Čís. 7054.

Přerušení sporů o splnění peněžních závazků ve starých korunách v poměru k republice Rakouské (vládní nařízení ze dne 15. prosince 1925, čís. 249 sb. z. a n.). — Čís. 7054 —
829
Předpis §u 1 (3) a (4) nař. nevztahuje se na peněžité závazky z pojišťovacích smluv sjednaných generálními representacemi říšskoněmeckých soukromých pojišťoven v bývalém Rakousko-Uhersku.
(Rozh. ze dne 11. května 1927, R II 141/27.)
Řízení o žalobě zdejší příslušnice proti říšskoněmecké pojišťovně soud prvé stolice přerušil podle § 3 vládního nařízení ze dne 15. prosince 1925, čís. 249 sb. z. a n. Rekursní soud zamítl návrh žalované na přerušení řízení. Důvody: Do usnesení prvého soudu stěžuje si žalobkyně, že přerušení sporu bylo neprávem vysloveno, ježto jde o pohledávku vzniklou teprve úmrtím Leopolda M-а dne 11. května 1924, tedy po 26. únoru 1919, takže se vládní nařízení ze dne 15. prosince 1925, čís. 249 sb. z. a n. vůbec na pohledávku tu nevztahuje. Nařízení to bylo vydáno na základě §u 7 vl. nař. ze dne 26. března 1925, čís. 46 sb. z. a n. Přerušení sporů a exekucí nařízeno tu jen pro případy v §§ 1 a 4 uvedené, t. j. jde-li o pohledávky vzniklé do 26. února 1919, byť i vznikly před 28. říjnem 1918. Podle §u 3 nař. čís. 46/1925 jde o ochranu příslušníka čsl. a příslušníci cizích států mohou se dovolávati předpisů těch jen, je-li tu vzájemnost, té tu však s Německem není, nebylať ani žalovanou tvrzena. V úvahu zde může přijití pouze vládní nař. čís. 142/24, jehož platnost však 31. prosince 1924 prošla a nebyla prodloužena ani nebyla obnovena, jak prokázáno osvědčením min. vnitra ze dne 29. ledna 1927 a podle osvědčení rak. spolkového kancléře ze dne 27. ledna 1927 týká se dohoda mezi republikou Rakouskou a československou ze dne 29. května 1925 jen pojišťovacích smluv mezi rak. pojišťovnami a čsl. pojištěnci a opačně. Ani úmluva čís. 60 ze dne 3. března 1926 se na tento případ nevztahuje. Ostatně i kdyby se nařízení čís. 249/25 na tuto pohledávku vztahovalo, je nesprávným názor prvého soudu, že není pro spor rozhodným, kdo jsou v něm strany, neboť pro bydliště (sídlo) je rozhodným toto u strany samé. Šlo o pojištění u »Vaterländische Lebensversicherungs-Aktien-Gesellschaft v Elbersdorfu«, jejíž práva a povinnosti přešly na akciovou společnost Nordstern v Berlíně a s této na žalovanou. Žalovaná také dala plnou moc svému zástupci a nenamítala nedostatek pasivní legitimace, a teprve 12. února 1927 přišla žalovaná s tvrzením, že měla 26. února 1919 sídlo (representaci) ve Vídni a nikoliv v obvodu republiky Československé, což však neprokázala ani důkazu o tom nenabídla; měla sídlo v Berlíně. Žalovaná ani netvrdila, že šlo o závazek její filiálky. Také závazek žalované vznikl podpisem police v Elbersdorfu a podpis generální representace ve Vídni nenahrazoval jejího závazku. Také ujednání sudiště ve Vídni nemá tu významu, pokud jde o sídlo žalované. Podle §u 1 (4) cit. nař. čís. 249/25 musí z listin neb z ujednání stran vyeházeti nepochybně na jevo, že šlo o závazky filiálek hlavních ústavů. Tu však tomu tak není, naopak jest patrno, že zavázána jest sama žalovaná. I kdyby to byl závazek původně filiálky, přešly tyto závazky na žalovanou. Proto navrhuje stěžovatelka, by po případném doplnění návrh na přerušení řízení byl zamítnut. Stížnosti dlužno přiznati dů- — Čís. 7054 —
830
vodnost. Pro posouzení otázky přerušení sporu je rozhodným podle nař. čís. 249/25, jde-li o právní poměr mezi příslušníkem tuzemským, bydlivším 26. února 1919 v tuzemsku a pojišťovacím ústavem, majícím v téže době sídlo na území republiky Rakouské neb aspoň v zemích býv. Rakouska mimo obvod republiky Československé. Ani jediný ze zákonů zabývajících se otázkou měny čsl. a rak. uherských korun z pojišťovacích smluv, nevztahuje se k cizině kromě zemí býv. Rakousko-Uherska s výjimkou nař. čís. 213/23, které však platnosti pozbylo a kterým bylo nařízeno přerušení sporů o peněžité pohledávky, znějící na rak.