Čís. 6803.

Směnka s několika platebními místy jest neplatnou. Pojmenovati několik směnečníků jest přípustno jeti tehdy, jest-li platební místo jedno jediné.
(Rozh. ze dne 15. února 1927, Rv II 82/27.)
K námitkám žalovaného zrušil procesní soud prvé stolice směnečný platební příkaz, odvolací soud ponechal směnečný platební příkaz v platnosti. Důvody: První soud zjistil, že ve směnkách není zvláštního platebního místa, nýbrž že jsou na nich pouze adresy obou směnečných dlužníků, akceptantů, u žalovaného Eduarda D-a udáno bydliště Přerov, u druhého směnečníka Bohumíra T-а Kroměříž. Podle čl. 4 čís. 8 sm. ř. platí, jak správně první soud uvádí, místo v adrese směnečníka uvedené za místo platební. Není nejmenší pochyby o tom, že směnečných dlužníků může býti více a je to též nejčastější zjev u směnek, a také je pravidlem, že na směnkách, nejsou-li domicilovány, není platební místo uvedeno, nýbrž pouze adresy dlužníků. První soud dovozuje, že jsou tu dvě platební místa, což je v rozporu s pojmem a bytím směnečného práva, které vyžaduje přesnost a určitost. Místo platební musí prý býti jedno, ježto ustanovení kumulativních neb alternativních míst platebních příčí se požadavkům lehkého zrealisování směnky, když by majitel směnky výkon svého postižního práva na různých místech a daleko od sebe vzdálených místech hledati musil. Leč — Čís. 6803 —
283
odvolací soud nesdílí názor prvního soudu. Tento názor by vedl k tomu, že by všecky směnky, na nichž je podepsáno více akceptantů s různými bydlišti, byly neplatný, čímž by celý směnečný obchod byl nadobro podvázán a lehkost, které se první soud dovolává, učinila by směnečné obchody a závazky nemožnými. Nemůže býti na závadu platnosti směnky, je-li více dlužníků s různými geograficky rozlišnými bydlišti, neboť věřitel má volnost požadovati zaplacení směnečné pohledávky, předloživ směnku (čl. 39) kterémukoliv z dlužníků směnečných solidárně ručících (čl. 23 sm. ř.). A odpovídá jen zásadě čl. 39 o předložení směnky, když u každého z obou dlužníků uvedeno je místo platební, t. j. jeho bydliště. Ve směnkách je u každého z obou dlužníků uvedeno jeho bydliště, a to je místo platební a jest pro každého jen jedno místo platební jeho bydliště. Žalovaný D. měl platiti v Přerově a druhý žalovaný v Kroměříži, žalováni mohou býti ovšem u soudu jednoho podle §u 93 druhý odstavec a § 89. j. n. a ježto jsou oba hlavními dlužníky, nemůže nikdo namítati ani místní nepříslušnost (repertorium čís. 208 uř. sb, č. 1448). Nejde o více míst platebních, nýbrž o více dlužníků s různými místy platebními. V tomto případě sporném nemá pak uvedení dvou různých bydlišť, jež je pokládali za místa platební, vůbec významu, neboť námitky podal pouze prvý žalovaný, u něhož je jen jedno místo platební, druhý směnečník odpadl, nepodav námitek. Je tu tedy jen jedno místo platební, a směnku je pokládati za platnou. Ostatně je otázka přípustnosti více míst platebních, je-li více akceptantů, jak v literatuře tak i judikatuře sporna a praktické potřebě hoví spíše názor připouštějící i více míst platebních ovšem u každého směnečníka jen jediné, takže je tu pak skutečně jen jedno místo platební u toho kterého směnečníka.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu pro nesprávné právní posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), a to právem. Dovolatel vznesl proti směnečnému platebnímu příkazu také námitku, že zažalované směnky jsou neplatné, poněvadž mají několik platebních míst. Námitce této nelze upříti oprávnění. Čl. 4 čís. 8 směn. řádu žádá, by ve směnce bylo udáno platební místo, a, není-li zvlášť udáno, pokládá se za platební místo bydliště směnečníka, udané ve směnce. Pojmenovati několik směnečníků jest přípustno jen tehdy, je-li platební místo jedno jediné. V zažalovaných směnkách jsou však udáni dva směnečníci s různými bydlišti, tudíž dvě místa platební, což odporuje onomu ustanovení směnečného řádu, podle něhož může býti udáno ve směnce pouze jediné místo platební, neboť jinak vůbec nelze určití, kde směnka jest splatná, a směnka by pak postrádala žádoucí určitosti obzvláště při výkonu práva postižního. Aby směnka byla splatná na několika místech, jest již z toho důvodu vyloučeno, že v mnohých případech by ani nebylo možno směnku včas presentovati a protestovati na všech místech platebních, ve směnce uvedených, obzvláště jde-li o větší počet příjemců, bydlících na různých, daleko od sebe vzdálených místech. Aby však platnost směnky byla posuzována podle větší neb menší vzdálenosti několika platebních míst, jest vyloučeno, neboť by tím byla vnesena — Čís. 6804 —
284
do směnky povážlivá neurčitost, což se příčí povaze směnky a duchu směnečného řádu, jenž vyžaduje, by byly zachovány co nejpřesněji formality v něm předepsané, by právě veškerá neurčitost a pochybnost byla pokud možno zamezena. Zažalované směnky dlužno tudíž pro nedostatek náležitosti čl. 4 čís. 8 směn. řádu považovati za neplatné (srovnej rozh. nejv. soudu ze dne 21. dubna 1914 Rv V 882/14, uveřejněné v Juristische Blätter 1914, str. 290, Grünhut Wechselrecht, str. 410, Hermann-Otavský: »Československé Právo směnečné« 1926 str. 31, Mayer: »Weltwechselrecht« str. 114, Resch: »Wechselrecht« str. 54, Šikl: »Právo směnečné« str. 48, Staub-Stranz komentář str. 57 a 61). Správnosti tohoto názoru nasvědčuje také úvaha, že některé cizí směnečné řády, vyciťujíce patrně vyskytnuvší se pochybnosti, postaraly se o zákonnou úpravu tím, že učinily výslovné ustanovení — jako na příklad uherský směnečný zákon v §u 3 čís. 7 — v tom smyslu, že, je-li na směnce uvedeno několik míst, pokládá se první z nich za místo platební, kteréžto ustanovení bylo převzato i do vládního návrhu budoucího čsl. sjednoceného zákona směnečného (§ 3 čís. 7). Bude tedy platiti teprve po uzákonění této osnovy; do té doby nutno pro nedostatek zákonné úpravy šetřiti zásad, vyslovených v tomto rozhodnutí, z důvodů pro ně uvedených. Byly-li směnky z počátku neplatné, zůstaly neplatnými, byť i druhý žalovaný nevznesl námitek proti směnečnému platebnímu příkazu. Je-li na směnce několik směnečníků s různými bydlišti, třeba pouze připsati platební místo, by směnka byla platnou, a netřeba se tudíž obávati, že by směnečný obchod byl nadobro podvázán, kdyby bylo zaujato stanovisko, že směnka s několika platebními místy jest neplatnou.

Citace:

Čís. 6803. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 308-310.