Čís. 6966.

Zákon o domovnících ze dne 30. ledna 1920, čís. 82 sb. z. a n.
Pouhé vykonávání domovnických prací nezakládá ještě nutně domovnicke smlouvy ve smyslu §u 1 zákona.
(Rozh. ze dne 6. dubna 1927, Rv II 219/27.)
Žalobu majitele domu proti manželům S-ovým, kteří konali v jeho domě domovnické práce, o vyklizení bytu, procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Provádějíce jedině uplatněný důvod dovolací čís. 4 §u 503 c. ř. s., spatřují dovolatelé nesprávné posouzení právní v právním závěru druhé stolice, že mezi nimi a žalobci byla uzavřena domovnická smlouva, ро-
39* — Čís. 6967 —
612
něvadž je vyřčeno v jejím rozsudku, že jsou proto domovníky, že konali u žalobců domovnické práce vyjmenované v §u 1 (2) zákona ze dne 30. ledna 1920, čís. 82 sb. z. a n. o domovnících. Dovolatelům jest přisvědčiti. Odvolací soud zjistil, že dovolatelé za dřívějších majitelů domu konali domovnické práce, za něž byli odměňováni zvlášť, naposledy 40 Kč měsíčně, takže jim po odpočtení nájemného bylo dopláceno ještě 14 Kč měsíčně, že tento poměr zůstal na dále po prvních osm měsíců, když dům byl koupen žalobci, a že se dovolatelé potom na nátlak žalobců uvolili, že domovnické práce obstarají bez příplatku 14 Kč měsíčně, jakož i, že skutečně vykonávali tyto práce. Leč pouhé vykonávání domovnických, v § 1 (2) citovaného zákona uvedených prací nezakládá ještě domovnické smlouvy podle §u 1 (1) citovaného zákona, neboť podle tohoto předpisu může býti pracovní poměr domovnický založen buď ústní nebo písemnou smlouvou, anebo písemným prohlášením vlastníka domu nebo jeho oprávněného zástupce, vydaným na základě kolektivní smlouvy a doručeným zaměstnanci. Ze domovnická smlouva byla uzavřena tímto zákonitým způsobem, nebylo zjištěno a není pro tento závěr opory ve spisech. Okolnost, že se dovolatelé uvolili, že domovnické práce obstarají bez příplatku 14 Kč měsíčně, jakož i, že skutečně vykonávali tyto práce, nenahražuje zákonitých v §u 1 (1) citovaného zákona uvedených předpokladů uskutečnění domovnické smlouvy, což také vyplývá z ustanovení §u 4 citovaného zákona, podle něhož vlastníku domu je dáno na vůli, by obstarával domovnické práce sám, nebo je obstarávati dal svými služebnými, kteří pak nepodléhají tomuto zákonu. Z toho plyne, že domovnické práce mohou býti obstarávány i jinými osobami bez uzavření domovnické smlouvy, která mimo jiné předpokládá také, by strany měly úmysl domovnickou smlouvu uzavříti, což právě na straně dovolatelů nebylo zjištěno. V rámci tohoto uvažování poukázal prvý soud případně, dospěv podle svých, druhou stolicí podle §u 498 c. ř. s. v této příčině osvojených zjištění ku správnému, a proto dovolacím soudem sdílenému názoru právnímu, že jde mezi stranami o nájemní smlouvu, že nebývá zvykem dávati domovníkům byt o 2 pokojích a byt domovníkům zvláště měsíčně oceňovati, že domovníci mívají byt nejvýše o kuchyni a jednom pokoji а k tomu byt bezplatný. Je tedy po této stránce uplatněný důvod dovolací opodstatněn, proto bylo důvodnému dovolání vyhověti, a změnou napadeného rozsudku obnoviti správný rozsudek prvého soudu, neboť, když jsou dovolatelé nájemníky bytu, dostává se jim ochrany podle §u 1 zákona ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n., podle kterého pronajímatelé bytů mohou vypověděti nájemní smlouvu jenom se svolením soudu.

Citace:

Čís. 6966. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 637-638.