-uh. koruny z pojišťovacích smluv s říšsko-německými pojišťovnami, pokud jde o smlouvy zavazující hlavní ústav. Byl-li tu tedy závazek žalované samé, mohlo by přijití v úvahu pro přerušení sporu jen nař. čís. 142/24, které však již neplatí, jak prokázáno osvědčením min. vnitra ze dne 29. ledna 1927,čís. 3342/27. Ovšem jinak by tomu bylo, byl-li to závazek filiálky žalované pojišťovací společnosti a měla-li filiálka sídlo v rozhodné době v Rakousku, o kteréž sídlo tu jediné jde, dle tvrzení žalovaného. V tomto případě by muselo řízení přerušeno býti podle nař. čís. 249/25. První soud má za to, že tomu tak je, pokládaje representaci žalované ve Vídni za smluvní stranu a staví ji na roveň filiálce. Tomu však tak není podle čl. IV. pat. čís. 127/1865. Generální representace je podle tohoto předpisu jen zástupcem a plnomocníkem cizozemské společnosti pojišťovací, která ustanovena býti musí, není však filiálkou, která by mohla býti souhrnem práv a závazků právě tak jako jí není agentura. Není tu tedy právního poměru mezi pojištěncem a touto representací, nýbrž poměr ten je mezi pojištěncem a cizozemskou společností samou. To také je z pojistky samé i korespondence patrno. V pojistce uzavírá smlouvu pojišťovací akciová společnost v Elbersdorfu a taktéž v korespondenci se mluví o společnosti samé jako oprávněné i zavázané ze smlouvy pojišťovací. Opatření pojistky podpisem generální representace a korespondence touto representací vedená jsou naprosto bezvýznamný, vždyť v korespondenci, pokud vedena je representací, nevystupuje representace svým jménem, nýbrž všude se mluví o akciové společnosti jako smluvní straně a v pojistce se obmezuje representant K. pouze na potvrzení, že byla premie zaplacena pojistníkem a výslovně uvádí se jako plnomocník společnosti samé. Ani smluvené sudiště a plniště ve Vídni nemá tu významu, neboť dle nař. čís. 249/25 i předchozích zákonů čís. 207 a nař. čís. 265 z r. 1922 je rozhodným sídlo strany. Je to patrno i z čís. 213/23 a § 1 (3) zák. čís. 274/24. Jde tudíž o právní poměr mezi pojištěncem (žalobkyní) a žalovanou samou, ta neměla dne 26. února 1919 sídlo na území republiky Rakouské a proto se nař. čís. 249/25 na ni nevztahuje a není v zákoně opory pro přerušení sporu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud zamítl právem změnou usnesení procesního soudu návrh žalované strany na přerušení řízení. Předpis §u 1 odst. (3) a (4) — Čís. 7055 —
831
vládn. nař. čís. 249/25 nevztahuje se na peněžité závazky z pojišťovacích smluv sjednaných generálními representacemi říšskoněmeckých soukromých pojišťoven v bývalém Rakousko-Uhersku. Otázka tato dříve sporná byla rozřešena vládou a sice vydáním vládních nařízení čís. 213/23 a 142/24, jimiž byly pro spory o tyto peněžité závazky vydány zvláštní předpisy o přerušení, ač v době té platilo vládní nařízení čís. 173/21 a po tomto nařízení čís. 236/23. Kdyby bývala vláda kladla říšskoněmecké pojišťovny, jež sjednaly závazky ty svými representacemi v bývalém Rakousko-Uhersku, na roveň právnickým osobám uvedeným v odst. c) § 1 vlád. nař. čís. 173/21 a tím také filiálkám pojišťovacích ústavů, o nichž mluví § 1 nař. čís. 274/24 a hlavně § 1 nař. čís. 249/25, nebyla by vydala zvláštní nařízení o přerušení sporů o peněžité závazky z pojišťovacích smluv sjednaných s říšsko-německými pojišťovnami. Vydáním těchto nařízení čís. 213/23 a 142/24 projevila jasně, že nestotožňuje generální representace těchto pojišťoven s filiálkami pojišťovacích ústavů, o nichž mluví v §u 1 odst. (3) nařízení čís. 249/25. Nelze proto ustanovení tohoto nařízení vztahovati na tento spor, v němž uplatněna jest pohledávka na základě pojišťovací smlouvy sjednané vídeňskou representací říšskoněmecké pojišťovny. Pojišťovací smlouva ze dne 28. dubna 1903 byla sjednána jedině s touto representací, kdežto slovo filiálka není vůbec obsaženo ve smlouvě té. Není proto důvodu pro názor, že representace byla zároveň odbočkou tehdejší německé pojišťovny.

Citace:

Čís. 7054. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 854-857.