Čís. 7021.

Obecní zřízenci (zákon ze dne 17. prosince 1919, čís. 16 sb. z. a n. na rok 1920).
Předpis §u 7 zákona jest donucovací. Dohoda mezí obcí a zaměstnancem, že jeho služební poměr i po uplynutí služebního roku má zůstati prozatímním, jest nicotnou.
Z toho, že se zaměstnanec nedomáhal svých práv proti výpovědi, dokud nebyl žalován na vyklizení služebního bytu, nelze usuzovati, že souhlasil se zrušením služebního poměru.
Zvolení zřízence trvale ustanoveného pro obecní služby zahrnuje v sobě zároveň i usnesení, že služby, pro něž byl ustanoven, mají býti konány zřízencem trvale ustanoveným, aniž by se vyhledávalo, by systemisace míst předcházela jmenování.
(Rozh. ze dne 27. dubna 1927, Rv I 89/27.)
Usnesením obecního výboru v Č. (v Čechách) ze dne 11. dubna 1923 byl žalovaný ustanoven obecním sluhou. Dne 29. prosince 1924 dostal žalovaný čtvrtletní výpověď ze služby. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se obec Č. na žalovaném vyklizení služebního bytu. Žalovaný vznesl mezitimní určovací návrh, že výpověď ze služby, daná mu žalobkyní dne 29. prosince 1924, jest neúčinnou a že v této době byl žalovaný již v nevypověditelném služebním poměru podle §§ 7 a 10 zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 16 sb. z. a n. na rok 1920. Procesní soud prvé stolice zamítl mezitimní určovací návrh žalovaného a uznal podle žaloby v podstatě proto, že prozatímní ustanovení žalovaného ve službě bylo usnesením obecního výboru ze dne 14. dubna 1924 prodlouženo a že se žalovaný s výpovědí ze dne 29. prosince 1924 spokojil. Odvolací soud odvolání do rozsudku prvého soudu, pokud bylo jím uznáno na vyklizení bytu, odmítl, ohledně mezitimního určovacího návrhu odvolání nevyhověl.
48* — Čís. 7021 —
756
Nej vyšší soud změnil napadený rozsudek v ten způsob, že výpověď ze služby, daná žalovanému usnesením obecního zastupitelstva ze dne 29. prosince 1924, jest právně bezúčinná a že v té době žalovaný byl již v nevypověditelném poměru služebním podle §§7 a 10 zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 16 sb. z. a n. z r. 1920.
Důvody:
Dovolání jest oprávněno. § 7 zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 16 sb. z. а n., jímž se upravují služební poměry trvale ustanovených zřízenců při obcích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, nařizuje, že prozatímní ustanovení obecního zřízence nesmí trvati déle jednoho roku. Podle doslovu tohoto předpisu nemůže býti pochybno, že jest to předpis donucovací. Zakazuje především obci, by při ustanovení obecního zřízence stanovila dobu prozatímního poměru služebního na dobu delší jednoho roku nebo dobu na jeden rok stanovenou později o své újmě prodloužila. Zakazuje však prodloužení prozatímního ustanovení přes jeden rok i tehdy, když zřízenec k němu svolil, bez ohledu na to, zda se dohoda o prodloužení stala v době, kdy služební poměr směl ještě obcí býti výpovědí zrušen, kdy tedy obava, že bude vypovězen, kdyby nesvolil k prodloužení, mohla působiti na volné rozhodnutí zřízence, či zda se stala v době, kdy zřízenec nabyl již nároku na trvalé ustanovení, který mu obcí nemůže býti odňat. Neboť zákon zakazuje vůbec a bez výjimky, by prozatímní ustanovení obecního zřízence trvalo déle jednoho roku. Tomu není na odpor, že obecní zřízenec může se svého místa vzdáti nebo ze služby vystoupiti (§ 13 cit. zák.). Zákon nechce zřízence omeziti v jeho osobní svobodě tak, by mu znemožňoval voliti si jiné zaměstnání, chce však, by zřízenec, jemuž nebyla ve zkušebním roce dána výpověď, čímž bylo uznáno, že se ve službě osvědčil, když ve službě zůstane, měl postavení zajištěné tak, že jeho služební poměr může býti zrušen jen na základě disciplinárního řízení (§ 10 cit. zák.). Toto ustanovení jest ovšem především na ochranu zřízence, nikoliv však výhradně, neboť jest i v zájmu veřejném, by obecní zřízenci měli postavení trvalé, neodvislé od přízně strany toho kterého času v obci vládnoucí, ježto takové postavení jest větší zárukou, že budou konati řádně své úřední povinnosti. Dohoda mezi obcí a žalovaným, že jeho služební poměr i po uplynutí zkušebního roku má zůstati prozatímní až do doby ustavení nového obecního zastupitelstva, jest tudíž podle §u 879 obč. zák. nicotná, poněvadž se příčí zákazu §u 7 zák. o obec. zříz., a obec nemůže z ní dovoditi právo, vypověděti žalovanému: služební poměr. Proto na tom nezáleží, zda zasedání obecního zastupitelstva ze dne 14. prosince 1924, v němž došlo k této dohodě, bylo podle §u 42 obec. zříz. řádné svoláno, čili nic. Nelze ani souhlasiti s názorem odvolacího soudu, že žalovaný mlčky souhlasil se zrušením služebního poměru, poněvadž prý nepodal opravného prostředku proti výpovědi, dané mu obcí dne 29. prosince 1924, zastavil konání služby a nežádal další odměny. Mohl ovšem svoliti ve zrušení služebního poměru, tomu by nebránil zmíněný předpis §u 7, poněvadž by tím vykonal jen právo ze služby vystoupiti. Avšak z toho, že se nedomáhal svých práv, dokud nebyl žalován za vy- — Čís. 7021 —
757
klizení služebního bytu, nelze usuzovati na vůli žalovaného, vzdáti se svého místa. Že nepodal v řízení správním opravného prostředku proti výpovědi, jest nerozhodno také proto, poněvadž se podle §u 24 zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 16 sb. z. a n. z r. 1920 spory, vzešlé ze služebního poměru obecních zřízenců, rozhodují pořadem soudním. Důvody, z nichž nižší soudy zamítly mezitímní zjišťovací návrh žalovaného, tudíž neobstojí.
Dlužno proto ještě zkoumati, zda jsou opodstatněny ostatní námitky žalující obce, kterými se odvolací soud se svého právního stanoviska nezabýval. Žalující obec uplatňovala, že zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 16 sb. z. a n. z r. 1920 nelze vůbec použiti na její zřízence, poněvadž obecní zastupitelstvo neučinilo organisačního usnesení, požadovaného § 2 cit. zák., a že ani okresní správní komise obcí nenařídila, by takové usnesení učinila, a dále, že žalovaný nebyl službou u obce zaměstnán trvale a plně, nýbrž že ji vykonával jen jako vedlejší zaměstnání. Ani tyto námitky nejsou důvodné. Podle §u 2 zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 16 sb. z. a n. z r. 1920 usnáší se obecní zastupitelstvo, které služby ve správě obecní a podniků obecních mají býti konány zřízenci trvale ustanovenými, a podle §u 6 tohoto zákona volí obecní zastupitelstvo zřízence po provedeném veřejném konkursu prozatímně na jeden rok. Podle těchto ustanovení jest povoláno především obecní zastupitelstvo, by určilo, pro které služby jest třeba zřízenců trvale ustanovených, a pak, by potřebné síly ustanovilo. Zákonodárci tanulo při tom na mysli, že obecní zastupitelstvo usnese se nejprve na tom, které služby mají býti konány zřízenci trvale ustanovenými, a že potom, bude-li toto stanoveno, zvolí zřízence jednotlivě podle potřeby. Není však v zákoně nikde ani naznačeno, že by tento pravidelný pořad byl jedině možným, že by systemisování míst muselo vždy předcházeti jmenování a že, kdyby nebylo zvláštního předchozího usnesení o systemisování, by jmenování bylo právně neúčinným. Proto stačí, že z okolností je patrno, že podle vůle obecního zastupitelstva zřízenec jím zvolený neměl býti pouhou silou výpomocnou, nýbrž že se vůle obecního zastupitelstva nesla k tomu, ustanoviti ho trvale ve smyslu zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 16 sb. z. a n. z r. 1920, neboť zvolení zřízence trvale ustanoveného pro služby obecní zahrnuje v sobě zároveň i usnesení podle §u 2, že tyto služby mají býti konány zřízencem trvale ustanoveným. Bylo zjištěno, že žalovaný byl zvolen obecním zastupitelstvem po provedeném veřejném konkursu, že byl zvolen za obecního sluhu a že bylo výslovně stanoveno, že se ustanovuje prozatímně na jeden rok a stane se po uspokojivé službě definitivním. Nemůže tedy býti pochybno, že byl ustanoven podle zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 16 sb. z. a n. z r. 1920. Přikázány mu byly písemné práce pro obec, služba lesní a polní ochrany, policejní služba a doručování a, jak zjištěno, byl touto službou zaměstnán trvale a plně, takže jeho služba vyhovovala též podmínkám § 3 zmíněného zákona. Žalovaný nabyl tudíž uplynutím zkušebního roku trvalého postavení a podle §u 10 cit. zák. nemohl jeho služební poměr býti zrušen jinak než po disciplinárním řízení.

Citace:

Čís. 7021. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 781-783.