Čís. 7097.

K platnému postupu pohledávky není třeba, by postupník měl za postupitelem pohledávku ve stejné výši jako jest postoupená pohledávka. Postup pohledávky k pouhému zajištění postupníkova nároku jest v exekuci proti postupiteli na pohledávku tu ochrániti žalobou podle § 258 ex. ř., nikoliv podle § 37 ex. ř.
(Rozh. ze dne 25. května 1927, Rv 1 647/27.)
Žalovaný čsl. erár vedl exekuci zabavením dlužníkovy pohledávky proti okresní správní komisi. Žalobce, tvrdě, že nabyl zabavené pohledávky postupem od dlužníka, domáhal se na žalovaném eráru zrušení exekuce. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Postup pohledávky za úplatu (a o takový šlo by podle právního stanoviska žalující strany), předpokládá, by postupník dal postupiteli úplatu nebo se zavázal dáti ji způsobem takovým, že by převedl ze svého jmění nějakou hodnotu na postupitele. Nic takového však se nestalo zde mezi žalobcem a dlužníkem ani podle důkazních výtěžků ani podle skutkového zjištění prvního soudu. I když tudíž tito dva jednali spolu o postup pohledávky a použili tohoto výrazu v předložených listinách, nemohli tím přivoditi platný postup této pohledávky a tudíž její přechod do majetku žalobcova, nýbrž podle zjištěného stavu věci šlo jim podle pravé vůle očividně jen o to, by se pohledávka dlužníka za stavbu silnice stala žalobci zárukou za — Čís. 7097 —
925
eventuelní újmy z ručení za úvěr manželce dlužníkově, což vysvítá zejména z okolnosti dokázané předloženou korespondencí, že se okresní správní komise jako poddlužnice zavázala podle žádosti jeho i žalobcovy, že bude veškeré platy z titulu stavby silnice konati na účet manželky dlužníka u Městské spořitelny, čímž právě mělo býti dosaženo, by ani manželka dlužníkova ani žalobce nevzali újmy z financování dlužníka. Žalobce nestal se tudíž na základě postupu majetníkem pohledávky, kterou vylučuje z exekuce vedené erárem proti dlužníku, a není tedy žaloba oprávněna.
Nejvyšší soud nevyhověl dovol ání.
Důvody:
Dovolání uplatňuje dovolací důvod čís. 4 § 503 c. ř. s. Přisvědčiti jest dovolateli, že podle § 1392 obč. zák. není k platnému postupu pohledávky třeba, by postupník měl za postupitelem pohledávku v téže výši, jako je pohledávka postoupená. Zato v dalším nelze s dovolatelem souhlasiti. Dovolatel uvádí, že postup jest jen »formálním aktem«, a že, je-li postup proveden formálně správným způsobem, nemůže soud tento formální úkon neuznati z důvodů založených v právu hmotném. Věc má se jinak. Při žalobě podle § 37 ex. ř. nejde jen o průkaz formálních úkonů, nýbrž o to, zda žalobci po hmotněprávní stránce přísluší takové právo, které by nedopouštělo výkonu exekuce. Proto se odvolací soud zcela správně obíral hmotněprávní stránkou práva žalobcem tvrzeného a došel ze zjištěných okolností ke správnému právnímu závěru, že jde tu jen o postup pohledávky k pouhému zajištění žalobcova nároku na náhradu újmy, která mu snad vzejde ze závazku rukojemského. V tomto směru stačí dovolatele prostě odkázati na správné důvody napadeného rozsudku. Zajišťovací postup jest pak, pokud jde o jeho uplatnění proti exekuci na postoupenou pohledávku, stejně posuzovati jako zajišťovací převod práva vlastnického. Již předpisy § 10 (3) konk. ř. a § 10 (3) vyr. ř. posuzují jak zajišťovací převod vlastnictví, tak i zajišťovací postup pohledávky stejně. Pokud jde o zajišťovací převod vlastnictví, bylo v plenárním usnesení tohoto nejvyššího soudu ze dne 9. května 1925, čís. pres. 1385/24 (čís. 5026 sb. n. s.) dovoženo, že vlastnické právo ku zajištění může býti v exekučním řízení chráněno jedině žalobou podle § 258 ex. ř., tedy nikoliv žalobou, kterou má býti exekuce sama v celé své podstatě a se všemi svými účinky, tudíž i se soudcovským právem zástavním exekucí touto podle § 256 ex. ř. získaným prohlášena za bezúčinnou nebo nepřípustnou, nýbrž pouze žalobou, jíž se má uplatniti nárok na to, by podle pořadí úkojového práva byla pohledávka toho, v jehož prospěch stal se zajišťovací převod vlastnictví, uspokojena z výtěžku před vymáhajícím věřitelem. Stejný poměr jest pak i při zajišťovacím postupu pohledávky. Tento postup nezakládá právo, které vylučuje vedení exekuce na pohledávku. Aby dosaženo bylo účelu, k němuž se pravá vůle stran při zajišťovacím postupu pohledávky nese, není třeba zrušovati exekuci, nýbrž stačí zajistiti ochranu přednostnímu úkojovému právu, které fiduciárnímu postupníkovi přísluší, teprve při vlast- — Čís. 7098 —
926
ním provedení exekuce. Jelikož jde tu o exekuci na peněžitou pohledávku, přijde tu po případě к platnosti předpis § 307 ex. ř., podle něhož jest poddlužník, činí-li na pohledávku přikázanou k vybrání nebo na místě placení kromě vymáhajícího věřitele nárok i jiné osoby, oprávněn a v určitých případech i povinen pohledávku k soudu složití. Při rozvrženi této podstaty, což státi se má podle zásad § 283 až 287 ex. ř. (srovnej rozhodnutí čís. 5042 a 6141 sb. n. s.), může pak postupník uplatnovati, že mu přísluší úkojové právo, mající přednost před zástavním právem vymáhajícího věřitele. Nemohlo proto býti dovolání vyhověno.

Citace:

Čís. 7097. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 950-952.