Čís. 6885.

Běžné užitky, jež příslušejí obročníku pro jeho osobu (dodávání piva), jest oprávněn on sám si vymáhati, třebas se mu započítávaly do kongruy.
Opomenutí nabyvatele nemovitosti, jenž nahlédl pouze do hlavní knihy, nikoliv i do sbírky listin, jde na jeho vrub. Zápis ve hlavní knize, jenž se neshoduje s listinou, na základě které byl učiněni, není o sobě rozhodným pro práva a povinnosti stran.
(Rozh. ze dne 9. března 1927, Rv I 1951/26.)
Kupní smlouvou ze dne 8. července 1878 zavázal se kupitel pivovaru, že bude odváděti kaplanu v K. ročně 11 hl 31 litrů piva. Na pivovaru byl pak zajištěn tento závazek až do nejvyššího peníze 1.150 zl r. m. Kupní smlouvou ze dne 1. července 1925 stala se vlastnicí pivovaru žalovaná. Žalobce byl kaplanem v K. od 1. září 1924 a příslušelo mu za dobu do 31. března 1926 17 hl 31 litrů piva, jež mu však nebylo dodáno. Ježto provoz pivovaru byl zastaven, domáhal se žalobce na žalované zaplacení 3225 Kč, čítaje podle místních poměrů za 1 hl piva 180 Kč. žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Nelze souhlasiti s míněním stěžovatelky, že žalobce není k žalobě oprávněn. I kdyby se mělo za to, že jde o jmění církevní, byla by finanční prokuratura podle služební instrukce ze dne 9. března 1898 čís. 41 ř. zák. § 2 čís. 9 oprávněna ji zastupovati jen tehdy, kdyby se spor týkal jmění kmenového. Zde jde však o běžné užitky, které příslušejí žalobci pro jeho osobu a které tudíž jen on osobně může vymáhati. Že se mu započítávají do kongruy, nemění nic na jeho právu. Ve věci samé souhlasí dovolací soud rovněž s názorem soudu druhé stolice, že zápis v hlavní knize o sobě není rozhodným pro práva a povinnosti stran, poněvadž se neshoduje s listinou, na základě které byl učiněn. Podle §u 1 knih. zák. jest sbírka listin podstatnou součástí pozemkové knihy a jest podle §u 7 knih. zák. a §u 31 min. nař. ze dne 12. ledna 1872, čís. 5 ř. zák. veřejnou právě tak jako kniha hlavní. V §u 4 knih. zák. jest sice ustanoveno, že knihovních práv lze nabýti jen zápisem do knihy hlavní, avšak tento předpis předpokládá, že zápis se shoduje s listinou, na níž se zakládá, neboť jinak by nemělo smyslu ustanovení §u 6 knih. zák., že z každé listiny, podle které se činí knihovní zápis, nikoliv jen z listin, na které se podle §u 5 knih. zák. odvolává zápis v hlavní knize, jest zadržeti opis při pozemkové knize. Dlužno tudíž za rozhodnou pro obsah zapsaného závazku pokládati listinu, na níž zápis spočívá, nikoliv jedině zápis v hlavní knize. Podle kupní smlouvy ze dne 8. prosince 1878 nemůže však býti pochybnosti o tom, že povinnost poskytovati dočasnémp kaplanu ročně množství — Čís. 6886 —
453
piva tam uvedené, jest reálním břemenem, zavazujícím dočasného vlastníka zatížené nemovitosti k plnění těchto ročních dávek, neboť podle zjištění nižších soudů svolil tehdejší nabyvatel výslovně k tomu, by závazek byl vložen jako reální břemeno, Na povaze závazku nebylo nic změněno tím, že původní kupitel nemovitosti jej převzal na srážku 1150 zl. r. m. z kupní ceny, ani, že proti znění listiny žádal o zápis zástavního práva pro tento závazek až do nejvyšší částky 1150 zl. r. m. Bezvýznamnou jest okolnost, že v dražebním řízení v roce 1907 podle dražebních podmínek převzal vydražitel nemovitosti závazek, o který jde, tak jak jest zapsán v hlavní knize, tedy do výše 1150 zl. beze srážky z kupní ceny, neboť tím zůstala práva oprávněného nedotčena. Ustanovení §u 1500 obč. zák. nemůže se žalovaná dovolávati, poněvadž bylo její povinností, nahlédnouti nejen do knihy hlavní, nýbrž též do sbírky listin a neučinila-li tak, jde toto opomenutí na její vrub. Podle toho jest žalobce oprávněn, požadovati na žalované jako vlastnici zavázané nemovitosti, zadrželé dávky bez omezení, pokud nejsou promlčeny, což však zde nepřichází v úvahu.

Citace:

Čís. 6885. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 478-479.