Čís. 6862.

Účinky přikázání zabavené pohledávky na místě placení nastávají doručením příkazního usnesení dlužníku. Přikázání pohledávky, má-li býti právně účinným, předpokládá nutně právně účinné zástavní právo na pohledávce. Zástavní právo, nabyté v exekučním řízení zabavením pohledávky dlužníkovy v posledních 60 dnech před zahájením vyrovnání, zaniká ve smyslu §u 12 vyr. ř. samo sebou vyhlášením vyrovnacího řízení.
(Rozh. ze dne 2. března 1927, Rv I 1682/26.)
K návrhu žalobkyně byla usnesením ze dne 21. ledna 1926 zabavena pohledávka dlužníkova u šekového úřadu a usnesením ze dne 1. února 1926 byla žalobkyni přikázána na místě placení. Toto usnesení bylo doručeno žalobkyni dne 3. února, poddlužníku dne 4. února a dlužníku dne 5. února 1926. Usnesením ze dne 3. února 1926 bylo zahájeno o jmění dlužníka vyrovnávací řízení. Žalobě proti poddlužníku o zaplacení po- — Čís. 6862 —
397
hledávky, přikázané na místě placení, procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: § 316 ex. ř. ustanovuje, že, přikáže-li se zabavená pohledávka vymáhajícímu věřiteli na místě placení, přejde naň s účinkem, jako by ji byl dlužník úplatně postoupil. Právní účinky exekučního přikázání zabavené pohledávky na místě placení jsou tedy tytéž jako postup podle §u 1392 obč. zák. Rozdíl mezí obojím není v podstatě obou těchto zařízení, nýbrž jen ve způsobu, kterým se uskutečňují. Při postupu děje se převod pohledávky postupitelem dobrovolně, kdežto při přikázání na místě placení jest projev jeho vůle nahrazen zákonným ustanovením, takže nastává tu postup ze zákona. Jako při dobrovolném postupu jsou práva postupníkova co do postoupené pohledávky táž jako práva postupitelova (§ 1394 obč. zák.) a smlouvou postupní vzniká nový závazek jen mezi postupitelem a postupníkem, stejně jest tomu při přikázání pohledávky na místě placení. Jím vstupuje vymáhající věřitel, který si ho vydobyl, na místo dlužníka jako původního věřitele, který takto svého nároku na plnění pozbývá, zabavená a na místě placení přikázaná pohledávka vystupuje tedy z okruhu jeho majetku a přechází ve jmění vymáhajícího věřitele. Tato změna práv uskutečňuje se při postupu okamžikem, kdy došlo ke srovnalému projevu vůle obou smluvníků (postupitele a postupníka), v zákonné formě podle § 869, po případě § 863 obč. zák. řádně projeveném. Jde nyní o řešení otázky, od kdy změna ta uskuteční se při přikázání na místě placení podle §u 316 ex. ř. Vydáním příkazného usnesení ještě nikoli, poněvadž usnesení takové stává se účinným proti stranám teprve jeho doručením (§§ 416 a 426 c. ř. s. a § 78 ex. ř.), od kdy počíná také plynouti lhůta ke stížnosti. Spisy okresního soudu jest prokázáno, že usnesení tohoto soudu ze dne 1. února 1926, kterým žalobkyni jako vymáhající straně bylo povoleno proti Josefu F-ovi jako povinné straně přikázání zažalované pohledávky na místě placení, bylo doručeno právnímu zástupci žalobkyně dne 3. února 1925, poštovnímu úřadu šekovému jako poddlužníku dne 4. února 1926 a Josefu F-ovi jako dlužníku dne 5. února 1926. Ježto pak, jak jest nesporno, o jmění dlužníka zahájeno bylo vyrovnávací řízení usnesením krajského soudu ze dne 3. února 1926 a právní účinky jeho zahájení nastaly již počátkem dne, kdy vyvěšena byla vyhláška na soudní desce vyrovnacího soudu (§ 7 vyr. ř.), plyne z toho, že účinky vyrovnávacího řízení nastaly dříve, než účinky příkazního usnesení. Podle §u 8 vyr. ř. nemohl dlužník ode dne, kdy podal návrh na zahájení vyrovnacího řízení, své pohledávky postupovati. Má-li přikázání zabavené pohledávky na místě placení podle §u 316 ex. ř. stejné právní účinky, jako dobrovolný postup podle §u 1392 obč. zák. a nastávají-li účinky příkazního usnesení nejdříve teprve jeho doručením, ne-li dokonce až dnem, kdy nabylo právní moci, vyplývá z toho závěr, že usnesení o přikázání musilo by býti doručeno dlužníku přede dnem, jímž podle §u 7 vyr. ř. počalo jeviti právní účinky řízení vyrovnávací, tedy v projednávaném případě přede dnem 3. února 1926. Předpokladu toho zde však není, ježto příkazní usnesení bylo doručeno dlužníku, jak shora zjištěno, teprve dne 5. února 1926. V den zahájení vyrovnávacího řízení byla zažalovaná po- — Čís. 6862 —
398
