Čís. 6810.

Měla-li kupili cena za dodané zboží býti zaplacena v německých markách, prodatel ihned plnil a poskytl kupiteli k zaplacení lhůtu, v níž pak tento v německých markách zaplatil, jde pokles jejich hodnoty na vrub prodatele. Lhostejno, že v účtech byla kupní cena označena též v Kč. Valorisace jest tuzemskému právu neznáma.
(Rozh. ze dne 16, února 1927, Rv I 1773/26.)
Dne 25. listopadu 1920 nabídla žalující tuzemská firma žalovanému okresu ku koupi lékařské přístroje. Žalovaný nabídku přijal s tím, že mu bude zaplacení kupní ceny sečkáno do 31. prosince 1921, na což žalující firma přistoupila. Žalující zaslala žalované přístroje v březnu, červnu a červenci 1921. V účtech byly ceny vyznačeny v markách a kromě toho v Kč. Žalovaný zaplatil do konce roku kupní cenu v markách. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení tolika Kč, kolik činil rozdíl v kursu marky ku Kč v době dodání zboží a v době placení. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Mezi stranami došlo k uzavření kupní smlouvy, jíž odpůrkyné slíbila odvolateli zboží za určitou cenu v markách a jež, pokud jde o zboží v ceně 209.493.92 M. byla oběma stranami úplně a to odvolatelem ve slíbené lbů tě splněna. Tím však jsou závazky ze smlouvy pro obě strany plynoucí úplně vyrovnány a jedna strana nemá za druhou ničeho více k požadování. Dostala-li odpůrkyně následkem poklesu marky méně, je to náhoda, která jde na její vrub, právě tak, jako by to šlo zase na účet odvolatelův, kdyby byla hodnota marky zatím stoupla. Za pokles marky byl by odvolatel odpůrkyni zodpovědným jen tehdy, kdyby se byl s placením kupní ceny ocitl v prodlení, což však vzhledem к uvedenému říci nelze. Za tohoto stavu věci měla však býti žaloba, pokud jde o samostatnou kupní cenu, zamítnuta. Neprávem má soud procesní za to, že odvolatel je povinen k zaplacení zažalovaného peníze také proto, že nepozastavil hned faktury, v nichž je vyjádřena kupní cena nejen v markách, nýbrž i v československých korunách a z nichž dvě mají dokonce doložku, že jsou splatný v československé měně. I kdyby byl odvolatel obdržel dotyčné faktury hned po jich vystavení — to by arci musilo býti teprve zjištěno — nebylo by možno z okolnosti, že je ihned nepozastavil, ještě souditi, že mlčky souhlasil s tím, by kupní cena byla zaplacena v korunách českosl., neboť především není ve fakturách těch obsažen požadavek, aby byly zaplaceny jen v korunách československých, nýbrž kupní cena ve měně československé je uvedena vedle měny markové a pak, i kdyby požadavek ten byl 1 jasně vysloven, příčil by se výslovné úmluvě stran a v takovém případě nelze v pouhém mlčení strany smlouvající spatřovati tichý souhlas s dodatkem, jenž znamená změnu smlouvy. Na druhé straně nelze zase přehlédnouti, že odpůrkvně placení v markách, ač to po jejím názoru smlouvě neodpovídalo, přijala a je odmítla. To mluví proti ní. Oprávněnost nároku žalobního nelze však čerpati ani z nařízení ze dne 28. listopadu 1919 čís. 644 a 645 sb. z. a n., jak to činí soud procesní. Především ne- — Čís. 6810 —
296
