Čís. 6819.

Zaměstnavatel jest zodpověděn za úraz zaměstnance, neopatřil-li nákladní zdviž latěním, takže zaměstnanec vychýlením utrpěl úraz. Lhostejno, že u zdviže byla výstražná tabulka »pro osobní dopravu přísně k použití zakázáno« a u vchodu do místnosti, v níž byla zdviž, byla tabulka s nápisem »vstup jest nepovolaným zakázán«. Použil-li zaměstnanec výtahu z pouhé svévole a dovádivosti, jest spoluzavinění jeho větší, než-li zavinění zaměstnavatelovo.
(Rozh. ze dne 22. února 1927, Rv I 1294/26.)
Co do předchozího děje poukazuje se na čís. sb. 5111. Procesní soud prvé stolice uznal po té žalobní nárok důvodem z polovice po právu. Odvolací soud k odvolání žalovaného neuznal žalobní nárok důvodem po právu.
Nejvyšší soud vyhověl dovolání žalobkyně potud, že uznal žalobní nárok po právu dvěma pětinami
Důvody:
Dovolání, jež uplatňuje dovolací důvody podle čís. 3 a 4 §u 503 c. ř. s., provádí však jen důvod nesprávného právního posouzení věci, nelze upříti oprávnění. Ručení žalovaného za úraz žalobkyně, přihodivší se na výtahu v továrně žalovaného, není vyloučeno zjištěním, že si žalobkyně přivodila úraz sama, ježto přes zákaz a z pouhé dovádivosti výtahu, určeného jen pro dopravu zboží, použila k vlastní dopravě. To plyne jíž ze zrušovacího usnesení nejvyššího soudu, vyneseného v téže věci, v němž nejvyšší soud žalobkynino tvrzení, že zdviž nebyla podle živnostenských předpisů a zejména podle příkazu politického úřadu bezpečně opatřena na ochranu osob, považoval za rozhodující pro spor a proto zrušil oba nižší rozsudky, neboť nebyly dostatečně vysvětleny skutečnosti po této stránce závažné, zejména nebyl proveden svědecký a znalecký důkaz, zda při zařízení zdviže bylo vyhověno všem předpisům bezpečnostním, obzvláště, pokud jde o uzavření výtahové dráhy dřevěným latěním (šalováním), a zda-li nařízené, ale neprovedené opatření bylo by bývalo způsobilým, zabrániti nejen nahodilým úrazům vůbec, nýbrž i konkrétnímu svévolnému zneužití zdviže žalobkyní. Tento předpoklad ručení žalovaného dopadá v tomto případě podle výsledků nařízeného doplnění. Znalec sice vyloučil naprosto, že by bezpečnostní zařízení, přikázaná živnostenskými předpisy a nařízením politického úřadu, mohla vůbec zabrániti žalobkyní vstup clo výtahu a jízdu po něm, je však zjištěno, že podle úředně nařízených opatření bezpečnostních nebylo provedeno pažení v celé výši výtahové šachty, že toto opatření, kdyby v době úrazu bývalo provedeno, bylo by žalobkyní zabránilo vykloniti — Čís. 6819 —
311
se mezi jízdou značnější měrou z výtahové klece a že by s největší pravděpodobností bylo úrazu zcela zabráněno, v každém případě však, že by úraz nebyl tak značný, a že by žalobkyně pravděpodobně zaplatila svou svévoli pouhým nárazem hlavy o trám. Odvolací soud v novém rozhodnutí přes toto zjištění žalobu, pokud jde o její důvod zamítl zcela a odůvodňuje toto rozhodnutí jen poukazem ku zmíněnému zrušovacímu usnesení, jež vykládá v ten způsob, že jím byla uznána příčinná souvislost mezi úrazem žalobkyně a nedostatkem dostatečného pažení výtahové šachty jen pro případ, že by toto bylo vyloučilo vůbec vstup žalobkyně do výtahu a jízdu po něm. Výklad tento jest nesprávný. Zrušovací usnesení, mluvíc o zneužití zdviže, jež mohlo nařízeným opatřením býti znemožněno, zmiňuje se sice jen o vstupu do ní a o jízdě ve výtahu. Tím však byl pouze vzat zřetel na žalobkynino tvrzení, nyní ovšem již vyvrácené, že u zdviže nebyla též automatická uzávěrka, předepsaná politickým úřadem, a že i toto opatření mohlo vyloučiti úraz žalobkynin. Tím nemělo rozhodující zneužití zdviže omezeno býti na tyto případy, což vysvítá zřetelně z toho, že hlavní důraz onoho rozhodnutí spočívá ve zjištění ve příčině dřevěného latění, jež přirozeně nemohlo