Čís. 6859.

Zrušení svěřenství (zákon ze dne 3. července 1924, čís. 179 sb. z. a n.).
Zákonem o zrušení svěřenství byl zrušen § 638 obč. zák., nebylo jím však zrušeno usnesení svěřenského soudu z doby před účinností zákona, jímž dáno přihlášenému nástupci ve svěřenství svolení k zadlužení s podmínkou, že ustanovení o splacení dluhů musí odpovídati §u 638 obč. zák. Usnesení to platí nadále, dokud nebyla schválena dohoda po případě, pokud nedošlo k ustanovení nástupnictví podle §u 3 zákona.
(Rozh. ze dne 2. března 1927, R I 119/27.)
Soud prvé stolice ve věci bývalého svěřenství L-ského nevyhověl návrhu Maxe L-а, by mu byla za léta 1925 a 1926 prominuta roční depurace 350.000 Kč. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Dohoda mezí čekateli není dosud schválena, takže dnes ještě není jisto, kdo nabude jmění zbaveného svěřenského svazku. Až do schválení dohody jest povinností soudu svěřenského, by podle zákona pečoval o svěřenství (§ 15 zák. o zrušení svěřenství). K této péči náleží i povinnost starati se o to, by byly řádně umořovány, jak to zákon káže. Prominouti roční splátky nelze, na nejvýše z důležitých příčin lze povoliti ku splacení dluhu delší lhůtu. Ať pak připadne jmění svěřenské komukoli, vždy bude podle §u 3 zákona o zrušení svěřenství omezeno svěřenským nástupnictvím ve prospěch prvého čekatele. A i tu má soud povinnost, by pečoval o neztenčení kmenového jmění, zejména když jedná se zde i o osobu nezletilou. Tomu však by tak nebylo, kdyby žadatel, který ještě ani fiduciářem není, nemusel umořovati dluhy, jak to předpisuje zákon. Právem proto prvý soud návrh na sproštění povinnosti umořovací zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nezáleží na úplné správnosti právního názoru, vysloveného rekursním soudem, že svěřenské jmění bude vždy podle § 3 zákona o zrušení svěřenství omezeno svěřenským nástupnictvím ve prospěch prvního čekatele. Dovolacímu soudu postačí při právním posouzení věci, že není dosud schválena dohoda, podle níž má svěřenské jmění připadnouti do neomezeného vlastnictví stěžovatelova, takže není vyloučen případ nástupnictví podle § 3 zákona čís. 179/24 sb. z. a n. jest pravda, že byl tímto zákonem zrušen i § 638 obč. zák., a to již dnem jeho účinnosti (14. listopadu 1924). Tím nebylo však zrušeno usnesení zemského soudu civilního v Praze ze dne 7. listopadu 1924, vydané tudíž ještě za platnosti §u 638 obč. zák., jímž bylo stěžovateli jako přihlášenému nástupci ve svěřenství dáno svolení k zadlužení svěřenství jen s podmínkou, že ustanovení o splacení dluhů musí odpovídati §u 638. Usnesení to platí nadále, pokud nebyla schválena dohoda, o níž jest řeč v dovolacím rekursu, po případě dokud nedošlo k ustanovení nástupnictví podle § 3 zákona čís. 179/24, kdy na místě svěřenského soudu — Čís. 6859 —
390
nastoupí soud povolaný podle obecných pravidel o příslušnosti (§ 15 poslední věta, odstavec druhý). Pro přechodnou dobu nezbývá než ponechati v platnosti usnesení ze dne 7. listopadu 1924 a náleží bývalému soudu svěřenskému, by bděl nad jeho zachováním, pokud nedojde ke konečné úpravě poměrů co do svěřenského jmění.

Citace:

Čís. 6859. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 415-416.