Čís. 6677.

Ochrana nájemců (zákon ze dne 26. dubna 1923, čís. 85 sb. z. a n.). Koupil-li nájemník současně s ujednáním nájemní smlouvy ohledně obchodní místnosti od pronajímatele zařízení obchodní místnosti a zboží, jde o nedovolenou úplatu ve smyslu §u 20 (2) zák., pokud kupní — Čís. 6677 —
37
cena převyšovala skutečnou hodnotu zařízení a zboží s příslušným okruhem zájemníků.
(Rozh. ze dne 11. ledna 1927, Rv II 675/26.).
Uzavíraje se žalovaným pronajímatelem nájemní smlouvu ohledně obchodní místnosti koupil od něho žalující nájemník zařízení obchodní místností a zboží za 10.000 Kč. Žalobě, jíž se domáhal na žalovaném vrácení 7.000 Kč, ježto prý šlo o nedovolenou úplatu podle §u 20 (2) zák. na ochr. náj., vyhověl procesní soud prvé stolice ohledně 5.987 Kč 65 h, zjistiv, že hodnota zařízení obchodní místnosti a zboží i s příslušným kruhem zájemníků činila 4.012 Kč 35 h. Odvolací soud k odvolání žalovaného napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Důvod nesprávného právního posouzení věci není opodstatněn. Při jeho rozboru dlužno vycházeti ze skutkových zjištění napadeného rozsudku. Odvolací soud zjistil, že dne 11. ledna 1924 uzavřely strany nájemní smlouvu, dle níž žalovaný pronajal žalobcům obchodní místnost s malou světničkou, na dobu tří let za měsíční nájemné 150 Kč, a že žalovaný současně prodal žalobcům zařízení a zboží v těchto místnostech za 10.000 Kč a že žalovaný na tom trval, že obě smlouvy, nájemní a kupní, musí být i uzavřeny současně. Je dále zjištěno, že žalobci zaplatili žalovanému na jeho žádost kromě nájemného za ono zařízení a zboží 10 000 Kč, a že hodnota těchto předmětů i s příslušným okruhem zájemníků činila pouze 4.012 Kč 35 h. Jde o to, zda v uvedených skutkových okolnostech lze spatřovati podstatu právního jednání zákonem (§ 20 druhý odstavec, druhá věta zák. o ochraně nájemníků) zapovězeného, kterým pronajímatel dal sobě kromě nájemného poskytnouti něco za to, že pronajímá byt. Odvolací soud zodpověděl otázku kladně. Právem. Že žalovaný byl pronajímatelem obchodních místností a malé světničky, je zjištěno. Že ustanovení §u 20 cit. zák. platí také, když předmětem smlouvy nájemní isou obchodní místnosti, plyne z ustanovení §u 30 cit. zák. a vyslovil Nejvyšší soud již v rozhodnutích čís. 3894 a 4801 sb. n. s. Jde o to, zda je tu něco, co si dal žalovaný poskytnouti kromě nájemného. Žalovaný namítá, že nikoliv, ježto prý žalobci doslali za 10 000 Kč obchod a zboží. Než žalovaný je na omylu. Přehlíží, že skutečná hodnota zařízení a zboží, jež žalobci koupili za 10.000 Kč, činila pouze 4.012 Kč 35 h, takže za zbytek 5.987 Kč 65 h nedostalo se jim od žalovaného vůbec úhrady. Kdyby bylo šlo mezi stranami pouze o kupní smlouvu ohledně obchodního zařízení a zboží, nebyli by žalobci měli rozumný důvod, by předměty tyto, mající okrouhle cenu 4.000 Kč, přeplatili asi o 6.000 Kč. Avšak žalobcům šlo a to, by mohli obchodem vydělávati, tedy o nájem obchodních místností. Раk-li však žalovaný učinil podmínkou, že obě smlouvy, nájemní a kupní, musí býti uzavřeny současně, byli žalobci, jak správně také do- — Čís. 6678 —
38
vozu je odvolací soud, nuceni, chtěli-li dosíci nájmu obchodních místností, za účelem provozování obchodu potřebných, koupiti od žalovaného i zboží a zařízení a zaplatiti mu za ně 10.000 Kč, jak žádal. Z toho plyne, že částka kupní ceny 5.987 Kč 65 h nemající úhrady ve zboží a zařízení žalobci koupeném, byla jimi dána žalovanému za to, že jim pronajal obchodní místnosti. Jest tedy onou podle §u 20 (2) uvedeného zákona zapovězenou úplatou. Pokud žalovaný namítá v dovolání, že nárok žalobci uplatňovaný jest nárokem ze správy, jehož předpoklady však nejsou dány, poukázati jest k tomu, že žalobci nárok o tento právní důvod vůbec neopírali, nýbrž výslovně odvolávali se к odůvodnění svého nároku na §u 20 zák. o ochraně nájemníků. Že tak činili právem, vysvítá z toho, co bylo shora uvedeno. Jsou proto žalobci také oprávněni žádati podle §u 20 (3) uvedeného zákona na žalovaném, by vrátil, co proti zákazu §u 20 (2) téhož zákona obdržel.

Citace:

Čís. 6677. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 64-66.