stěžovati vstup do zdviže a jízdu po ní, nýbrž omeziti jen zneužití zdviže za jízdy, zejména vyklonění hlavy z klece, kteréžto počínání ostatně i odvolací rozsudek sám považuje za zneužití výtahu. Tento výklad plyne také z povahy věci, neboť nejvyššímu soudu šlo o příčinnou souvislost, a pro tuto otázku jest zcela nerozhodno, zda předepsané latění mohlo žalobkyni zabrániti vstup do zdviže a jízdu po ní vůbec nebo jen vyklonění hlavy ze zdviže, ba i jen zabrániti následkům, jež nastaly z tohoto zneužití pro žalobkyni. Důvod, z něhož odvolací soud zamítl žalobu, neobstojí, proto nutno obírati se další otázkou, dosud nejvyšším soudem neřešenou, zda opomenutí latění výtahové šachty, jak bylo předepsáno politickým úřadem, lze pokládati za cívilněprávní zavinění, jež činí žalovaného dle §§ 1295 a dalších obč. zák. zodpovědným za škodlivé následky, z něho nastalé. Tu dlužno přisvědčiti prvému soudu, jenž tuto otázku zodpověděl kladně. Žalovaný, když dal ve svém podniku zříditi výtah živelní silou poháněný, tedy zařízení, jež jest svou povahou pro okolí a obzvláště lidi u něho zaměstnané nebezpečné, vzal na sebe povinnost, opatřiti vše, co toto nebezpečenství mohlo vyloučiti, neb omeziti na nejmenší míru. Těmto požadavkům však výtah v továrně žalovaného nevyhovoval v době úrazu. Automatická uzávěrka a spoušť zdviže byla tak primitivní, že dovolovaly komukoliv zdviž otevříti a uvésti v pohyb a také zábradlí, jímž opatřena výtahová dráha v přízemí a v ostatních patrech nebylo pro svou nepatrnou výšku (1 metr) sto, aby zabránilo, by se osoba stojící vedle výtahové šachty v době, kdy se výtah v pohybu nalézá, přes toto zábradlí do výtahové šachty nenakláněla ani aby se někdo za jízdy ve výtahu nevykláněl z klece. Pokud se obzvláště této poslednější okolnosti týče, nebyl nedostatek nahrazen tím, že u zdviže určené jen pro dopravu zboží, byla výstražná tabulka »pro osobní dopravu přísně k použití zakázáno« a u vchodu do místnosti, kde byla zdviž, další tabulka s nápisem »vstup jest nepovolaným zakázán«, neboť nehledě k tomu, že takové psychické překážky jsou naprosto bezúčinné u osob, které z jakéhokoliv důvodu si jich nevšímají, dlužno uvážiti, — Čís. 6820 —
312
že žalovaný jako podnikatel při zřízení zdviže, vyžadujícím u podnikatele zvláštní znalosti po stránce technického zabezpečení podnikového provozu, byl povinen vynaložiti nejen obyčejnou píli a pozornost, nýbrž kromobyčejné schopnosti zmíněné v §u 1299 obč. zák., a že musil se nadíti i toho, že zdviže může býti zneužito přes jeho zákaz obzvláště nedospělými osobami v jeho továrně zaměstnanými, jak se stalo i v tomto případě. Bylo tedy povinností žalovaného, by zdviž, když již byla zařízena tak nedostatečně, že jí mohlo býti použito kýmkoliv k osobní dopravě, vybavil tak, by z takového zneužití zdviže nemohly nastati vážné následky, obzvláště když prostředek k tomu, totiž dřevěné pažení po celé výšce výtahové dráhy, nevyžadovalo zvláštních obětí finančních, a nutnost tohoto opatření s hlediska bezpečnosti musila mu býti patrná také proto, poněvadž okresní politická správa přes to, že šlo jen o zdviž na zboží, opětovně naléhala na přesné provedení dřevěného latění. Na žalobkyninu úrazu má tedy vinu nejen ona sama, nýbrž i žalovaný, ovšem žalobkynina vina jest větší, neboť žalovaný porušil pouze vyšší pozornost v §u 1299 obč. zák. požadovanou, kdežto žalobkyně si přivodila úraz z pouhé svévole a dovádivosti, používajíc výtahu vědomě proti zákazu a při tom vybočila z meze nejprostší opatrnosti, vyklánějíc hlavu z klece, ač věděla, že výtah jest v pohybu ke stropu, a mohla předvídati, že dalším stoupáním zdviže bude přimáčknuta hlavou mezi strop a zdviž.

Citace:

Čís. 6819. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 336-338.