Čís. 6858.

Úpadkový řád.
Jde-li v pravdě o výši útratové pohledávky, nikoliv o to, zda jí v zásadě přísluší přednostní pořadí podle §u 46, 47 a 49 konk. ř., jest dovolací rekurs nepřípustným.
Přihlásil-li správce úpadkové podstaty к rozvrhovému roku za zvláštní podstatu t. zv. deficit, v němž byly obsaženy daně jakožto položky z vedení správy, jest přikázati celý deficit jemu.
Bylo-li výsledku odhadního řízení z dražebního řízení, zavedeného k návrhu vymáhajícího věřitele, použito i v dražebním řízení, zahájeném
Civilní rozhodnutí IX. 25 — Čís. 6858 —
386
napotom k návrhu správce úpadkové podstaty, tvoří útraty odhadu v onom dražebním řízení útraty tohoto dražebního řízení a dlužno je jako útraty zpeněžení zvláštní podstaty zapraviti z výtěžku této zvláštní podstaty před pohledávkami oddělných věřitelů. Poplatky tyto tvoří sice pohledávky za podstatou, ale nelze je řaditi mezi takové, jež podle §u 47, druhý odstavec, konk. ř. musí býti, nestačí-li podstate, zapravený plně přede všemi pohledávkami za podstatou zrovna tak, jakoby se jednalo o hotové výlohy správce úpadkové podstaty.
(Rozh. ze dne 2. března 1927, R I 1191/26.)
V rozvrhovém řízení ohledně exekučně prodané nemovitosti náležející do úpadkové podstaty, přikázal prvý soud v přednostním pořadí útraty správce úpadkové podstaty, dále v přednostním pořadí částečné zaplacení schodku vzešlého správou zvláštní podstaty. Rekursní soud vyhověl rekursu správce úpadkové podstaty a finanční prokuratury potud, že přikázal správci úpadkové podstaty v přednostním pořadí 7.784 Kč 22 h, na schodek vzešlý správou zvláštní podstaty 57.009 Kč a české finanční prokuratuře část hotových výloh vzešlých v dražebním řízení E II 108/24 zaplacením znalečného 3707 Kč 20 h a inserčního 300 Kč 80 h, úhrnem 4008 Kč.
Nejvyšší soud dovolací rekurs finanční prokuratury odmítl, pokud směřoval proti přikázání útrat správce úpadkové podstaty z provádění dražeb úpadkových podstat, jinak mu nevyhověl, dovolacímu rekursu správce úpadkové podstaty pak vyhověl potud, že přikázal finanční prokuratuře na hotové výlohy z dražebního řízení E II 108/24 činící celkem 4.008 Kč poměrnou část 1111 Kč 30 h.
Důvody:
Útraty správce úpadkové podstaty z vedení dražby zvláštních úpadkových podstat a z rozdělení nejvyššího podání za ně byly určeny na 7.784 Kč 22 h. Stěžovatelka míní, že pro určení výše těchto útrat jest směrodatným § 7 nařízení ze dne 30. března 1921, čís. 142 sb. z. a n., takže základem měla býti částka 10.000 Kč, poněvadž nejde o řízení exekuční a správce úpadkové podstaty nevydobývá nároků věřitelů, nýbrž provádí úlohu jako správce úpadkových podstat na zpeněžení jich. Má sice v tom řízení podle §u 119 konk. řádu postavení vymáhajícího věřitele, ale proto prý ještě nezastupuje knihovní věřitele a nemůže tudíž počítati útraty dle výše jejích pohledávek. Ale v tomto směru jest dovolací rekurs finanční prokuratury nepřípustný. Jeho přípustnost snaží se sice stěžovatelka dovoditi z toho, že v podstatě uplatňuje se touto stížností, že bylo přiznáno výsadní pořadí v rozsahu, v jakém nepříslušelo. Než v pravdě jde stěžovatelce jen o snížení přisouzených útrat, tedy o výši útratové pohledávky, nikoliv o to, zda v zásadě jí přísluší přednostní pořadí podle §u 46, 47 a 49 konk. ř., či nikoli. Pak ale bylo dovolací rekurs v této části odmítnouti ve smyslu §u 78 ex. ř. a §u 528 c. ř. s. — Čís. 6858 —
