu do rozvrhového usnesení. Podle §§ 212—214 ex. ř. jest účelem rozvrhového roku, by účastníci při něm jednali o každé jednotlivé přihlášené pohledávce, aby bylo zjištěno, zda a z kterých důvodů se odporuje jejímu přikázání na nejvyšší podání, a aby tak byl zjednán pevný a nepošinutelný již základ pro rozhodnutí, mají-li býti jednotlivé nároky uznány pro nedostatek odporu (§ 214 druhý odstavec ex. ř.), či odpor má býti odkázán na pořad práva, poněvadž jest třeba zjistiti sporné skutkové okolnosti (§ 231 první odstavec ex. ř.), či které sporné právní otázky třeba rozřešiti pořadem stolic. Příkaz zákona, by bylo o jednotlivých pohledávkách a jejich pořadí, jakož i o námitkách proti nim podaných, ústně jednáno a by všechny pro soudní rozhodnutí podstatné okolnosti byly výslechem přítomných účastníků objasněny, vyžaduje nutně, by odpor byl podán hned při jednání o každé jednotlivé pohledávce, a aby byl již při jednání odůvodněn. Hromadný, nijak neodůvodněný odpor, který podal stěžovatel po skončeném jednání před podpisem protokolu, nebyl způsobilý, by se o něm jednalo a aby byl brán na něj při rozvrhovém usnesení zřetel. K důvodům uplatněným teprve v rekursu nelze podle § 234 ex. ř. již přihlížeti, nemohou tedy vésti ku změně usnesení prvního soudu, a musí býti stěžovateli ponecháno, by je po případě uplatnil žalobou podle posledního odstavce §u 231 ex. ř.

Citace:

čís. 6849. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 392-393.