Čís. 7152.

Na základě exekučního titulu proti veřejné obchodní společnosti lze vésti exekuci proti společníku, který již ze společnosti vystoupil, jen tehdy, byl-li exekuční titul vydán v době, kdy ještě společnosti přináležel.
(Rozh. ze dne 15. června 1927, R I 285/27.)
Na základě směnečných platebních příkazů proti veřejné obchodní společnosti domáhal se vymáhající věřitel povolení exekuce proti Viktoru H-ovi, dědici veřejného společníka oné firmy. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Dů-
Civilní rozhodnutí IX. 66 — Čís. 7153 —
1042
vody: Směnečné platební rozkazy byly vydány dne 24. ledna 1927. Jak vymáhající věřitel v návrhu na povolení exekuce sám přednesl, byl Julius H., jehož dědicem jest Viktor H., následkem úmrtí dne 15. února 1925 z firemního rejstříku vymazán a nebyl tudíž v čase vydání exekučního titulu již veřejným společníkem firmy, tak že se platební příkaz na něho jako veřejného společníka vůbec vztahovati nemůže (Neumann str. 70). Neplatí tedy o něm předpis § 11, druhý odstavec a měl proto návrh na povolení exekuce býti zamítnut.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud právem zamítl návrh na povolení exekuce proti Viktoru H-ovi jako právnímu nástupci (dědici) Julia H-a, bývalého veřejného společníka firmy Leopold H. a spol., proti níž znějí exekuční tituly, poukázav k tomu, že v době vydání směnečných platebních příkazů, dne 24. ledna 1927, Julius H. nebyl již společníkem firmy, byv podle výpisu z obchodního rejstříku dne 15. února 1925 (správně 15. května 1925) následkem úmrtí vymazán. Podle druhého odstavce § 11 ex. ř. lze sice povoliti exekuci na základě exekučního titulu, zmíněného v prvém odstavci téhož §, i proti společníku, který již ze společnosti vystoupil, avšak jen tehdy, byl-li exekuční titul vydán v době, kdy onen společník ještě ke společnosti přináležel. Tomu nasvědčují slova zákona: »podle takového exekučního titulu«, jež zřejmě poukazují k prvému odstavci § 11 ex. ř., který má na zřeteli exekuční titul, znějící sice proti veřejné společnosti, avšak směřující v podstatě proti společníkům, tvořícím té doby společnost, neboť připouští zásadně přímou exekuci jen proti těm společníkům, kteří podle výpisu z obchodního rejstříku toho času přináležejí ke společnosti jako osobně ručící společníci, takže jen proti nim může býti povolena exekuce i po jich vystoupení (odstavec druhý § 11 ex. ř.). To má patrně důvod v tom, že veřejná společnost není právnickou osobou, mající samostatné jmění, nýbrž že jde jen o sdruženi se určitých osob ke společnému provozu obchodu pod společnou firmou (čl. 85 obch. zák.), takže v podstatě zůstávají stranou společnou. Byl-li tedy vydobyt proti veřejné obchodní společnosti exekuční titul (§ 1 ex. ř.), mohl působiti přímo jen proti těm společníkům, kteří té doby tvořili společnost. (Srov. Walker-Prochaska, System des Exekutionsrechtes str. 26). Nebyl-li však Julius H. v době vydání směnečných platebních příkazů (exekučních titulů) již téměř po dvě léta společníkem, nemohou tyto příkazy podle toho, co bylo uvedeno proti němu, působiti jako exekuční tituly a netřeba řešiti právní nástupnictví Viktora H-a.

Citace:

Čís. 7152. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 1067-1068.