Čís. 6711.

Strana, k jejímuž odvolání byl odvolacím soudem zrušen rozsudek prvého soudu a nařízeno mu, by vyčkaje pravomocí, jednali o určité otázce, nemůže se v rekursu na dovolací soud domáhati toho, by bylo rozhodnuto o právních názorech odvolacího soudu, jež nebyly podnětem ke zrušení rozsudku prvého soudu. Domáhá-li se vdova no zaměstnanci na zaměstnavateli náhrady škody, ježto ho nepřihlásil včasně k pensijnímu pojištění, nelze přihlédnouti ku spoluzavinění zaměstnance na opomenutí včasné přihlášky.
(Rozh. ze dne 19. ledna 1927, R 1 1154/26.)
Žalobě vdovy po zaměstnanci žalované firmy o náhradu škody, ježto zaměstnanec nebyl včas přihlášen к pensijnímu pojištění, procesní soud prvé stolice vyhověl. V odvolání uplatňovala žalovaná — Čís. 6711 —
107
kromě jiného, že Jindřich Š., manžel žalobkyně, byl spoluvinen na opomenutí včasné přihlášky к pensijnímu pojištění. Odvolací soud, neshledav odvolání jinak důvodným, zrušil z důvodu posléz uvedeného rozsudek prvého soudu a vrátil mu věc, by, vyčkaje pravomoci, ji znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud odmítl rekurs žalované firmy, vyhověl však rekursu žalobkyně a uložil odvolacímu soudu, by znovu rozhodl ve věci samé.
Důvody:
Žalovaná firma stěžuje si do usnesení odvolacího soudu, pokud jím byl podle jejího vlastního návrhu zrušen rozsudek procesního soudu, poněvadž nařízené další jednání bylo odvolacím soudem obmezeno na otázku spoluzavinění Jindřicha Š-e a ve všech ostatních směrech bylo odvolání uznáno za bezdůvodné. Navrhuje, by rozhodnutí odvolacího soudu bylo změněno a žalobní nárok byl zamítnut, neb aby další jednání o něm bylo rozšířeno i na ostatní ve stížnosti jednotlivě poznačené sporné otázky. První návrh příčí se zřejmě procesním předpisům, neboť napadené rozhodnutí jest pouhým usnesením a nemůže býti změněno rozhodnutím zamítajícím žalobu, jež by se musilo státi rozsudkem, ale ani druhý návrh není v tomto období rozepře přípustný. První soud by byl arci při novém jednání podle §§ 496 druhý odstavec a 499 c. ř. s. vázán rozhodnutím odvolacího osudu a právními názory tam vyslovenými, takže by se nemohl v bodech, žalovanou stranou nyní napadených, odchýlili od svého dřívějšího, odvolacím soudem schváleného rozhodnutí, tím by se však žalované straně nestala újma, neboť zůstalo by nedotčeno její právo podati proti příštímu rozsudku odvolacího soudu dovolání a vyvolati tak přezkoumání jeho v bodech, jež nařízeným novým jednáním mají zůstati nedotčeny. Nynější rozhodnutí odvolacího soudu má význam do jisté míry jenom mezitímní, účelem ustanovení §u 519 čís. 3 c. ř. s., že rekurs do něho jest přípustný, jest umožniti oddělené přezkoumání onoho právního názoru odvolacího soudu, jenž byl podnětem ke zrušení prvního rozsudku, ještě před novým jednáním tak, aby, kdyby bylo další jednání zbytečným, nebyla jím rozepře zbytečně prodlužována. Bylo by zkrácením práva druhé procesní strany na řádné provedení dovolacího řízení a jmenovitě na podání dovotací odpovědi, kdyby na pouhý rekurs bylo soudem třetí stolice rozhodnuto i o oněch právních názorech odvolacího soudu, jež nebyly podnětem ku zrušení prvního rozsudku. Prozkoumání těchto právních názorů musí zůstati vyhraženo řízení dovolacímu. Rekurs žalované strany byl proto odmítnut.
Rekurs žalobkyně jest v právu. Odvolací soud pokládal posavadní řízení za neúplné, poněvadž není vyloučeno, že manžel žalobkyně Jindřich Š. byl spoluvinen na opomenutí včasného svého přihlášení ku pojištění, skutečnosti však, týkající se jeho spoluviny, nebyly prvním soudem vzaty na přetřes. Případná spoluvina Jindřicha Š-e, jak ji žalovaná strana doličuje, měla by však význam pro rozhodnutí sporu a činila by nutným nařízené doplnění jednání jenom tehdy, kdyby byl jí dotčen závazek žalované strany nahradili žalobkyni škodu vlastním zaviněním způsobenou. Této podmínky v souzeném případě není. Uplatněný nárok na náhradu škody jest vlastním a samostatným nárokem žalobkyně, nikoliv pouhým příslušenstvím nebo soukromoprávním důsledkem služebního poměru jejího zemřelého manžela. Neplatí proto pro něj pravidlo §u 1304 obč. zák. o poměrném dělení škody mezi škůdcem a poškozeným, zavinily-li škodu obě strany. Marně se pokouší žalovaná strana dovoditi z §u 12 o pensijním pojištění, podle něhož vdově přísluší důchod jenom, když manžel měl sám při smrti již nárok na důchod starobní neb invalidní, že, zavinil-li zemřelý sám ztrátu pojištění, musí vdova nésti následky. Poněvadž nárok vdovy na důchod kotví v právu veřejném, jest případné zavinění jejího manžela vůči ní právě tak zaviněním třetí osoby jako zavinění žalované firmy. Ku rozdělení náhradní povinnosti mezi žalovanou stranu a pozůstalost po Jindřichu Š-ovi neposkytují ani všeobecné předpisy o náhradě škody ani ustanovení pensijního zákona podkladu. Naopak přiznává sice § 73 pensijního zákona v doslovu upraveném cís. nařízením ze dne 25. června 1914 čís. 138 ř. zák. pojištěnci právo, ač mu to neukládá za povinnost, aby se sám přihlásil k pojištění, ale dodává výslovně, že se tím neruší povinnost zaměstnavatele, by tuto přihlášku učinil. Podle §u téhož zákona jsou bezúčinny všechny úmluvy zaměstnavatele se zaměstnancem o změně ustanovení zákona ke škodě pojištěných osob. Žalující firma byla proto povinna bez ohledu na případné svolení nebo přání zemřelého Jindřicha Š-e přihlásiti ho k pojištěni, jakmile se stal pojištěním povinným, a ručí sama žalobkyni za celou škodu, jež jí vznikla zanedbáním této povinnosti, bez ohledu na důvod zanedbání a bez ohledu na případný souhlas neb dokonce snad i popud pojištěním povinného manžela žalobkyně. Případná jeho spoluvina nemůže míti na žalovaný nárok vlivu. Jinou jest otázka, byla-li žalovaná strana oprávněna v případe spoluviny Jindřicha Š-e hojiti se částečně na jeho· pozůstalosti podle §u 1302 obč. zák., ale tato otázka není předmětem projednávaného sporu.

Citace:

Čís. 6711. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 134-136.