Čís. 6758.

Zařazení železničních zaměstnanců do statu III b).
Výnosem ministerstva železnic ze dne 23. srpna 1921, čís. 47063 byla inteligenční zkouška prominuta pouze pro přechodní dobu a jen těm zaměstnancům ve výnosu vytčených kategorií, kteří dnem 1. ledna 1921 již dovršili 15 definitivních služebních let. U těch, kdož tomuto ustanovení nevyhovovali, zůstala inteligenční zkouška jednou z podmínek pro jmenování úředníkem statu III b).
Inteligenční zkouška neopravňuje ku zpětnému přeřazení do doby. kdy zaměstnanec dovršil 12 let propočítáním let definitivní služební doby.
Z výnosu ze dne 30. května 1923, čís. 19.879 nemůže zaměstnanec pro sebe dovozovali práva.
(Rozh. ze dne 1. února 1927, Rv I 1799/26.)
Žalobě železničního zaměstnance proti železničnímu eráru, by bylo uznáno právem, že žalobci přísluší nárok na jmenování úředníkem státu ΠΙ b) s pořadím a finančním účinkem od 1. července 1921, procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Prvý soud považuje za jedině spornou otázku, zda-li ta okolnost, že žalobce složil zkoušku inteligenční až 1. září 1924, mohla mu býti při jmenování dne 1. ledna 1925 prominuta přiznáním pořadí a finančního účinku ke dni 1. července 1921, kdy žalobce, jak nesporno, měl ostatní podmínky pro jmenování splněny. Tato otázka není správné — Čís. 6758 —
184
formulována, neboť ve sporu nejde o to, co se státi mohlo — po případě i blahovůlí železniční správy —, nýbrž o to, co se dle platných předpisu státi mělo. Prvý soud z doslovu výnosu ministerstva železnic ze dne 30. května 1923 nabyl přesvědčení, správněji řečeno vyvodil úsudek, že žalobcův nárok je po právu, poněvadž výnos tento den nesložení zkoušky (inteligenční) neuvádí jako překážku jmenování a ostatní podmínky tohoto výnosu měl žalobce ke dni 1. července 1921 splněny. Tím řešil prvý soud otázku jinou, než kterou si sám dal, a řešil ji nesprávně. Při posuzování tohoto sporu je směrodatným výnos ministerstva železnic ze dne 23. srpna 1921, čís. 47603 otištěný v úředním věstníku z roku 1921, čís. 38 pod čís. 85. Tímto výnosem byly pro zařádění vrchních průvodčích vlaků do statu III b) stanoveny podmínky uvedené na stránce 120 pod a) b) c), jichž splnění ke dni 1. července 1921 je v souzeném případě nespomo, a nařizuje se pak dále: »Zaměstnanci uvedených kategorií nemající vzdělání nižší střední nebo měšťanské školy musí se podrobí ti před svým jmenováním úředníky statu III b) inteligenční zkoušce ve smyslu výnosu min. žel. ze dne 18. října 1919, čís. 34.842. Od povinnosti skládati tuto zkoušku jsou výjimečně pro tuto dobu přechodní osvobozeni ti zaměstnanci, kteří dnem 1. ledna dovršili již 15 definitivních služebních let«. V souzeném případě jest nesporno, že žalobce ke dni 1. ledna 1921 neměl ještě dovršených 15 definitivních služebních let a že důsledkem toho od povinnosti složití inteligenční zkoušku osvobozen nebyl. Byl tedy povinen před svým jmenováním inteligenční zkoušku složití, z čehož plyne, že, dokud této povinnosti nesplnil, nemohl býti jmenován. Žalobce, jak nesporno, složil s úspěchem inteligenční zkoušku teprve dne 1. září 1924 a byl jmenován úředníkem statu III b) při nejbližším termínu povyšovacím dne 1. ledna 1925 s účinkem od toho dne. Jmenování toto vyhovuje úplně výnosu min. žel. ze dne 23. srpna 1921, čís. 47603. Nárok na jmenování úředníkem statu III b) se zpětnou platností a účinkem od 1. července 1921 mohl by žalobce s úspěchem uplatňovati pouze tehdy, kdyby jej mohl opříti o nějaký positivní předpis. Žalobce dovolává se v té příčině výnosu min. žel. ze dne 30. května 1923, čís. 19.879 pres. 3, leč tímto výnosem oprávněnost nároku žalobcova nelze odůvodniti. Výnosem tím ministerstvo železnic k dotazům, kdy mají býti jmenováni úředníky vrchní průvodčí vlaků, kteří k 1. lednu 1921 neměli ještě 5 let podúřednických, oznámilo, že je v intencích výnosu ze dne 7. září 1922, čís. 32.239, by i ti vrchní průvodčí vlaků, kteří 1. ledna 1921 neměli ještě 5 let podúřednických, byli však již vrchními průvodčími, byli jmenování úředníky statu III b) k onomu termínu jmenovacímu, kdy dovrší z propočítání vyplývající definitivní služební dobu 12letou. Tento jmenovací termín byl by u žalobce, jak nesporno, nadešel dnem 1. července 1921. Tu však nastává důležitá otázka, možno-li míti za to, že výnosem ministerstva železnic ze dne 30. května 1923, čís. 19.879, pokud se týče ze dne 7. září 1922, čís. 32239 byl odstraněn požadavek, že zaměstnanci nemající předepsaného předběžného vzdělání, musí se podrobit: před svým jmenováním úředníky statu III b) inteligenční zkoušce. Pro kladné zodpovědění této otázky není v oněch výnosech opory a proto nezbývá než zodpověděti ji záporně. O nutnosti složení zkoušky inte- — Čís. 6758 —
