Čís. 6852.

Obchodní pomocníci (zákon ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák.). Důvodem propuštění podle §u 27 čís. 6 zák. o obch. pom. jest jediná urážka, byla-li závažnou. Závažnou jest urážka, chová-li se obchodní pomocník proti zaměstnavateli takovým způsobem, že je tím vyloučena další úspěšná spolupráce. Urážkou jest každý útok (slovy, písmem nebo pochybnosti vylučujícími znameními), jímž byl porušen smysl pro čest. Trestnost urážky podle trestního zákona není nezbytným předpokladem, aniž se vyhledává, by se urážka stala veřejně.
(Rozh. ze dne 1. března 1927, Rv I 1810/26.)
Žalobce byl přijat dne 5. dubna 1925 za zástupce žalované firmy. Vzhledem k urážlivému obsahu dopisu žalobce žalované ze dne 9. dubna 1925 byl žalobce propuštěn. V dopise tom napsal žalobce žalované firmě, že na mnohých místech zjistil, že žalovaná firma nemá velké důvěry u zákazníků, jednak tím, že zboží její nebylo v dřívějších letech dobré, jednak nesolidním jednáním žalované firmy, a upozornil ji na to, že jednání její musí býti korektní, jinak, že by žalobce nechtěl u zákazníků svých kaziti si tímto nesolidním jednáním žalované firmy své dobré jméno. Žaloba o zaplacení služebních požitků byla oběma nižšími soudy zamítnuta, ježto byl shledán propouštěcí důvod podle §u 27 čís. 6 zákona o obch. pom. Odvolací soud uvedl v důvodech: V dopisu ze dne 9. dubna 1925 žádal žalobce, by mu bylo služné vypláceno předem, »jak je zvyklý, a což ostatně dobré firmy dělají«, a žádá o zaslání zálohy na cestovné a povolení k cestování s kolegou v autu za náhradu 30 Kč denně. Tímto dopisem stanovil žalobce žalované straně nové své podmínky, za jejichž splněni sliboval se pro firmu »exponovati, pakli firma potvrdí jeho smlouvu«. Zaslal-li firmě objednávky ze dne 6., 7. a 9. dubna vesměs na množství zboží, jež bylo celkem nepatrné, a činil-li současně již 9. dubna 1925 nové nároky a svoji »smlouvu« s výhradou, že jen tak se bude pro firmu »exponovati«, — Čís. 6852 —
374
vinil-li otevřeným způsobem žalovanou firmu z nesolidního jednání, kterým by utrpělo jeho dobré jméno, a s druhé strany poukazoval na to, co dělají dobré firmy, je z toho patrno, že žalobce projevil v dopisu svoje mínění způsobem, kterým se mohla žalovaná firma cítiti i po názoru odvolacího soudu právem dotčenou, neboť je myslitelno, že obsah dopisu došel k vědomosti zřízenců žalované firmy, která již z této příčiny byla oprávněna, by na služby žalobcovy nereflektovala a ze služby ho propustila.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Prováděje dovolací důvod podle čís. 4 §u 503 c. ř. s., dovolatel poukazuje к tomu, že nebylo jeho úmyslem dotknouti se cti žalované firmy, nýbrž že pokládal za svou povinnost, v jejím zájmu ji upozorniti na pověst u zákaznictva a na její příčiny, že neobvinil z nesolidního jednání žalovanou, nýbrž uvedl jenom, že příčinou nedůvěry zákazníků je podle jejich názoru nedobrá jakost zboží a nesolidní chování její a jejích zástupců, že tedy závadný dopis neobsahuje vůbec nijakých, nadtož závažných urážek podle §u 27 čís. 6 zákona o obchodních pomocnících. Dále míní, že podle doslovu zákona, v němž jest užíváno množného čísla, je zřejmo, že nestačí jediná urážka, jako v jeho případě, lze-li vůbec mluviti o takové urážce, a že zákon má na mysli jen urážky, které se staly veřejně, tedy před třetími osobami, že však v jeho případě stala se domnělá urážka v dopisu, a že nelze souhlasiti se druhou stolicí, že dopis došel ku vědomosti zřízenců žalované firmy, což nebylo ani tvrzeno, ani dokázáno. Posléze poukazuje k tomu, že dopis byl napsán v době, kdy byl ve službách žalované firmy teprve několik dnů, kdy vlastně ani neznal jejích majitelů a proto neměl podnětu, by vystupoval proti nim s urážlivým úmyslem. Uplatněný dovolací důvod není opodstatněn, pokud se týče, není proveden po zákonu potud, pokud se dovolatel jeho provedením rozchází s odvolacím zjištěním. Z okolnosti, že v zákoně (§ 27 čís. 6) jest užíváno množného čísla, nelze odvoditi, že by jen Opětované urážky mohly býti považovány za propouštěcí důvod podle vzpomenutého ustanovení, naopak postačí pouze jediná urážka, jen když je závažná. Jiný výklad byl by protismyslný, kdyžtě je zřejmo, že ustanovením tím má býti chráněno zvláštní postavení zaměstnavatelovo, jeho vážnost. Závažnou je třeba jen jediná urážka proti zaměstnavateli i tehdy, když se obchodní pomocník chová proti zaměstnavateli takovým způsobem, že je tím vyloučena další úspěšná spolupráce. Také pro mínění, že zákon má na mysli jen urážky, které se staly veřejně, tedy před třetími osobami, není opory v zákoně, leda že by bylo lze při pus ti ti, že obchodní pomocník smí principála urážeti beztrestně mezi čtyřma očima. Za urážku podle §u 27 čís. 6 cit. zákona dlužno považovali každý útok (slovy, písmem nebo pochybnosti vylučujícími znameními), jímž jest porušován smysl pro čest, — trestnost urážky podle trestního zákona není nezbytným předpokladem. Nerozhoduje tedy ani, zdali dopis došel ku vědomosti zřízenců žalované firmy. Také nerozho- — Čís. 6853 —
375
duje, zda dovolatel byl ve službách žalované firmy teprve několik dnů, kdy vlastně ani neznal jejích majitelů a proto neměl podnětu, by vystupoval proti nim s urážlivým úmyslem, nýbrž rozhoduje, že v dopisu adresovaném a skutečně došlém do rukou jeho zaměstnavatelky užil takových výrazů, že musily býti representanty žalované firmy pociťovány jako závažné porušení smyslu pro čest, a že jím projeveno bylo se strany dovolatele tak nerespektní chování, že jim byla přirozeně znemožněna další úspěšná spolupráce. Učinil-li tak dovolatel po několikadenním zaměstnání, kdy vlastně ani neznal representantů žalované firmy a proto neměl podnětu, by vystupoval proti nim s urážlivým úmyslem, je jeho urážka ještě závažnější, poněvadž místo, by oznámil žalované takové informátory, aby je žalovaná mohla trestně stíhati, rychle si osvojil, o skutečnosti se nepřesvědčiv, jejich urážlivé výroky a předstoupil s nimi před zaměstnavatelku jako nepovolaný kritik, což si zaměstnavatel nemusí dáti líbiti od svého obchodního pomocníka.

Citace:

Čís. 6852. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 399-401.