Čís. 7158.

Pro pojem »nepatrné« věci ve smyslu § 501 c. ř. s. a § 517, poslední odstavec c. ř. s. jest nerozhodne, zda nárok, o němž mají vyšší soudy — Čís. 7159 —
1055
rozhodovati, byl nepatrným již od původu, či zda se jím stal teprve později buď důsledkem obmezení žaloby podle § 453, druhý odstavec, c. ř. s. či byv rozštěpen rozsudkem prvého soudu.
(Rozh. ze dne 17, června 1927, R I 469/27.)
Do rozsudku procesního soudu prvé stolice, jímž bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody, odvolaly se obě strany. Odvolací soud odvolání odmítl, ježto každá ze stran napadla rozsudek prvého soudu ohledné peníze, nepřevyšujícího 300 Kč.
Nejvyšší soud odmítl rekurs žalovaného.
Důvody:
Žalobce domáhal se na žalovaném podle § 1320 obč. zák. náhrady škody úhrnem 590 Kč. Prvý soud vyhověl žalobě jen co do části 200 Kč a zamítl ji co do zbytku 390 Kč. Žalobce se odvolal, jen pokud byla žaloba zamítnuta s částkou 90 Kč za útraty léčení. Žalovaný se odvolal »co do celého obsahu rozsudku«, ale mohl se přirozeně odvolati jen co do odsuzující části 200 Kč. Odvolací soud odmítl po ústním jednání obě odvolání z důvodu, že každá strana napadla rozsudek prvního soudu jen co do částky bagatelní. Dovolací rekurs, správně rekurs, žalovaného jest podle § 517 poslední odstavec c. ř. s. nepřípustný a bylo jej podle § 523 c. ř. s. odmítnouti, když tak neučinily soudy nižších stolic. Názor stěžovatelův, že za věc »nepatrnou« jest pokládati jen onui, která již před soudem prvé stolice byla jako věc bagatelní projednávána, a že odvolání co do částky pod 300 Kč nemůže učiniti právní věc věcí bagatelní, není správný. Rozsudkem prvního soudu byla původní pohledávka rozštěpena na dvě částky. Odvolal-li se žalovaný jen ohledně částky 200 Kč, ku které byl odsouzen, byl byl měl odvolací soud přezkoumávati rozsudek prvního soudu jen co do této bagatelní části. S hlediska žalovaného jest tomu tak, jakoby hned od původu byl býval žalován jen na zaplacení 200 Kč a byl jen k této částce odsouzen. Praví-li zákon v § 501 c. ř. s., že »v nepatrných věcech« může býti odporováno rozsudku prvního soudu jen z důvodů zmatečnosti podle § 477 čís. 1 až 7 c. ř. s. a praví-li dále v § 517 poslední odstavec c. ř. s., že proti usnesením odvolacího soudu »ve věcech nepatrných«, jest rekurs vyloučen, nerozeznává, zda nárok, o němž mají vyšší soudy rozhodovati, byl bagatelním již od původu, či zdali se jím stal teprve později buď v důsledku obmezení žaloby podle § 453 druhý odstavec c. ř. s., nebo v důsledku rozštěpení prvním rozsudkem. Účel zákona jest ve všech těchto případech týž, by totiž v nepatrných věcech byl ušetřen odvolací soud rozhodování věcného a dovolací soud podle §§ 517 poslední odstavec a 502 druhý odstavec c. ř. s. rozhodování vůbec (v témž smyslu rozhodnutí čís. 346 sb. n. s.). Na věci nic nemění, že odvolací soud neodmítl odvolání již v sezení neveřejném podle §§ 471 čís. 2, 473 a 474 druhý odstavec c. ř. s., neboť mohl tak učiniti podle § 495 c. ř. s. také ještě po ústním jednání odvolacím.

Citace:

Čís. 7158. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 1080-1081.