387
Dále si stěžuje finanční prokuratura, že v tak zvaném deficitu jsou obsaženy různé pohledávky různých věřitelů a mezi nimi též pohledávky eráru na daních a veřejných dávkách splatných za správy dolu po vyhlášení úpadku. Nejde prý tedy v pravdě o nějaký deficit, poněvadž nejde o výlohy, jež byly správcem úpadkové podstaty neb někým jiným založeny. Dle toho by rozvrh deficitu měl prováděti teprve úpadkový soud, ač ho měl ihned provésti exekuční soud při rozvrhu nejvyššího podání za vydražené zvláštní podstaty, takže bylo částky vypadající na daně a veřejné dávky, obsažené v deficitu, správně poukázati přímo eráru. Leč ani tu nelze dovolacímu rekursu vyhověti. Jest ovšem pravda, že v tak zv. deficitu, vzniklém ze správy těchto zvláštních podstat za úpadku a schváleném dle usnesení úpadkového komisaře ze dne 29. března 1926 ve výši 215.085 Kč 60 h, jsou obsaženy, jak vysvítá ze správního účtu přiloženého к přihlášce správce úpadkové podstaty, různé položky správní, mezi nimi též daně za rok 1925. K rozvrhu výtěžku za vydražené zvláštní podstaty podle §§ 48, 49, 119 a 120 konk. ř. mohou ovšem jednotliví věřitelé úpadkové podstaty sami přihlašovati své pohledávky, jak jsou uvedeny v §u 46 konk. ř., pokud je již správce úpadkové podstaty nezaložil, a nelze nahlédnouti, proč by jejich pohledávky mohl přihlašovati k rozvrhu jen správce podstaty. Dle §u 48 (2) a §u 49 konk. řádu připadá do společné podstaty jen to, co zbyde ze zvláštní podstaty po zapravení nákladů zvláštní správy, zpeněžení a rozdělení zvláštní podstaty a po uspokojení oddělných věřitelů, a o pořadí nároků, které mají býti uspokojeny ze zvláštních podstat, platí při veškerých zcizeních v úpadku ustanovení exekučního řádu, takže exekuční soud má při rozvrhu tyto nároky přikázati. Ale v tomto případě přihlásil k rozvrhu nejvyššího podání za zvláštní podstaty jen berní úřad v T. v přednostním pořadí daň výdělkovou s úroky za roky 1923—1925 částkou 10.951 Kč 94 h a berní úřad v M. na uhelné dávce s útratami 953.390 Kč 39 h a měrné 368 Kč 29 h. Avšak všechny tyto pohledávky byly již rozvrhovým usnesením prvého soudu pravoplatně zamítnuty. Ve správním účtu správce úpadkové podstaty, kterýž byl jím k rozvrhu jako tak zv. deficit přihlášen, jest obsažena jen zvláštní výdělková daň v úhrnné částce 9.317 Kč 10 h s podrobným uvedením jednotlivých položek dle platebního příkazu berního úřadu v T. Přihlásil-li tedy tak zv. deficit a tudíž i položky na daních v něm obsažené jakožto položky z vedení správy zvláštní úpadkové podstaty správce úpadku, nemohly nižší soudy jinak, než částky z rozvrhu nejvyššího podání připadající na deficit ze správy přikázati jen správci úpadkové podstaty. Důsledkem toho ovšem bude pak správci úpadkové podstaty náležeti, by částky přikázané na správní deficit vyúčtoval a rozdělil podle §§ 121 a 122 konk. řádu.