hledávka pro žalobkyni pouze právoplatně zabavena usnesením krajského soudu ze dne 21. ledna 1926, jež doručeno bylo poddlužníku poštovnímu úřadu šekovému v Praze, dne 23. ledna 1926. Tím nabyla žalobkyně na zažalované pohledávce dlužníkově proti úřadu tomu podle §u 294 ex. ř. jen práva zástavního, tedy pouze práva oddělného ve smyslu §§11 a 12 vyr. ř. a to v posledních 60 dnech před zahájením vyrovnacího řízení, kteréž však podle §u 12 vyr. ř. jím zaniklo. Jestliže tedy pro pozdní doručení příkazního usnesení účinky přikázání zabavené pohledávky na místě placení podle §u 316 ex. ř. (§ 1392 obč. zák.) před zahájením vyrovnávacího řízení ještě nenastaly, zabavená pohledávka do vlastnictví žalobkyně nepřešla a zůstala ještě v den zahájení vyrovnacího řízení ve jmění Jos. F-a a podle §u 2 vyr. ř. měla býti do seznamu jeho jmění pojata. Byla tedy zatížena pouze právem zástavním, které však, jak uvedeno, zaniklo podle §u 12 vyr. ř. Opírá-li tedy žalobkyně žalobní nárok na zaplacení zažalované pohledávky o přikázání její na místě placení, jehož právní účinky podle toho, co bylo shora uvedeno však nenastaly, jest její žaloba neodůvodněnou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatelka, vycházejíc z jedině uplatněného důvodu nesprávného právního posouzení věci (čís. 4 §u 503 c. ř. s.), brojí proti názoru odvolacího soudu, že přikázání zabavené pohledávky na místě placení jeví účinky teprve jeho doručením, zastávajíc názor, že příkazní usnesení působí již svým vydáním, protože doručení znamená jen technický způsob provedení přikázání, staví se dále proti názoru, že, poněvadž přikázaná pohledávka podle §u 316 ex. ř. má tytéž právní účinky jako dobrovolný postup, nemůže vyrovnací dlužník podle §u 8 vyr. ř. ode dne, kdy podal návrh na zahájení vyrovnávacího řízení, své pohledávky postupovati, uvádějíc k tomu, že to není dlužníkovi zakázáno, ježto § 8 vyrov. ř. se nezmiňuje o postupech pohledávek, a že by ostatně takové právní jednání bylo jen vůči vyrovnacím věřitelům bezúčinné. Ale jejímu dovolání nelze vyhověti. Jest nesprávný názor dovolatelčin, že účinky přikázání nastávají již vydáním usnesení, jímž se vyhovuje návrhu vymáhajícího věřitele. To by se nesrovnávalo s ustanoveními §§ 64, 303—307 ex. ř. Příkazní usnesení bylo však poštovnímu šekovému úřadu jako poddlužníkovi doručeno dne 4. února 1926 a dlužníkovi Josefu F-ovi až dne 5. února 1926. Vyrovnací řízení o jmění dlužníka Josefa F-a bylo zahájeno již dne 3. února 1926. Nastaly tedy v každém případě účinky vyrovnacího řízení, jak správně uvedl odvolací soud, dříve než účinky příkazního usnesení. Ale není třeba pouštěti se do úvah, jak to učinil odvolací soud, zda proto a vzhledem k tomu, že přikázání zabavené pohledávky na místě placení má dle §u 316 ex. ř. tytéž právní účinky jako postup pohledávky ve smyslu §u 1392 obč. zák., nemohla přikázaná pohledávka s ohledem na ustanovení §u 8 vyrov. ř. přejíti po zahájení vyrovnacího řízení ze jmění dlužníkova ve jmění žalobkyně jako nastupitelky. Bylo zjištěno, že usnesení o zabavení pohle- — Čís. 6863 —
399
dávky bylo poddlužníkovi doručeno dne 23. ledna 1926. Tím nabyla sice žalobkynč podle §u 294 třetí odstavec ex. ř. zástavního práva jako práva oddělného na jmění vyrovnacího dlužníka (§ 11 prvý odstavec vyrov. ř.), které však podle §u 12 vyrov. ř. zaniklo zahájením vyrovnacího řízení. Na to mohl odvolací soud vším právem klásti váhu, neboť zánik takového oddělného práva, nově nabytého v posledních 60 dnech před zahájením vyrovnacího řízení exekucí, nastává již sám sebou dnem, kdy nastávají účinky vyrovnacího řízení, tedy veřejným vyhlášením, s působností pro budoucnost, takže za vyrovnacího řízení nelze zahájiti řízení k zpeněžení zaniknuvšího oddělného práva. Oddělným právem, jež zaniká ve smyslu §u 12 vyrov. ř., jest i zástavní právo, nabyté v exekučním řízení zabavením pohledávky dlužníkovy. Přikázání pohledávky, má-li býti právně účinným, předpokládá však nutně právně účinné právo zástavní na pohledávku. Zaniklo-li však, nemůže ani přikázáni pohledávky na místě placení projeviti účinky ve smyslu §u 316 ex. ř. Žaloba proti československému eráru, která stojí neprávem na stanovisku, že vklad Josefa F-a u poštovního úřadu šekového v Praze přešel ve smyslu §u 316 ex. ř. na žalobkyni, byla proto vším důvodem zamítnuta odvolacím soudem.

Citace:

Čís. 6862. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 422-425.