185
ligenční pro dosažení hodnosti úřednické byl zajisté přesvědčen i žalobce, neboť jinak by se nedalo vysvětliti, proč se jí žalobce podrobil. Vychází-li se však z předpokladu, že nutnou náležitostí pro dosažení hodnosti úřednické je u vrchních průvodčích nemajících předepsaného předběžného vzdělání předběžné složení zkoušky inteligenční, nutno dospěti k závěru, že pokyn ministerstva železnic obsažený ve II. odstavci výnosu ze dne 30. května 1921, čís, 19.879 pres. 3 vztahuje se jen na ty průvodčí vlaků, kteří měli vzdělání nižší střední nebo měšťanské školy, nebo kteří složili zkoušku inteligenční již před termínem jmenovacím, kdy dovršili z propočítání vyplývající služební dobu 12letou. U žalobce tato náležitost splněna nebyla a proto neprávem dovolává se výnosu ze dne 30. května 1923, č. j. 19.879 pres. 3. Žalobce mohl býti platně jmenován úředníkem statu III b) teprve v nejbližším jmenovacím termínu, který následoval složení zkoušky inteligenční, což se také stalo.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud vyložil správně výnos ministerstva železnic ze dne 23. srpna 1921 (uveřejněný ve věstníku pod čís. 85), že inteligenční zkouška byla jím prominuta pouze pro přechodní dobu a jen těm zaměstnancům ve výnose vytčených kategorií, kteří dnem 1. ledna 1921 již dovršili 15 definitivních služebních let. U těch, kdož tomuto ustanovení nevyhovovali — a mezi ně nesporně patřil i žalobce — zůstala inteligenční zkouška jednou z podmínek pro jmenování úředníkem statu III b), což patrno i z toho, že musela býti vykonána ještě před jmenováním. Teprve úspěšným výsledkem této zkoušky nabyl žalobce nároku na zařazení do kategorie úřednické statu III b), což i sám v dovolání připouští. Nelze však souhlasiti s dovolacími vývody, že úspěšně vykonaná inteligenční zkouška opravňuje žalobce ku zpětnému přeřazeni do doby, kdy dovršil 12 let propočítáním let definitivní služební doby, neboř výnosy ministerstva železnic ze dne 7. září 1922, čís. 32239 a ze dne 30. května 1923, čís. 19879, jichž se žalobce pro tento názor dovolává, nemají takového ustanovení o zpětné působnosti inteligenční zkoušky, přiznávajíce jen určité výhody a úlevy při propočítání zřízeneckých a podúřednických let vrchním průvodčím vlaků, kteří již dne 1. ledna 1921 byli vrchními průvodčími, že se jim totiž propočítává 7 let do platového schema zřízeneckého a 5 let do schema podúřednického. Zmiňuje-li se výnos ministerstva železnic ze dne 30. května 1923 o tom, že jest v intencích ministerstva, by vrchní průvodčí vlaku, kteří 1. ledna 1921 neměli ještě dovršených 5 let podúřednických, avšak již byli vrchními průvodčími, byli jmenováni úředníky statu III b) k onomu jmenovacímu termínu, kdy dovrší 12 let celkové definitivní služební doby, vyplývající z propočítání let, jest mu rozuměti jen tak, že předpokládá, že tito vrchní průvodčí vyhověli již všem ostatním podmínkám pro jmenování úředníků do statu III b) v té době platným, tedy i předepsané inteligenční zkoušce, nezmiňuje se o těch, kteří ještě těmto ostatním podmínkám к povýšení nutným nevyhověli. Ostatně žalobce — Čís. 6759 —
186
ani z tohoto výnosu ze dne 30. května 1923 čís. 19.879, který byl určen pouze pro vnitřní službu a jehož uveřejnění bylo v něm výslovně zakázáno, nemůže vyvozovati pro sebe žádných práv, když výnos nebyl řádně vyhlášen ani jemu jako zaměstnanci za účelem úpravy jeho individuelního služebního poměru doručen. Jest lhostejno, zda snad prakse v některých případech jinak rozhodla, přiznavši někomu výhodnější přeřazení, když z předpisů, kterých se žalobce dovolává, práva tohoto dovoditi nelze. Bylo věcí žalobce, by, znaje předpisy o nezbytnosti inteligenční zkoušky pro jmenování do úřednického statu III b), se k této — již výnosem ze dne 18. října 1919 čís. 54.942 předepsané a upravené zkoušce — sám hlásil a jejím úspěšným výsledkem získal potřebnou kvalifikaci všeobecného vzdělání ještě dříve, než dovršil předepsaná definitivní služební leta potřebná pro jmenování do statu III b). Otálel-li s inteligenční zkouškou až do roku 1924 a ještě při prvém pokusu neobstál, jde jen na jeho vrub tento průtah v nabytí předepsané kvalifikace. Žalobce tedy neprokázal, že mu přísluší tvrzené právo na jmenování úředníkem ve statu III b) se zpětným pořadím a finančním účinkem již od doby, kdy dovršil předepsaný počet let definitivní služby v kategorii podúřednické, t, j. od 1. června 1921 a jest proto pro jeho jmenování rozhodnou doba úspěšně vykonané zkoušky inteligenční s právním a finančním účinkem teprve od nejbližšího, zkoušce následujícího jmenovacího termínu, jak již bezvadně dolíčil odvolací soud.

Citace:

Čís. 6758. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 211-214.