Čís. 6676.

Dohoda o příslušnosti (§ 104 j. n.) jest »výslovnou«, byl-li objednateli předložen objednací list, na němž byla doložka o příslušnosti, třebas bez ústního upozornění na tuto doložku, a podepsal-li objednatel, uvoliv se k objednávce, po prohlédnutí objednací list.
(Rozh. ze dne 11. ledna 1927, R II 436/26.)
Proti žalobě, opírající se co do příslušnosti o úmluvu podle §u 104 j. n., namítl žalovaný nepříslušnost soudu. Soud prvé stolice námitku nepříslušnosti zamítl, rekursní soud vyhověl námitce a odmítl žalobu.
Nejvyšší soud obnovil usneseni prvého soudu.
Důvody:
Názor rekursního soudu, že .výslovná úmluva o příslušnosti podle §u 104 j. n. může se uskutečniti jen tak, že oferent druhého smluvníka ústně nebo přímým výslovným rovnocenným způsobem na prorogační doložku upozorní, nelze sdíleti. Tento požadavek nelze ze zákona vyvoditi. »Výslovně« znamená toliko, že úmluva o příslušnosti musí dojíti zvláštního zevního výrazu, v němž jest i smluvený soud označen, není však třeba, by se tak stalo přímo úmluvou ústní ať již oboustranně neb aspoň jednostranně uskutečněnou tak, že k ústnímu projevu oferenta druhá strana projeví souhlas. Není naopak třeba ústního projevu vůbec a úmluva přes to stává se výslovnou, když jedna strana druhé dodá psaný nebo tištěný list, obsahující takovou doložku bez ústního — Čís. 6677 —
36
jednání neb upozornění jako svou smluvní nabídku a druhá strana, třebas i pouhým podpisem, projeví, že se této smluvní podmínce podrobí. V tomto případě jde o úmluvu uskutečněnou tím, že žalovanému byl, arciť bez ústního upozornění na doložku o příslušnosti, předložen objednací list doložku tu obsahující a že žalovaný, uvoliv se k objednávce, tento list po prohlédnutí podepsal. Projevu výslovnosti ve smyslu zevního výrazu je tedy vyhověno; podáním objednacího listu tuto doložku obsahujícího žalobce projevil, že si tuto podmínku klade a žalovaný podpisem zase dal zevní výraz svému souhlasu s doložkou tam obsaženou. Jde jen o to, jaký význam přiznati jest okolnosti žalovaným uplatňované, že nečetl celý obsah tištěného objednacího lístku, zejména text, v němž doložka jest obsažena. Žalovaný tvrdí, že četl jen, co v příčině objednávky samé do objednacího lístku bylo napsáno, avšak tu dlužno souhlasiti s názorem soudu prvého, že žalovaný podpisem objednacího lístku přistoupil i na onu doložku o příslušnosti a jest jí vázán, ať si jí pří prohlédnutí objednacího lístku všiml nebo nevšiml. K úmluvě došlo způsobem právě vylíčeným mezi stranami, jež obě jsou obchodníky, při ujednání obchodu a soud první stolice poukazuje správně k tomu, že v obchodě k vůli žádoucí rychlosti a jednoduchosti jsou ujednání tohoto druhu, zejména ujednání o příslušnosti soudu tímto způsobem obecně obvyklá, takže dle zásad poctivého právního styku lze vzhledem na tyto zvyklosti předpokládati, že, podepisuje-li strana k žádosti druhé strany takový list, uznává i jeho obsah za smluvně ujednaný aspoň co do oněch úmluv, které obvykle tímto způsobem se ujednávají. Zvláštního upozornění bylo by třeba jen vůči osobám, u nichž vědomost o takové zvyklosti dle jejich stavu a oboru povolání předpokládati nelze. Žalovaný nemůže se tedy s úspěchem na to odvolávati, že list ten dle celého textu nečetl a doložky si nevšiml. Zanedbal-li to, ač jako obchodník jest povinen šetři ti povinné péče, spadá toto nedopatření jenom na jeho vrub a neruší se nikterak závaznost takto učiněného prohlášení. (Srov. rozh. 1640, 2060, 3456, 5167 sb. n. s.). Dlužno tedy úmluvu tu pokládati za náležitě uskutečněnou a jde jen o další otázku, zda tato úmluva nepozbyla platnosti tím, že žalovaný později objednávku odvolal. Avšak i v té příčině jest se přidati k názoru soudu prvého, že úmluva platnosti nepozbyla, ježto odvolání objednávky stalo se dle zjištěného stavu věci zřejmě v tom úmyslu, by si žalovaný zachoval možnost odstupu od objednávky, kterou uzavřel s výhradou odvolání v určité lhůtě pro případ, že by se mu nepodařilo zrušiti zakázku jinde učiněnou. Žalovaný však obnovil objednávku tuto znovu, jakmile se mu podařilo tuto jinou zakázku zrušiti. Za tohoto stavu věcí nelze mluviti o nové objednávce, nýbrž jde jen o návrat k původní objednávce, jež se, jak dolíčeno, stala s úmluvou o příslušnosti soudu.

Citace:

Čís. 6676. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 63-64.