Čís. 6713

Třebas pro původní dodávku byla smluvena tehdejší německá měna, ač smluvníci neměli sídla v Německu, jest proi otázku, v jaké měně jest splniti závazek, vzniklý zrušením smlouvy (vrácení zálohy), rozhodným jedině předpis §u 905 obč. zák. a čl. 325 a 336 obch. zák.
(Rozh. ze dne 19. ledna 1927, R 1 1204/26.) — Čís. 6714 —
110
V roce 1914 uzavřela žalující bělehradská firma se žalovanou tehdy vídeňskou firmou dodací smlouvu a dala zálohou 6.305 německých marek. Vypuknutím války bylo provedení dodávky zmařeno. Po státním převratu přesídlila žalovaná firma do tuzemska. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalující firma na žalované firmě zaplacení 6.305 říšských marek. Žalovaná projevila ochotu vrátit: zálohu v Kč podle kursu 100 marek =115 Kč. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by vyčkaje pravomoci, ji znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil odvolacímu soudu, by rozhodl o odvolání, nepřihlížeje к důvodu, pro který zrušil rozsudek soudu prvé stolice.
Důvody:
Soud prvé stolice zamítl žalobu z důvodu, že mělo býti žalováno na placení v čsl. měně, žalobkyně jako odvolaíelka napadá tento názor, popírajíc vůbec oprávnění žalované firmy к placení v Kč, odvolací soud pak nařídil zjištění hodnoty žalobního nároku v nynější říšské německé měně. Z toho je patrno, co odvolací soud přímo nevyslovil, že uznává žalobní nárok důvodným aspoň po té stránce, že žalobkyně jest oprávněna žádati placení v této měně a postačí přezkum tohoto názoru, ježto napadené usnesení neuvažuje o dalších sporných otázkách. Odvolací soud schvaluje názor soudu prvé stolice, že žalobní nárok spočívá na § 1447 obč. zák., odvolatelka zakládá nárok svůj na § 1435 obč. zák., postačí však úplně souhlasný názor, že nejde o nárok ze smlouvy, nýbrž o nárok ze zákona. Jde proto o důvod, proč má tuzemský dlužník, povinný plniti peněžní částku ze zákona, býti přinucen, by tak učinil v cizozemské měně. Odvolací soud, neuváděje zákonných ustanovení, poukazuje na to, že smluvní strany užily při sjednání původní dodací smlouvy tehdejší německé měny, ač žádná z nich neměla sídla v Německu. Tento důvod není dostatečný, ježto ve sporu nejde o smluvní závazek, původní smlouva není předmětem úvahy, ježto sporný závazek vznikl teprve jejím zrušením, a je proto věc posouditi bez ohledu na to, co strany původně smluvily co do placení kupní ceny a co do měny, v jaké bylo tuto piatiti. Lze proto užiti jedině obecných předpisů § 905 obč. zák. a čl. 325 a 336 obch. zák., z nichž však nelze dovoditi povinnosti tuzemského dlužníka, by splnil v měně, cizozemské jak pro něho samotna tak i pro druhou stranu.

Citace:

Čís. 6713. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 137-138.