Čís. 6817.

Předpisu §u 575, třetí odstavec, c. ř. s. dlužno použiti i tehdy, když doba pro vyklizení nebo převzetí najatého předmětu byla určena soudním smírem, uzavřeným v řízení o žalobě podle §u 569 c. ř. s., nebo rozsudkem vyhověvším této žalobě. Lhostejno, že smírem byla upravena i povinnost nájemce vrátiti nájemní předmět v tom stavu, v jakém mu byl odevzdán.
(Rozh. ze dne 22. února 1927, R I 96/27.)
Soud prvé stolice zamítl návrh vymáhajícího věřitele, by byla povolena exekuce vyklizením, maje za to, že uplynutím doby §u 575, třetí odstavec, c. ř. s. pozbyl exekuční titul účinnosti. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by nehledě k zamítacímu důvodu, jehož použil, znovu rozhodl o návrhu.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud neposoudil věc správně, vyhověv návrhu vymáhající strany na povolení exekuce vnuceným vyklizením přes to, že návrh byl podán teprve po uplynutí lhůty §u 575 třetí odstavec c. ř. s. Pokud rekursní soud odůvodňuje toto rozhodnutí tím, že se návrh na povolení exekuce opírá o soudní smír, jenž byl uzavřen o žalobě na vyklizení ve smyslu §u 569 c. ř. s., kdežto ustanovení §u 575 třetí odstavec c. ř. s. o omezení platnosti exekučního titulu mluví jen o soudní a mimosoudní výpovědi, o příkazu k odevzdání a převzetí nájemního předmětu, proti němuž nebyly podány včas námitky, a o pravoplatných rozsudcích, vydaných o takových námitkách, není tento názor správný. Předpis §u 575 třetí odstavec c. ř. s. nelze vztahovati pouze na případy v něm výslovně — Čís. 6817 —
307
uvedené. Jak z motivů k exekučnímu řádu (str. 322, mater. str. 379) vyplývá, jest ustanovení §u 575 třetí odstavec c. ř. s. doplňkem předpisu §u 569 c. ř. s. Právoplatné výpovědi, příkazy na odevzdání neb převzetí a dotyčné rozsudky pozbývají platnosti, nebylo-li ve lhůtě čtrnáctidenní žádáno za vyklizení neb převzetí. Smysl tohoto ustanovení jest všeobecně ten, že, má-li pronajímatel v rukou exekuční titul, opravňující ho, domáhati se vyklizení, a nepoužije-li ho, pokládá se za to, že mlčky svoluje k obnovení nájmu (§ 1114 obč. zák.). Proto dlužno tuto zásadu uznati i tehdy, když doba pro vyklizení neb převzetí předmětu najatého (neb propachtovaného) určena byla soudním smíre m, ač v §u 575 třetí odstavec c. ř. s. mluví se pouze o rozsudcích. V témž smyslu nese se stálá judikatura nejvyššího soudu a jest z četných jeho rozhodnutí uveřejněno ono ze dne 12. srpna 1919 R I 322/19 ve sbírce n. s. pod čís. 254. Je-li tomu tak a jde-li tudíž v §u 575 třetí odstavec c. ř. s. o všeobecnou zásadu, již dlužno použiti mimo na případy tam výslovně uvedené též na případy obdobné, není příčiny, by z tohoto obdobného použití vyloučen byl tento případ jen z toho důvodu, že jde o smír, jenž nebyl uzavřen v některém z případů v §u 575 třetí odstavec c. ř. s. výslovně uvedených, nýbrž o žalobě podle §u 569. Neníť podstatně rozdílu mezi tímto případem a případy, o nichž se § 575 třetí odstavec c. ř. s. zmiňuje. Vždyť i žaloba na vyklizení podle §u 569 c. ř. s. opírá se o nájemní poměr, jenž se mlčky prodlužuje, jestliže pronajímatel po skončení doby nájemní (uplynutím určité doby neb danou výpovědí), ve lhůtě §u 569 c. ř. s. zůstává nečinným a nechá nájemce nájemního předmětu dále užívati (§ 1114 obč. zák. a 569 c. ř. s.). Tentýž účinek však musí vzhledem k §u 575 třetí odstavec c. ř. s., jenž jest jen doplňkem §u 569 c. ř. s., byti přiznáván také okolnosti, že pronajímatel, jenž podal žalobu podle §u 569 c. ř. s., exekučního titulu vydobytého na základě této žaloby nepoužije k tomu, by zjednal nároku svému průchod ve lhůtě v §u 575 třetí odstavec c. ř. s. stanovené, neboť domněnka, nastavší podáním žaloby podle §u 569 c. ř. s., že pronajímatel nechce obnoviti nájemní poměr, platí jen potud, pokud pronajímatel pokračuje v řízení a odvodí příslušné důsledky z podání žaloby a z případného exekučního titulu jí vydobytého. Příčilo by se zásadě, jež v §u 575 třetí odstavec c. ř. s. došla výrazu, a právnímu citu, kdyby takovýto exekuční titul, ať již jde o rozsudek neb o smír, pokládán byl bez časového omezení za vykonatelný. Vymáhající strana měla tudíž ve lhůtě §u 575 třetí odstavec c. ř. s. žádati za vnucené vyklizení. Poněvadž se tak nestalo, pozbyl smír podle obdoby §u 575 třetí odstavec c. ř. s. platnosti. Na tom nemění ničeho okolnost rekursním soudem zdůrazněná, že smír nezakládal jen nárok na prosté opuštění pozemků se strany povinného, nýbrž povinný byl povinen odkliditi veškeré základové a jiné zdivo budov a strojů, drenáže a přítoky vody, jakož i veškerý stavební materiál z rozbouraných budov a vyrovnati zbylé výkopové jámy do původní úrovně terénu, ježto tím, jak vyplývá ze slova »původní«, byla upravena jen podrobně povinnost nájemce vrátiti nájemní předmět v tom stavu, jak mu byl odevzdán, a soudní smír jest i v této části jen exekučním titulem na vyklizení nájemního předmětu. Pokud jde o tvrzení vymáhající strany v rekursu proti usnesení prvého soudu, návrh na vnucené vyklizení zamítajícímu, že soudní
20* — Čís. 6818 —
308
smír, o nějž návrh exekuce opřela, dlužno pokládat! za novaci ve smyslu §u 1376 obč. zák., jíž se původní pachtovní poměr proměnil ve výprosu, která se nepodáním návrhu na vnucené vyklizení nemohla proměnili v pacht, stačí poukázati na znění smíru samého, v němž o takové přeměně původního poměru není znímky a jehož úmysl nasvědčuje opaku, ježto z toho, že jsou v něm stanoveny určité lhůty pro postupné vyklizení, jakož í z toho, že pro další užívání byl vymíněn poplatek, jenž svou výší (1360 Kč a 600 Kč) přesahuje zřejmě meze pouhého uznávacího poplatku, lze právem souditi, že jde o poshovění dlužníkovi v povinnosti odevzdati pozemek do 14 dnů, jak bylo v žalobě samé žádáno, čímž se na původní povaze poměru jakožto pachtu nic nezměnilo.

Citace:

Čís. 6817. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 332-334.