Čís. 7145.

Žaloba o zmatečnost podle § 529 čís. 2 c. ř. s.
Důvod žaloby pro zmatečnost podle § 529 čís. 2 c. ř. s. jest doslova stejný si důvodem zmatečnosti § 477 čís. 5 c. ř. s. Důvod zmatečnosti podle § 477 čís. 4 c. ř. s. nemůže býti základem žaloby pro zmatečnost.
Tím, že proti soudní výpovědi z nájmu byly vypovězeným podány námitky, byl zahájen spor a vypovězený byl zastoupen v řízení.
(Rozh. ze dne 10. června 1927, Rv II 76/27.)
Soudní výpověď z bytu, již dali manželé G-ovi manželům J-ovým, byla vypovězeným řádně doručena do vlastních rukou. Manželé J-ovi
Civilní rozhodnutí IX. 65 — Čís. 7145 —
1026
podali proti výpovědi námitky. Ježto se však nedostavili k ústnímu líčení, byla výpověď rozsudkem pro zmeškání ponechána v platnosti. Tvrdíce, že nebyli řádně předvoláni k ústnímu líčení, podali manželé J-ovi na manžele G-ovy žalobu o zmatečnost rozsudku pro zmeškání. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Žalující strana podala žalobu pro zmatečnost ve smyslu § 529 čís. 2 c. ř. s., kterou opírá výhradně jen o to, že vadným doručením předvolání ku stání ze dne 24. srpna 1926 se stalo, že nebyla v řízení vůbec zastoupena. Je tedy pouze řešiti otázku, zda jsou tu zákonné předpoklady žaloby pro zmatečnost, kteroužto otázku sluší záporně zodpověděti. Podle ustanovení § 529 čís. 2 c. ř. s. může býti pravoplatné rozhodnutí, jímž věc jest vyřízena, napadeno žalobou pro zmatečnost, když strana nebyla v řízení vůbec zastoupena. O tom, že žalující strana ve výpovědním řízení okresního soudu vůbec nebyla zastoupena, nemůže býti řeči. Zjištěno jest, že dne 19. července 1926 podána byla manžely Ludvíkem a Emilií G-ovými výpověď proti žalující straně, která byla povolena usnesením ze dne 22. července 1926. Výpověď byla žalující straně dne 24. července 1926 řádně k vlastním rukám doručena. Proti výpovědi podala žalující strana námitky, které přišly na soud dne 31. července 1926. Podání výpovědi proti nájemníkovi, doručení soudní výpovědi nájemníkovi a podání námitek se strany nájemníkovy patří k výpovědnímu řízení a jsou tyto procesní úkony částmi výpovědního řízení, a nemůže býti pochyby o tom, že žalující strana v tomto řízení byla zastoupena, ježto se súčastnila na výpovědním řízení tím, že proti výpovědi podala námitky. Žalující strana nebyla by bývala jen tehdy vůbec zastoupena ve výpovědním řízení, kdyby jí nebyla bývala doručena výpověď a jí tím byla bývala odňata možnost proti výpovědi podati námitky. Právní názor prvního soudu, že podmínky žaloby pro zmatečnost jsou v souzeném případě splněny, je tedy pochybeným. Žalovaná zavinila sama, že jí předvolání ku stání ze dne 24. srpna 1926 nemohlo býti doručeno k vlastním rukám, při čemž se podotýká, že doručení předvoláni k vlastním rukám zákonem není předepsáno, ježto podle ustanovení § 106 c. ř. s. jen žaloba a jí v té příčině na roveň postavené písemnosti mají býti doručeny k vlastním rukám. Stačilo tedy doručení předvolání podle předpisu § 104 c. ř. s., na čemž ničeho nemění ta okolnost, ze obsílka ke stání nebyla v bílé, nýbrž v modré obálce, ježto pro doručení písemností jsou směrodatnými jen zákonné předpisy. Žalující strana uplatňovala v námitkách, že jí neprávem byla dána čtrnáctidenní výpověď, a domáhala se tedy soudního výroku, že se výpověď zrušuje. Žalující věděla a musela věděti, že o námitkách musí býti jednáno, ježto k tomuto účelu námitky podala. Ježto po podání námitek, tedy za rozepře nastoupila dovolenou a tím změnila bydliště, bylo její povinností oznámiti to soudu podle ustanovení § 111 c. ř. s. Toto oznámení bylo opomenuto, pročež doručení ke stání mohlo býti vykonáno podle předpisu § 104 c. ř. s. Měla-li žalující strana za to, že takové doručení je vadným a že rozsudek pro zmeškání je zmatečným podle § 477 čís. 4 a 5 c. ř. s., měla tuto zmatečnost uplatňovati odvoláním. Dovolená žalující strany končila 28. srpna (31. srpna) 1926 a — Čís. 7145 —
