Čís. 7130.

Odklad exekuce vyklizením (zákon ze dne 31. března 1925, čís. 51 sb. z. a n.).
Celkový odklad exekučního vyklizení místností nesmí překročiti devět měsíců. Lhůty odkladu musí následovati bezprostředně za sebou.
(Rozh. ze dne 8. června 1927, R II 200/27.) — Čís. 7131 —
997
Soud prvé stolice povolil odklad exekuce vyklizením na další čtvrtletí. Rekursní soud vyhověl rekursu vymáhajícího věřitele potud, že povolil odklad exekuce pouze do 22. června 1927. Důvody: V rozhodnutí ze dne 1. března 1927 — R II 66/27 — vyslovil nejvyšší soud názor o tom, od kterého dne se má počítati tříměsíční lhůta odkladu exekuce podle § 1 zák., jen ohledně prvního povolení, takže nižší stolice ohledně způsobu počítání této lhůty při dalším povolení odkladu tímto právním názorem nejsou vázány. Jak zřejmo z motivů k zákonu ze dne 26. dubna 1923, čís. 86 sb. z. a n. o odkladu exekučního vyklizení místností, je mezi jiným účelem nových předpisů, by provisorium, jímž je odklad exekuce, nebylo protahováno do nekonečna a by byl omezen počet odkladů, jež lze téže osobě za sebou povoliti. Vzhledem k tomuto úmyslu zákona jest vykládati ustanovení § 1 zák. ze dne 31. března 1925, čís. 51 sb. z. a n. v tom smyslu, že odklad exekuce převyšující 9 měsíců jest naprosto a za každých okolností vyloučen. Neboť jinak byla by dána dlužníkovi možnost, by protahováním řízení o žádosti za opětný odklad získal příznivější lhůty odkladu, než mu zákonodárce přiznává. Jest proto třeba, aby lhůty odkladu bezprostředně za sebou následovaly. Podle shora uvedeného rozhodnutí nejvyššího soudu uplynula první čtvrtletní lhůta dnem 22. března 1927, takže další tříměsíční lhůtu jest počítati od tohoto dne a tato končí 22. června 1927.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu dlužníka.
Důvody:
Jest pravda, že nelze vyvoditi z doslovu zákona názor, že celkový odklad exekučního vyklizení místnosti ve smyslu zákona ze dne 31. března 1925, čís. 51 sb. z. a n. nesmí překročiti 9 měsíců a že lhůty odkladu musí následovati bezprostředně za sebou. Než rekursní soud ve směru tom právem se dovolává motivů zákona ze dne 26. dubna 1923, čís. 86 sb. z. a n., jež platí i pro zákon ze dne 31. března 1925, čís. 51 sb. z. a n., a správně také uvažuje, že jinaký výklad zákona umožnil by dlužníkovi, by protahováním řízení získal odklad exekuce na dobu, kterou mu zákonodárce přiznati nechtěl.

Citace:

Čís. 7130. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 1022-1023.