K dovolacímu rekursu správce konkursní podstaty. Ten směřuje jen proti té části usnesení rekursního soudu, pokud finanční prokuratuře byly přikázány v přednostním pořadí v plné výši poplatky na znalečném 3.707 Kč 20 h a za inserci 300 Kč 80 h, jež zapravila v předcházejícím dražebním řízení E II 108/24, kteréž na svůj návrh jako vymáhající věřitelka zavedla. Rekursní soud odůvodnil to tím, že výlohy ty byly vy-
25* — Čís. 6858 —
388
naloženy ve skutečnosti rovněž к realisaci úpadkového jmění a že správce úpadkové podstaty byl by je musil také hraditi, kdyby byl tehdy sám zažádal o dražební řízení ohledně těchto zvláštních podstat, mimo to že v tomto druhém dražebním řízení odpadl odhad ve smyslu §u 142 ex. ř., protože byl již proveden v předchozím dražebním řízení. Dovolacímu rekursu správce úpadkové podstaty nelze odepříti úspěch. Nelze sice souhlasiti s jeho názorem, že výlohy finanční prokuratury jsou prosté exekuční útraty vymáhajícího věřitele ve smyslu §u 216 čís. 4 druhý odstavec ex. ř. Neboť výsledku odhadního řízení z dražebního řízení E II 108/24, jež bylo zavedeno k návrhu české finanční prokuratury, bylo použito i v dražebním řízení, zahájeném k návrhu správce úpadkové podstaty, takže v tomto zvláštním případě tvoří předcházející odhadní úkony součást tohoto dražebního řízení a útraty odhadu součást výloh jeho, jež podle §u 49 prvý odstavec k. ř. dlužno jako útraty zpeněžení zvláštní podstaty zapraviti z výtěžku této zvláštní podstaty před pohledávkami oddělných věřitelů. Právem tedy rekursní soud vřadil též řečené poplatky finanční prokuratury mezi pohledávky za podstatou (§ 46 čís. 1 konk. ř.), ale nelze sdíleti jeho názor, že je lze vřaditi mezi takové, jež podle §u 47 (2) konk. ř. musí býti, nestačí-li podstata, zapravený plně přede všemi ostatními pohledávkami za podstatou zrovna tak, jakoby se jednalo o hotové výlohy správce podstaty. Dle tohoto ustanovení zákona má jedině úpadkový správce výlučné postavení, že v případě nepostačitelnosti rozvrhové podstaty mají přednost před ostatními pohledávkami hotové výdaje pod § 46 čís. 1 konk. ř. patřící, jež správce podstaty zapravil zálohou. Ostatní pohledávky podstaty mohou býti uspokojeny jen poměrně mezi sebou. Jestliže tudíž kdokoliv jiný má hotové výlohy, jež patří к pohledávkám za podstatou a třebas právě podobné výlohy, jaké zálohou zapravil správce podstaty, nemá téhož přednostního pořadí jako správce úpadkové podstaty. V §u 46 konk. ř. nečiní se již (proti dřívějšímu úpadkovému ř.) rozdíl co do pořadí mezi náklady úpadkového řízení a ostatními pohledávkami za podstatou. Ale přednosti zasluhuje ona část nákladů řízení úpadkového, jež spočívá v hotových výdajích správce podstaty, protože týž jest nucen následkem své úřední povinnosti zapraviti výlohy, jichž náhrada mu zvláště musí býti zajištěna. To zákon v §u 47 konk. ř. také výslovně stanoví, ale jen pro správce podstaty a jeho zvláštní výsada nemůže býti rozšiřována na jiné. (Viz pamětní spis k §u 47 konk. řádu a Bartsch, Konkursní řízení, str. 357, pozn. 13 a str. 368 pozn. 60.) Tato výsada jest jen pro osobu úpadkového správce a proto nerozhoduje snad stejná povaha výloh neb ta okolnost, že by je byl též správce úpadkové podstaty musil učiniti, kdyby byl dřívější bezvýslednou dražbu sám prováděl. Důsledkem toho bylo dovolacímu rekursu správce úpadkové podstaty vyhověno a usnesení rekursního soudu v objemu napadení změněno a v těch částech nové rozvržení dražebního výtěžku obou zvláštních podstat i výtěžku na úrocích provedeno.

Citace:

Čís. 6858. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 411-414.