Čís. 6762.

Pokud neodporuje dobrým mravům úmluva dvou obchodníků v menším městě, že nebudou navzájem obchodovati konkurenčními předměty.
(Rozh. ze dne 1. února 1927, Rv II 801/26.)
Žalobce a žalovaný, bratři, měli původně obchody v otcovském domě, žalobce obchod koženým zbožím, žalovaný střižním zbožím. V roce 1924 koupil žalobce sousední dům a přeložil tam svůj obchod. Mezi bratry došlo po té к nesrovnalostem, načež uzavřeli dne 22. ledna 1925 smír, v němž se zavázali, že nebudou obchodovati konkurenčním zbožím. Ježto žalovaný měl napotom na skladě obuv, součástky (příslušenství) obuvi a syrovou kůži, domáhal se na něm žalobce žalobou, by byl uznán povinným dodržeti smír ze dne 22. ledna 1925, zastaviti obchod obuví, součástkami jejími, jakož i koží a zdržeti se v budoucnu všech obchodů, jež odporují konkurenčnímu zákazu. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Zavázal-li se žalovaný smírem ze dne 22. ledna 1925, že nepovede ve svém obchodě konkurenčních předmětů, jež se týkají obchodu ko-
13* — Čís. 6763 —
196
žemi, nesmí ani obuv, ani příslušenství obuvi a syrovou kůži míti na skladě ve svém obchodě. Tím se smlouva nevykládá způsobem rozšiřujícím. Nelze přisvědčiti právnímu názoru dovolatelovu, že se smír příčí dobrým mravům, ježto je časově a místně neomezeným. Dle obsahu smíru, dle něhož zavázal se také žalovaný znova zanechati obchodu syrovými kožemi a nemíti takový obchod v místě, nelze pochybovali o tom, že se zápověď v doložce konkurenční vztahuje toliko na obce a že je tudíž místně omezena. Co se týče času, je omezena potud, že má platiti jen, pokud obě strany povedou dále svůj obchod v O. Že se toto mezičasí může vztahovati na řadu let, bylo úmyslem stran a i v oboustranném zájmu. Žalovaný není ve své výdělečné činnosti nespravedlivé zkrácen, ježto je mu volno, by také v O. sám provozoval obchod se vším ostatním zbožím, jež není konkurenčním předmětem obchodu usněmi. Je proto nesprávno, že žalobce mohl by požadovati na žalovaném, by nevedl konkurenčních předmětů, kdyby se tento jinam přestěhoval, nebo kdyby žalobce sám vzdal se svého obchodu. Pak nemohlo by o předmětech konkurenčních býti nižádné řeči (srov. rozh. č. 3884 sb. n. s.).

Citace:

Čís. 6762. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 223-224.