Čís. 7237.

Nebylo-li prodejové řízení, povolené před zahájením vyrovnání, za vyrovnacího řízení k žádosti oprávněných osob zrušeno, bylo po zastavení vyrovnacího řízení na soudě, by postupoval dále podle § 272 ex. ř., nečekaje věřitelova návrhu.
(Rozh. ze dne 10. srpna 1927, R I 640/27.)
Při rozvrhu nejvyššího podání za exekučně prodané svršky nepřihlížel soud prvé stolice k pohledávce Josefa H-a, jenž přede — Čís. 7237 —
1232
všemi ostatními věřiteli dobyl si práva zástavního na prodaných svršcích pod pol. 26 a 29 záj. protokolu, ježto tato vymáhající strana ani v exekučních krocích nepokračovala, ani nové zpeněžení zabavených svršků nenavrhla a ani přihlášky k rozpočtovému roku nepodala, takže sluší míti za to, že její zástavní právo zaniklo (§§ 264 a 285 ex. ř. poslední věta). Rekursní soud přikázal výtěžek za svršky pod pol. čís. 26 a 29 záj. protokolu vymáhajícímu věřiteli Josefu H-ovi. Důvody: Názor prvého soudu jest mylný. Usnesením ze dne 29. ledna 1926 byla povolena Josefu H-ovi exekuce zabavením, uschováním a prodejem movitých věcí dlužníkových pro pohledávku 2290 Kč s přísl. podle platebního rozkazu ze dne 5. ledna 1926 a na svršcích pod pol. čís. 26 a 29 záj. prot. nabyl tento věřitel exekučního zástavního práva dne 5. února 1926, dražba byla pak к návrhu věřitele Obchodního družstva provedena dne 4. září 1926. Neuplynul tudíž ode dne 5. února 1926 do dne dražby ještě jeden rok a nelze mluviti ani o tom, že Josef H. nepokračoval řádně v prodejovém řízení, kdyžtě již v exekuční žádosti je navrhl a bylo mu také povoleno při povolení zabavení a uschování, následkem čehož jeho nabyté zástavní právo podle § 256 druhý odstavec ex. ř. a contrario nezaniklo a trvá dále. Vyrovnávací řízení na jmění dlužníka bylo zahájeno usnesením krajského soudu ze dne 30. března 1926 a bylo zastaveno usnesením téhož soudu ze dne 19. května 1926. Lhůta § 256 druhý odstavec ex. ř. staví se vyhlášením vyrovnacího řízení podle § 12 vyr. ř. Ježto Josef H. podle § 12 vyr. ř. nabyl oddělného práva na svršcích pod pol. čís. 26 a 29 záj. prot. v posledních 60 dnech před zahájením vyrovnacího řízení, t. j. dne 5. února 1926, obživlo jeho zástavní právo po zastavení vyrovnacího řízení. Prodejové řízení následkem zahájení vyrovnacího řízení se sice fakticky za jeho trvání neprovádělo, avšak podle § 11 vyr. ř. formálně odloženo nebylo ani vyrovnacím soudem, jenž to zůstavil vyrovnacímu komisaři, ani vyrovnacím komisařem také prodejové řízení Josefa H. nebylo zrušeno. Týž by byl povinen přihlásiti své nároky к rozvrhovému roku pouze tehdy, kdyby jeho jemu již povolené prodejové řízení bylo bývalo zrušeno, což se nestalo (§ 285 třetí odstavec ex. ř.). Ježto tedy zástavní právo Josefa H-a nezaniklo, týž měl povolené prodejové řízení, které zrušeno nebylo a nepotřeboval svou pohledávku к rozvrhovému roku přihlašovati, ana jest patrnou i s přísl. z exekučních spisů E 34/26, měl prvý soudce podle § 285 poslední věta ex. ř. k jeho nároku v rozvrhovém usnesení přihlédnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací stížnost není v právu, namítajíc, že k nároku věřitele Josefa H-a nemohlo býti při rozvrhovém roku přihlíženo, ježto svůj nárok na jistině, úrocích a nákladech před rokem ani při něm neohlásil. Správně uznal naopak rekursní soud, že přihlášky nebylo třeba a že první soud měl k nároku onoho věřitele přihlížeti podle § 285 třetí odstavec ex. ř. — Čís. 7238 —
1233
z úřední povinnosti, když byla pro něho povolena exekuce dražbou a prodejové řízení nebylo potom opět zrušeno. Že bylo prodejové řízení pro nárok věřitele Josefa H-a exekučním soudem povoleno, zjistilo napadené usnesení a dovolací stížnost tomu ani neodporuje. Míní jen, že řízení toto, na den 30. březina 1926 položené, bylo fakticky podle záznamu ve spisech exekučních dne 30. března 1926 následkem vyrovnacího řízení zrušeno. Ale v tom jest stěžovatelka na omylu. Nabyl-li věřitel Josef H., jak jest zjištěno napadeným usnesením, zástavního práva na svršcích dlužníkových, popsaných pod položkou čís. 26 a 29 zájemního protokolu, v posledních 60 dnech před zahájením vyrovnacího řízení o jmění dlužníkově, tu ovšem zaniklo podle § 12 vyr. řádu právo to zahájením tohoto řízení, tedy dne 30. března 1926. Nastal stav, o němž jest řeč v § 256 druhý odstavec ex. ř. Dlužník byl oprávněn navrhnou ti zastaveni dalších exekučních kroků. Ježto bylo, jak již uvedeno, na základě zástayního práva zavedeno řízení prodejové, tedy řízení na zpeněžení, mohlo toto býti podle § 12 (2) vyrov. řádu zrušeno exekučním soudem, nikoli však z úřední moci, nýbrž jen na žádost vyrovnacího komisaře nebo na návrh vyrovnacího správce. To se však nestalo, jak vysvítá z exekučních spisů. Z poznámky výkonného orgánu jest ovšem patrno, že nebyla konána dražba ustanovená na den 30. března 1926. Tím však nebylo ještě zrušeno prodejové řízení věřiteli Josefu H-ovi exekučním soudem povolené, neboť k tomu bylo zapotřebí soudního usnesení, vydaného za uvedených shora předpokladů na základě předpisů § 282 ex. ř. Toho tui však není. Ježto pak, jak je zjištěno, bylo vyrov- nací řízení dne 19. května 1926 zastaveno, oživlo tím okamžikem také zástavní právo věřitelem Josefem H-em na dlužníkových svršcích nabyté. Nebylo-li zrušeno, jak uvedeno, prodejové řízení povolené mu exekučním soudem, bylo již věcí soudu, by po zastavení vyrovnacího řízení postupoval dále podle § 272 ex. ř. nečekaje návrhu věřitele, jehož nebylo k pokračování v prodejovém řízení zapotřebí.

Citace:

Čís. 7237. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 1257-1259.