Čís. 6857.

»Porodem« ve smyslu §u 163 obč. zák. není již dostavení se porodních bolestí, nýbrž teprve oddělení se dítěte od mateřského těla.
Důkaz otcovství u nemanželského dítka narozeného mimo kritickou dobu lze provésti pouze znalci. Výslech nemanželské matky není dostatečným pro důkaz otcovství a zplození.
(Rozh. ze dne 1. března 1927, Rv II 51/27.) — Čís. 6858 —
385
Žaloba o uznání nemanželského otcovství a placení výživného byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Po stránce právní napadá dovolatel názor hájený Nejvyšším soudem v nálezu uveřejněném pod čís. 1218 sb. n. s., že důkaz otcovství u dítka narozeného mimo dobu kritickou, lze provésti jenom znalci. Při tom snaží se dolíčiti, že porodní bolesti u matky nastaly již 4. května 1925, tedy již 300. dne po sporné souloži, že v ten den bylo již dítko nativní a že tedy spadá porod do doby kritické. Pokud však dovolatel snaží se dovoditi, že porod nastal již 4. května 1925 tím, že se dostavily bolesti, přehlíží, že porodem, zrozením dítka, nelze nazvati již nevolnost a bolesti. Zákon mluví o době, kdy se dítko narodí a o době jeho zrození (§ 138, 155, 156, 157, 159, 168 obč. zák.) a o době slehnutí (Entbin- dung) (§ 163 obč. zák.). Tento okamžik nastává nikoliv již tím, že se dostaví bolesti nebo nevolnost, nýbrž tím, že dítě, oddělivší se od těla mateřského, přestává býti jeho součástí a stává se jak fysicky tak i po právu osobností samostatnou. V tom ohledu však bylo zjištěno, že narození a porod stal se teprve dne 6. května 1925 a nerozhoduje, kdy se dostavily porodní bolesti nebo nevolnost. Nejvyšší soud nemá příčiny, by se uchýlil od názoru zastávaného v nálezu čís. 1218 sb. n. s. Důkaz o zplození dítka výpovědí matky, že nesouložila s nikým v době kritické, nestačí. Že se zákon v § 163 obč. zák. nedovolává výslovně § 157 obč. zák., nevylučuje správnost úsudku, že při nemanželském otcovství nechce zákon ulehčiti jeho důkaz, když při důkazu manželského původu s důkazem výpovědí matky se nespokojuje, ani pro popření manželského otcovství (§ 158 obč. zák.) ani pro jeho potvrzení (§ 157 obč. zák.). Zákon tedy výslech matky nepokládá za dostatečný pro důkaz otcovství a zplození. Takový důkaz ovšem se připouští o důkazu samé soulože (§ 163 obč. zák.). Soulož jest okolností snadno pozorovatelnou, kdežto zplození vymyká se pozorování matčinu a může proto o zplození býti podán důkaz jen posudkem znaleckým, který ovšem může se zakládati i na výpovědi matky. Vypadl-li však znalecký důkaz nepřesvědčivě, nelze ho nahraditi výpovědí matky.

Citace:

Čís. 6857. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 410-411.