1027
připustila žalující strana výslovně v žalobě, že obdržela rozsudek pro zmeškání dne 3. září 1926, co také vychází na jevo ze spisů. V odvolacím sdělení tvrdí žalující strana ovšem, že rozsudky byly ve skutečnosti odevzdány po 12. září 1926. Nehledíc к tomu, že rozsudek nemusí býti doručen k vlastním rukám, nezáleží v tomto případě na tom, kdy rozsudek pro zmeškání byl doručen, poněvadž žalující strana žalobu opírá výhradně jen o to, že předvolání ke stání nebylo řádně doručeno. První soudce vynesl rozsudek pro zmeškání podle předpisu § 396 a 442 prvý odstavec c. ř. s. To se stalo neprávem, ježto žalující strana podala včas námitky proti výpovědi. Rok ze dne 24. srpna 1926 nebyl prvním rokem ve smyslu § 239 c. ř. s. a měl první soudce vynésti rozsudek pro zmeškání ve smyslu § 399 a 442 druhý odstavec c. ř. s. Co se týče žaloby pro zmatečnost je však tato vada bez právního významu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalobci napadají rozsudek odvolacího soudu z dovolacích důvodů § 503 čís. 2 a 4 c. ř. s. Pokud jde o právní posouzení věci uvádí dovolání, že jde v tomto sporu o řešení dvou otázek: zda tím, že žalobci podali námitky proti soudní výpovědi z najatého bytu, již byli ve sporu řádně zastoupeni, a, zda předvolání к ústnímu jednání o námitkách jim bylo řádně doručeno. Snaží se dokázati, že odvolací soud vyřešil obě otázky nesprávně. Ve sporu uplatňují žalobci žalobou pro zmatečnost zákonný důvod § 529 čís. 2 c. ř. s., že v řízení nebyli vůbec zastoupeni. Tento důvod zmatečnosti je doslova stejný s důvodem zmatečnosti uvedeným v § 477 čís,. 5 c. ř. s. a nesmí a nemůže býti zaměňován s důvodem zmatečnosti podle § 477 čís. 4 c. ř. s., který spočívá v tom, že straně byla nezákonným postupem odňata možnost, před soudem projednávati. Výpovědí z nájmu se zahajuje nájemní řízení, ale ne ještě spor. Byly-li včas podány námitky proti výpovědi, je položití rok k ústnímu jednání a stranu, která dala výpověď, je považovati za žalobce (§ 571 c. ř. s.). Tím se zahajuje spor. (Ott, Úvod, díl III. str. 213, Neumann, Komentář II., str. 1595, Hora, Civilní právo procesní, III. str. 180, rozhodnutí vídeňského nejvyššího soudního dvoru, repertorium nálezů č. 255, sbírka Nowakova čís. 1684, Právník, str. 501/16). V tomto případě nynější žalobci podali námitky proti výpovědi nynějších žalovaných a tím vstoupili do řízení. Není tedy správné jejich tvrzení, že spor byl zahájen teprve u prvního ústního jednání, ani že nedoručením obsílky k němu bylo zaviněno, že nebyli v řízení zastoupeni. Odvolací soud tudíž právem uznal, že zastoupeni byli. Co se týká druhé otázky, směřují vývody dovolání k tomu, aby bylo dokázáno, že doručovací orgán se zachoval nesprávně. Tato výtka ve spojení s předcházející vlastně vytýká řízení zmatek podle § 477 čís. 4 c. ř. s., který však nemůže býti základem žaloby pro zmatečnost podle § 529 c. ř. s. Nebylo tedy potřebí se jím obírati.
65*

Citace:

Čís. 7145. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 1051-1053.