Čís. 6941.

Jistota podle §u 390 ex. ř. ručí i za útraty vzniklé odpůrci v řízení o prozatímním opatření. Lhostejno, že třetí osoba, jež složila jistotu, vyhradila si k ní vlastnictví a složila ji s omezením, že má ručiti jen za újmy, jež by vznikly ze zápovědi zcizení a zavazení nemovitosti.
(Rozh. ze dne 29. března 1927, R II 52/27.) — Čís. 6941 —
567
Ve sporu Františka P-а proti Františku K-ovi o splnění kupní smlouvy o domku bylo žalobci povoleno prozatímní opatření zákazem zcizení a zatížení domku a žalobci bylo uloženo složití jistotu do soudní úschovy. Žaloba Františka P-а byla právoplatně zamítnuta, ještě před pravoplatným rozhodnutím sporu žádal žalovaný na procesním soudě, by byla stanovena škoda, jež mu vznikla povolením prozatímního opatření, jmenovitě útraty sporu o splnění kupní smlouvy. Soud prvé stolice návrh zamítl. Důvody: Podle §u 394 ex. ř. jest podlehnuvší strana po- vinna dáti odpůrci náhradu za všechny majetkové újmy, které mu zatímním opatřením byly způsobeny. Nikde však v dosavadní judikatuře ani v komentáři Neumannově k exekuč. řádu, ani v příkladech Dra Hellera a Dra Trenkwaldera není vysloveno, a z doslovu §§ 394 a 390 ex. ř. nevyplývá, že k těmto majetkovým újmám náleží útraty sporu a rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 2. července 1925 č. j. R II 206—207/25-1 v projednávaném případě výslovně uvádí, že nejde tu o jistotu pro útraty sporu, nýbrž o zřetel k poměrům žalovaného, které jsou povoleným zákazem zcizení, zatížení, zastavení domku tak hluboce dotčeny, že jest ospravedlněna úvaha, že by případnou ztrátou sporu opatření ono, bránící odpůrci na dlouhou dobu ve volné disposici jeho majetkem, musilo býti zrušeno. Újmu takovéhoto druhu však žalovaná strana ani netvrdí, ani se náhrady za újmu takovou nedomáhá, neboť výslovně prohlásila, že pro nemajetnost žalobce upouští od uplatňování dalších nároků pro majetkové újmy jí vzešlé mimo právě útraty sporu a prozatímního opatření. Ovšem učiní se podle §u 393 ex. ř. prozatímní opatření pokaždé na náklad navrhující strany bez újmy jejího nároku na náhradu těchto nákladů; útraty vzešlé prozatímním opatřením, musí se pak domáhati ve sporu, po případě v řízení exekučním. To také strana žalovaná učinila a útraty ony před skončením řízení účtovala a byly jí jako útraty sporu také přisouzeny. Nemůže tudíž ještě dodatečně je podruhé účtovati. Ježto nejde tu o jistotu pro útraty sporu a jiná újma majetková se neuplatňuje, a ježto jistota byla složena se shora uvedenou náhradou, bylo návrh strany žalované (odpůrce ohrožené strany) zamítnouti jako neodůvodněný, aniž by se bylo třeba zabývati dalším jejím tvrzením. Rekursní soud změnil napadené usnesení v tem rozum, že František P. jest povinen Františku K-ovi hraditi škodu prozatímním opatřením žalobcovým zapovědí zcizení a zatížení domku vzešlou, totiž povstalou veškerými útratami, jež byly žalovanému návrhem žalobcovým na povolení prozatímního opatření a veškerým dalším řízením, tohoto návrhu se týkajícím způsobeny, samozřejmě nepřihlížejíc k útratám sporu o splnění kupní smlouvy, a ponechal ustanovení těchto útrat po případě až do požadované výše 1100 Kč soudu I. stolice s tím, že po pravomoci vydaného pak usnesení bude přiřknutý peníz hrazen ze složené jistoty. Důvody: Jistota podle §u 390 ex. ř. slouží již svou právní povahou a svým účelem ku krytí možné škody, která povstane tomu, pro něhož jest složena, bez ohledu na to, kdo jest jejím vlastníkem. Ten, kdo ohrožené straně majetkový předmět předá za tím účelem; by ho bylo použito jako jistoty, musí nésti veškeré následky osudu, jenž jistinu postihne, — Čís. 6941 —
568
