Čís. 6978.

Ucházení se o hlasovací právo ve vyrovnání pro část zástavní pohledávky podle názoru věřitelova nekrytou a hlasování samo domněle nekrytým zbytkem, není činem, jímž by věřitel dával beze všech pochybností na jevo vůli, že se chce vzdáti svého zástavního práva na nekrytý zbytek.
Není zvláštní výhodou podle §u 47 vyr. ř., že pro část zástavní pohledávky, s níž věřitel hlasoval ve vyrovnání, trvá i na dále právo zástavní a že za vyrovnací kvótu nabyl zástavní věřitel jak i ostatní věřitelé záruky.
(Rozh. ze dne 8. dubna 1927, Rv I 1606/26.) Žalobě, jíž domáhala se banka na žalovaném jako hypotekárním dlužníku zaplacení 237600 Kč procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Nesprávné posouzení věci po stránce právní shledává žalovaný v otázce, zda a do jaké míry soudním vyrovnáním pohledávka žalobkyně zanikla pokud se týče pokud žalobkyně zaplacením vyrovnací kvóty jest uspokojena. Odvolatel má totiž za to, že, když žalobkyně přihlásila k vyrovnacímu řízení svoji pohledávku za žalovaným 256500 Kč, z níž část 33184 Kč 39 h uznána za zajištěnou právem zástavním na nemovitostech žalovaného a nepřiznáno pro tu část právo hlasovací, kdežto pro zbývající, za nekrytou prohlášenou část 223315 Kč 61 h přiznáno právo hlasovací, jehož žalobkyně také použila a při roku dne 30. května 1923 pro přijetí vyrovnacího návrhu hlasovala, dala tím mlčky (činem konkludentním) na jevo, že se zástavním právem na nemovitostech žalovaného, pokud se týče částky 223315 Kč 61 h nepočítá, že se práva toho vzdává a že se spokojuje co do této částky své pohledávky, hypotekárne nekryté, nabízenou 40%ní kvotou, patrně z toho důvodu, že vyrovnací kvóta zajištěna byla rukojmím vyrovnávajícího se dlužníka. Poněvadž pak vyrovnací kvóta ohledně této pohledávky 223315 Kč 61 h činí 89326 Kč 24 h, část hypotekárne kryté pohledávky pak činí 33184 Kč 39 h, úhrnem 122510 Kč 63 h a žalovaný zaplatil na to po částkách 96000 Kč a odevzdal žalující bance vkladní knížku na vklad 43325 Kč 47 h s poukazem, by vkladu použila na zaplacení své pohledávky, má odvolatel za to, že pohledávka žalobkyně soudním vyrovnáním jakož i zaplacením zanikla. Názoru tomu nelze v žádném směru přisvědčiti. Podle §u 46 vyr. ř. netýká se řízení vyrovnací vůbec věřitelů oddělných, čemuž dlužník vyrovnací dal výraz ve svém návrhu vyrovnacím, prohlásiv v něm, že vyrovnání netýká se věřitelů s právem na oddělené uspokojení. Žalující banka ve své přihlášce ze dne 29. května 1923 zdůraznila zvláště, že přihlašuje se к řízení vyrovnacímu, s výhradou všech svých práv, tedy zejména práv zástavních. Nevzdala se tudíž žalující banka svou účastí v řízení vyrovnacím svého zástavního práva, což zjistil prvý soud i výpovědí svědků, kteří potvrdili, že k takovému vzdání se by bylo zapotřebí usnesení správní rady nebo výkonného výboru, což se nestalo. Nepozbyla proto žalující banka, již za oddělnou věřitelku pokládati sluší, práva na oddělené uspokojení své hypotekární pohledávky z nemovitostí žalovaného, třebaže část této pohledávky přihlásila k vyrovnání v předpokladu, že hypotéka nestačí, při čemž naprosto nezávazným jest úsudek, do jaké míry včřitelka, mající oddělné právo na uspokojení, ze zástavy je kryta či nekryta. Když se tedy žalující banka svého práva zástavního nevzdala, může se domáhati uspokojení své zbytkové hypotekárni pohledávky z hypotéky (§§ 467 a 469 obč. zák.), jak to touto hypotekární žalobou činí, a jest proto nerozhodno, zda žalovaný 40% kvótu Části pohledávky, k vyrovnání přihlášené zaplatil, neboť námitky jeho z řízení vyrovnacího vyvozované nemohou se dotýkati jeho žalobního zástavního práva. Ostatně dovodil prvý soud na základě svých zjištění, o spisy vyrovnací se opírajících, že žalovaný na první 10%ní splátku vyrovnací kvóty 22331 Kč 56 h, — Čís. 6979 —
669
která dle soudně potvrzeného vyrovnání byla splatnou 2. května 1924, zaplatil do toho dne pouze 20000 Kč, takže dle obsahu vyrovnání celá původní pohledávka obživla.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Není právně mylným názor odvolacího soudu, že žalobkyně nevzdala se zástavního práva činem konkludentním, totiž svým prohlášením ve vyrovnacím řízení, že část její pohledávky není kryta zástavou, svou žádostí o přiznání hlasovacího práva pro nekrytý zbytek a hlasováním pro vyrovnání tímto zbytkem, jednání ve vyrovnacím řízení o hlasovacím právu má jenom účel, by se zjistilo, zda a jakou částkou je věřitel oprávněn k hlasování. Přihláška vyrovnací, ucházení se o hlasovací právo pro zástavní pohledávku dle názoru věřitelova nekrytou a hlasování samo domněle nekrytým zbytkem není činem, jímž věřitel dává beze všech pochybností na jevo svou vůli, že nechce svého zástavního práva pro nekrytý zbytek použiti, se ho vzdáti. Naopak těmi úkony sleduje věřitel jen ten účel, aby dosáhl práva hlasovacího (§ 863 obč. zák.). Tím méně lze pokládati jednání žalobkyně za vzdání se práva zástavního, když si v přihlášce výslovně svá práva vyhradila. Dovolatel soudí neprávem, že by trváním zástavního práva pro onu část pohledávky, s níž žalobkyně hlasovala ve vyrovnání, byla jí opatřena zakázaná výhoda. Předpis §u 47 vyr. řádu zakazuje jenom úmluvu dlužníka nebo některých jiných osob s věřitelem, kterou se poskytuje tomuto zvláštní výhoda. Ale tu nejde o takovou úmluvu, ani o poskytnutí zvláštní výhody. Právo zástavní, které trvalo již před vyrovnáním a bylo zřízeno bez ohledu na vyrovnání, není zvláštní výhodou poskytnutou k vůli vyrovnání a zárukou za vyrovnací kvótu nenabyla také žalobkyně zvláštní výhody, které by jiní věřitelé neměli. Tím, že žalobkyně tvrdila bezúčinnost, správně zmatečnost vyrovnání následkem prodlení se splátkami vyrovnacími, neuznala ve sporu ještě, že se stala účastnou vyrovnání částkou 223315 Kč 61 h, Vždyť toto tvrzení učinila к opodstatnění svého nároku toliko vedle toho, že uplatňovala právo oddělné, a nesvědčí to tedy nijak vůli, že by tím chtěla se zástavního práva vzdáti. Trvá-li však zástavní právo, vyrovnáním nedotčené, nelze, pokud zástavním právem je pohledávka kryta, uplatňovati slevu vyrovnací. Žalobkyně uplatňuje jenom zástavní právo a proto nerozhoduje, zda splátky byly konány včas a stalo-li se vyrovnání prodlením s placením splátek neplatným.

Citace:

Čís. 6978. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 693-695.