Čís. 6921.

Přihlásili-li se někteří dědicové ze závěti, jiní pak ze zákona, jest zavésti řízení podle §u 125 a násl. nesp. říz., třebas v závěti bylo nařízeno, že zůstavitelovo jmění má býti mezi dědice rozděleno a přikázáno podle zásad zákonného dědického práva.
(Rozh. ze dne 23. března 1927, R I 175/27.)
Pozůstalá manželka a některé ze zůstavitelových dětí přihlásily se k pozůstalosti podmínečně z poslední vůle, kdežto jiné děti na základě zákona. Soud prvé stolice přijal všechny tyto dědické při- — Čís. 6922 —
525
hlášky, ale v usnesení ze dne 29. října 1926 vyslovil, že není příčiny, by se zavádělo řízení podle §u 125 nesp. ř., poněvadž tu není rozporu mezi dědickými přihláškami s ohledem na nařízení v poslední vůli, že zůstavitelovo jmění má býti mezi jeho dědice rozděleno a přikázáno podle zásad zákonného práva dědického. Rekurs ní soud potvrdil v tomto ohledu usnesení soudu prvé stolice.
Nejvyšší soud změnil usnesení obou nižších soudů v ten rozum, že prvému soudu uložil, by ve smyslu §u 125 nesp. říz. zavedl předepsané řízení.
Důvody:
Dovolací rekurs jest dle §u 16 nesp. ř. opodstatněn. V §u 125 nesp. říz. jest bez jakékoli výhrady nařízeno, že bylo-li podáno k téže pozůstalosti několik dědických přihlášek, jež si odporují, mají býti sice všecky přijaty, ale soud vyslechna strany rozhodne, která z nich má vystoupiti jako žalobce proti ostatním. Toto ustanovení jest rázu ryze formálního a proto, přihlásili-li se jedni dědici k pozůstalosti ze závěti, druzí však ze zákona, jest mezi jejich přihláškami zajisté rozpor. Nižší soudy neměly přihlížeti k obsahu závěti již tak, že vykládaly jeho smysl a význam, ježto se tím pouštěly do věci samé. Proto mělo s dědici býti zavedeno řízení, předepsané v §u 125 a násl. nesp. říz. V tom, že se tak nestalo, nutno spatřovati zřejmou nezákonnost a proto bylo na dovolací rekurs změniti usnesení nižších soudů a rozhodnouti, jak se stalo.

Citace:

Čís. 6921. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 550-551.