neboť jinak by bylo složení jistiny zbytečným a účelu, k jakému ji má býti použito, nevyhovujícím. Proto jest v projednávaném případě lhostejno, zdali sobě Dr. F. vlastnictví vyhradil čili nic a zdali ve svém podání, kterým jistotu skládá к soudu, praví, že má sloužiti jistota za možnou újmu, kterou by žalovaná strana utrpěla obmezením volné disposice se svou nemovitostí, tak že uplatnění jakýchkoliv jiných případných nároků na knížku je vyloučeno. Takové obmezení se příčí zákonu a příkazu k složení jistoty a proto nelze к němu přihlížeti. Byl-li ohrožené straně, které bylo prozatímní opatření povoleno, její nárok pravoplatně oduznán, musí ohrožená strana hraditi odpůrci veškerou prozatímním opatřením způsobenou újmu. Dle ministerského nařízení k §u 394 ex. ř. může odpůrce požadovati nejen odškodnění, nýbrž plné zadostučinění. § 390 ex. ř. stanoví, že může soudce určití jistotu, pakli peněžitou náhradou mohou býti vyrovnány újmy hrozící odpůrci povolením prozatímního opatření. Toto zákonné ustanovení neobmezuje povinnost k náhradě pouze na újmu, povstalou tím, že jako v projednávaném případě, nesmí odpůrce nemovitost zciziti nebo zatížiti, nýbrž stanoví, že jistota slouží k nahrazení každé újmy hrozící mu povolením prozatímního opatření. Z tohoto zákonného ustanovení plyne jasně, že jistota je určena též k náhradě útrat, které vzešly řízením o návrhu na povolení prozatímního opatření, na příklad útrat rekursu, ústního jednání o odporu a pod. Tomuto názoru nevadí rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 2. července 1925, v němž se praví, že v projednávaném případě nejde o útraty sporu, jak žalobce za to má, nýbrž o zřetel k poměrům žalovaného, které jsou dotčeny povoleným zákazem zcizení, zatížení a zastavení domku. Jest správné, že jistota nemůže sloužiti ku krytí útrat sporu žalobcem zahájeného, a bylo proto tímto usnesením vysloveno, že má jistota sloužiti pouze ku krytí výloh způsobených řízením o povolení prozatímního opatření.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs není opodstatněn a to ani, pokud směřuje proti tomu, že útraty vzniklé odpůrci v řízení o prozatímní opatření jsou majetkovou újmou, kterou v případech §u 394 ex. ř. jest navrhovatel povinen odpůrci nahraditi a za kterou ručí jistota navrhovatelem podle §u 390 ex. ř. složená, ani pokud směřuje proti tomu, že za dotyčné útraty v případě, o který se jedná, ručí jistota 1100 Kč, kterou, za navrhovatele složil Dr. Leopold F. O povinnosti navrhovatele prozatímního opatření nahraditi odpůrci útraty řízení o prozatímní opatření v případech §u 394 ex. ř. nemůže podle tohoto §u býti pochybnosti. Dotyčné útraty jsou majetkovou újmou a, ježto vznikly následkem prozatímního opatření, patří nepochybně k majetkovým újmám, které navrhovatel prozatímního opatření jest povinen odpůrci nahraditi, nastal-li některý z případů §u 394 ex. ř. Proto ručí za dotyčné útraty jistota navrhovatelem pro- — Čís. 6942 —
569
zatímního opatření podle §u 390 ex. ř. zřízená a v tomto případě ručí za tyto útraty jistota Drem Leopoldem F-em složená, ježto byla zřízena podle uvedeného §u. Námitka, že prý o újmách majetkových z prozatímního opatření nelze v tomto případě vůbec mluviti, ježto prozatímní opatření nebylo vykonáno, nesrovnává se se stavem věci. Navržené prozatímní opatření podle §u 382 čís. 6 ex. ř. bylo povoleno usnesením ze dne 30. března 1925 a bylo dne 10. dubna 1925 v pozemkové knize (§ 384 ex. ř.) poznamenáno. Prozatímní opatření tedy bylo vykonáno. Okolnost, na kterou se v dovolacím rekursu poukazuje, že vykonané prozatímní opatření stalo se později bezúčinným a nezabránilo zcizení nemovitosti, že tedy nemělo zamýšleného výsledku, netýká se povinnosti k náhradě podle §u 394 ex. ř. a nemá pro ni významu. Ohledně prvního bodu, proti němuž dovolací rekurs směřuje, oprávnění dovolacímu rekursu přiznati tedy nelze. Co se týká toho, že jistota Drem Leopoldem F-em za navrhovatele zřízená ručí za útraty odpůrci řízením o prozatímní opatření vzniklé přes to, že Dr. F. vyhradil si k složenému penízi vlastnictví a že složil jistotu s omezením, že má ručiti jen za újmy, které by vznikly ze zapovědí zcizení, zastavení nebo zatížení odpůrcovy nemovitosti, dovodil toto ručení zcela případně a správně rekursní soud, pročež stačí v tomto bodě poukázati na důvody napadeného usnesení, jež dovolací soud sdílí a jež dovolacím rekursem nebyly nikterak vyvráceny.

Citace:

Čís. 6941. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 592-595.