bylo zákonné překážky, by strany neumluvily kupní cenu ve měně cizozemské, neboť, nebylo-li umluveno placení efektivní — a o takové placení se v tomto případě nejedná — má kupující právo, platiti dluh, znějící na cizozemskou měnu, ve měně tuzemské (čl 336 obch. zák.). Ona dvě nařízení byla snad na překážku, by bylo placeno v markách, nebyla však na překážku, aby v této měně byla kupní cena umluvena. Ostatně, i kdyby úmluva taková byla neplatná — správně by šlo o nicotnost dle §u 879 obč. zák. — nemohlo by žádání žalobní zníti na doplacení kupní ceny, nýbrž na obnovení dřívějšího stavu a tedy vrácení věcí prodaných a dodaných. Podobně by musila zníti žádání i v tom případě, kdyby šlo o bezdůvodné obohacení, neboť i při tomto musí žádání žalobní směřovati k tomu, aby byl původní stav obnoven (§§ 1431 a 1435 obč. zák.). Kdyby měl nabýti vrchu názor soudu procesního, že odpůrkyně musí dostati v československých korunách tolik, co svého času na opatření věci v markách vynaložila, znamenalo by to valorisaci, která však je tuzemskému právu cizí a kterou zákon, pokud jde o měnu korunovou, přímo zakazuje (§ 6 zák. ze dne 10. dubna 1919 čís. 187 sb. z. a n.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po stránce právní (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) posoudil odvol, soud věc správně. Strany sjednaly kupní smlouvu, podle níž měla kupní cena býti účtována a tudíž i zapravena v tehdejších říšskoněmec. markách. Jiný smysl nemají listiny vyměněné mezi stranami, t. j. písemná nabídka, písemné přijetí této nabídky a poshovění s placením kupní ceny, jakož i účty zaslané žalobkyní žalované straně. Rozmluvy s drem. В. nemají pro spor významu, ježto podle skutkového zjištění nebyl tento lékař zmocněn jednati při sjednání kupní smlouvy za žalovanou stranu, a žalobkyně neprokázala, že by tato byla souhlasila se změnou kupní smlouvy v ten rozum, že kupní cena má býti splacena v Kč podle určitého kursu. Lze proto věc posoudíti jen podle dopisů a účtů, které znějí přesně a určitě, nelze proto pochybovati, že úmysl stran směřoval jen k tomu, co strany projevily uvedeným způsobem. Podle smlouvy měla kupní cena býti zaplacena v udaném počtu německých marek, žalobkyně, jež sama hned plnila, poskytla k zaplacení kupní ceny lhůtu, v níž žalovaná strana navzájem podle smlouvy plnila. V čase placení byly ještě v oběhu německé marky, na něž zněla účtovaná kupní cena. Pokles jich hodnoty je tudíž náhodou udavší se ve jmění žalobkyně jako věřitelky. V čase kupní smlouvy odpovídala smluvená kupní cena hodnotě prodaného zboží, nelze proto mluviti o porušení zásady poctivosti a víry. Platební lhůta byla poskytnuta v době, kdy kurs německé marky spíše stoupal než klesal, nepříčí se proto poshovění ani uvedené zásadě ani dobrým mravům. Pokles hodnoty marky mohla anebo nemohla žalující firma stejně předvídati jako žalovaná strana. V žádném z těchto případů nelze dovoditi nic ve prospěch žalobkyně, kterou stihají účinky náhody, t. j. poklesu peněz, jimiž byla smluvena kupní cena. Odvolací soud nevytkl žalobkyní spekulační úmysl, jest proto nemístné ohražovati se proti výtce, jež se nestala. O použití §§ 988 a 989 obč. zák. nemůže býti řeči — Čís. 6811 —
297
již proto, že v čase placení byly říšskoněmecké marky ještě v oběhu, aniž byla hodnota jejich změněna zákonem. Další vývody odvolatelčiny o náhradě vnitřní ceny vyvrátil odvolací soud správně poukazem na nemožnost valorisace, tuzemskému právu nejen neznámé, nýbrž přímo se příčící (sr. zákon č. 187/19. a rozhodnutí č. 4662. sb. n. s.). I v dalším postačí poukaz na správné důvody uvedené odvolacím soudem. Účtovala-li žalobkyně nehledíc ke smlouvě vedle něm. marek kupní cenu též v Kč, poskytla tím nejvýše žalované straně možnost zaplatiti ji v této měně, k jiné změně kupní smlouvy tím však nedošlo. Žalovaná byla nadále ne-li povinna, zajisté oprávněna zaplatiti cenu tu v markách, neměla proto příčiny, proč by faktury pozastavila.

Citace:

Čís. 6810. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 321-323.