Čís. 6820.

Dohodli-li se členové představenstva družstva na tom, že si povolují zřízení reklamních nápisů na domě družstva a že, kdyby bylo třeba, platiti za to, to též zaplatí, aniž by byla určena úplata za propůjčování zdi, šlo o nezávaznou výprosu a bylo družstvo kdykoliv oprávněno, domáhati se na členu představenstva, jenž použil zdi k reklamnímu účelu, by reklamní nápis odstranil.
(Rozh. ze dne 22. února 1927, Rv I 1337/26.)
Žalobě družstva, jíž se domáhalo na žalovaném členu představenstva družstva, by odstranil reklamní nápis na domě družstva, procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Odvolací soud, vycházeje z názoru, že tu nejde ani o půjčku, ani o výprosu nebo nájem, nýbrž o smlouvu svého druhu přiléhající jedině na pojem půjčky, dospěl k zamítnutí žaloby proto, že prý žalující strana opřela žalobu o tvrzení, že nápis reklamní »byl připevněn« na jejím domě »bez právního titulu«, což však neprokázala. Nutno prý proto pokládati žalovaného za držitele bezelstného (§§ 326, 329 obč. zák.), který jest oprávněn užívati věci tak, jak bylo smluveno (§ 1305 obč. zák.). Povinnost, odstraniti reklamní nápis, měl by prý žalovaný jen tehdy, kdyby to bylo stranami ujednáno (§ 859 obč. zák.), což nebylo ani tvrzeno. Tento — Čís. 6820 —
313
právní názor jest arciť pochybený a nutně pochybil soud odvolací, poněvadž vychází při svém právním nazírání z nesprávného podkladu skutkového. Žalující strana neopřela žalobní nárok o tvrzení, že žalovaný »připevnil« reklamní nápis bez právního důvodu, nýbrž o to, že »užívá« štítu na domě žalující strany, na němž reklamní nápis je připevněn, bez právního důvodu, a že, byv к odstranění vyzván, tak neučinil. Nesporno jest, že dům, na němž žalovaný umístil, totiž dal namalovali, reklamní nápis, je vlastnictvím žalující strany. Dle § 354 obč. zák. jest věcí žalovaného, by dokázal, že štítu domu užívá z právního důvodu, tedy buď na základě smlouvy o půjčce (§ 971 obč. zák.), nebo smlouvy nájemné (§ 1090 obč.zák.) nebo dohody jiné,jež poskytuje právní důvod.Dle skutkových zjištění prvého soudu, jež převzal odvolací soud, dohodli se členové představenstva žalujícího společenstva ve schůzi několik dní před 28. květnem 1925, že si povolují zřízení reklamních nápisů pro své živností, a že, kdyby bylo třeba platiti za to, to též zaplatí. Poněvadž dle dalšího skutkového zjištění schůzi byl přítomen i žalovaný jako člen představenstva, týkalo se toto ujednání nepochybně i jeho, a bylo mu tedy povoleno, použiti výhody, umístiti na dům reklamní nápis, po případě za to platiti. Jak bylo dále zjištěno prvním soudem, neurčilo představenstvo při oné dohodě úplaty za propůjčení zdi a nedošlo к takovémuto určení ani později, poněvadž již 29. května 1925 nově zvolené představenstvo odmítlo další jednání o úplatě, naopak nařídilo, by reklamní nápisy byly odstraněny. Z toho plyne, že se úmysl členů bývalého představenstva při ujednání před 28. květnem 1925 nesl k tomu, přenechati členům představenstva a tedy i žalovanému štít domu společenstvu patřícího k umístění reklamních nápisů, kdyby toho bylo třeba, nájemní smlouvou. Ke smlouvě nájemní již nedošlo; nebylať určena úplata (§ 1090 obč. zák.). Leč nedošlo ujednáním představenstva ani ke smlouvě o půjčce (§ 971 obč. zák.). Neboť tato smlouva vyhledává, by byla přenechána nespotřebitelná věc k bezplatnému užívání na určitou dobu. Doba tato může býti stanovena buď výslovně neb účelem užívání. Nebyla-li však určena výslovně a nevyplývá-li ani z účelu užívání věci, že užívání jest omezeno na určitou dobu, jde o nezávaznou výprosu (precarium), jak ji uvádí § 974 obč. zák. a není tu ani příčiny, ani důvodu vytvořovati nějakou smlouvu sui generis, když zákon právní poměr výslovně označuje za výprosu. Že by byla bývala doba užívání určena při dojednání představenstva několik dní před 28. květnem 1925, nebylo ani tvrzeno, natož zjištěno. Z účelu užívání lze však přímo souditi, že nešlo o užívání co do doby omezené a určité, nýbrž o trvalé umístění reklamních nápisů, aneb alespoň o užívání na dobu neurčitou. Není tu tedy předpokladu §u 971 obč. zák., nejde, jak prvý soud správně rozpoznal, o půjčku, nýbrž o pouhou výprosu dle §u 974 obč. zák. a jest proto žalující strana po rozumu tohoto zákonného ustanovení oprávněna, kdykoliv žádati, by věc byla vrácena, t. j. aby žalovaný zanechal dalšího užívání, jelikož pak užívání štítu domu záleží již v tom, že je umístěn na něm reklamní nápis, jest na žalovaném, by reklamní nápis odstranil sám, když mu užívání zdi platně bylo odňato. Jakým způsobem tomu vyhoví, je jeho věcí; jest mu jen šetřiti předpisu §u 979 obč. zák. Bylo proto uznati, jak se stalo.

Citace:

Čís. 6820. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 338-339.