Čís. 6827.

Vzhledem k předpisu §u 2 nařízení ze dne 4. června 1919, čís. 313 sb. z. a n., zastupuje československá finanční prokuratura býv. c. k. erár ve všech právních záležitostech ať sporných ať mimosporných a ať erár ten v nich vystupuje jako podmět aktivní nebo pasivní. Záležitosti býv. c. k. eráru zastupuje finanční prokuratura, pokud jsou zmístněny na československém území.
(Rozh. ze dne 23. února 1927, II 51/27.)
Soud první stolice nenařídil o žalobě proti býv. c. k. eráru o náhradu škody z úrazu na dráze první rok, nýbrž prohlásil veškeré dosavadní řízení za zmatečné. Důvody: Mor. slez. finanční prokuratura, prohlásivši, že »bývalý c. k. erár již nezastupuje«, odmítla přijetí žaloby, žalobce však, byv vyzván podle §u 6 с .ř. s., prohlásil, že na tom trvá, by byla žaloba doručena finanční prokuratuře, ježto prý vládní nařízení ze dne 4. června 1919 čís. 313 sb. z. a n., pro tento případ platící, nebylo doposud zrušeno. Soud se nemůže k tomuto názoru připojiti. Neboť cit. vlád. nařízení připouštělo pokud se týče nařizovalo finanční prokuratuře zastupování »bývalého c. k. eráru« jenom v určitých případech, ale zcela výjimečně, chtějíc hájiti zájem čsl. státu. Bylo to zařízení provisorní v nejistotě ohledně budoucí konečné úpravy, kdy nebylo naprosto ještě jisto, zda nedojde snad přece ku společné likvidaci s nástupnickými státy. Z toho důvodu bylo později zákonem ze dne 23. července 1919 čís. 440 sb. z. a n. stanoveno příročí pro pohledávky vzniklé proti »bývalému c. k. eráru« před 28. říjnem 1918, a ponecháno bylo jich upravení mírovým smlouvám . Mírová smlouva St. Germain en Laye ve čl. 208 a 318 rozřešila tuto otázku v tom smyslu, že čsl. stát nabyl veškerého movitého i nemovitého jmění »bývalého c. k. eráru«, jež se nalézá na území »Čsl. republiky«, a to bez jakýchkoliv závazků, neboť podle čl. 203 a 205 mírové smlouvy jest nástupcem »bývalého c. k. eráru« výhradně republika Rakouská. Toto ustanovení mírové smlouvy bylo provedeno zákonem ze dne 12. srpna 1921 čís. 354 sb. z. а n., a již prohlášením tohoto zákona odpadl předpoklad pro používání vl. nař. ze dne 4. června 1919, čís. 313 sb. z. a n. Tento právní stav byl pak utvrzen zákonem ze dne 23. června 1926, čís. 156 sb. z. a n., kdež se výslovně stanoví, že čsl. stát není ničím povinován ze závazků bývalého Rakouska (až na výjimky stanovené v mírových smlouvách, o které však v tomto případě nejde.). Od vydání tohoto zákona stalo se ustanovení vl. nař. ze dne 4. června 1919 čís. 313 sb. z. a n. vůbec bezpředmětným a nepraktickým, neboť od té doby čsl. stát nemá docela žádného zájmu na sporech proti »bývalému c. k. eráru« (srov. ustanovení §§ 1 odst. (2), (3) posléze citov. zákona), a nelze tedy nutiti fin. prokuraturu, by se pouštěla do sporu se žalobcem, požívajícím práva chudých, a tím způsobovala státu zbytečné výlohy. Ježto tento nedostatek procesní způsobilosti a zákonného zastoupení nebyl v dané lhůtě podle §u 6 c. ř. s. odstraněn, musí soud postupovati podle §u 7 c. ř. s. a vyřknouti zmatečnost dosavadního řízení. Rekursní soud napa- — Čís. 6827 —
328
clené usnesení zrušil a uložil soudu prvé stolice, by, nedbaje právního názoru vysloveného v napadeném usnesení, doručil žalobu mor. sl. finanční prokuratuře jakožto zástupci žalovaného a dále po zákonu jednal. Důvody: Nesprávným jest prý napadené usnesení proto, že první stolice nezjistila, že jde o případ, v němž je mor. sl. finanční prokuratura povinna k zastupování. Stížnost odůvodňuje tento názor svůj tím, že trať, na které žalobce úraz utrpěl, leží v území tohoto státu a tvoří dosud likvidační podstatu býv. c. k. eráru. Dosud platný a pro tuto věc rozhodující § 2 vl. nař. Čsl. republiky ze dne 4. června 1919, čís. 313 sb. z. a n. zní: »Jmění aktivní i pasivní a záležitosti býv. c. k. eráru, c. a k. eráru, dvorního eráru a král. uherského eráru a fondů těmito eráry zcela neb částečně dotovaných, pokud jest v Československém území a místní příslušnost zdejších prokuratur dle § 4 služ. instr. v jednotlivém případě jest dána, budiž finančními prokuraturami v dosavadním rozsahu dále zastupováno, avšak s odmítnutím jakéhokoliv právního nástupnictví Československého státu.« Dle toho jest finanční prokuratura povinna zastupovati aktivní i pasivní jmění býv. c. a k. eráru, je-li jmění to v tomto státu a je-li prokuratura dle §u 4 služ. instr. k zastupování místně příslušná a dále v záležitostech téhož eráru, je-li i tu podle uvedené instrukce k zastupování místně příslušná. Trať, na které se úraz stal, je nepochybně jměním. O toto jmění se však v souzeném případě nejedná. Už proto není možno tvrditi, že by mor.-sl. finanční prokuratura, hledíc k této trati jakožto jmění, byla povinna k zastupování. O této povinnosti nelze mluviti však ani proto, že toto jmění stalo se vydáním zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 354 sb. z. a n. jměním československého eráru. Názor, že uvedená trať tvoří dosud likvidační podstatu býv. c. k. eráru, nelze sdíleti, poněvadž odporuje právě uvedenému zákonu. I když nepřichází v úvahu jmění, o němž se zmiňuje § 2 cit. nař., nelze ještě říci, že finanční prokuratura je prosta povinnosti k zastoupení. Žalobce domáhá se zvýšení odškodného, které utrpěl příhodou v dopravě na uvedené trati. Jde tedy o záležitost, jakou má na mysli § 2 cit. nař. Poněvadž k vyřízení této záležitosti byl by příslušným tuzemský soud (§ 3 zák. ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák., § 1 zák. ze dne 12. července 1902, čís. 147 ř. zák. čl. VI. čís. 2 j. n.) a poněvadž k zastupování eráru byla by místně příslušnou mor. sl. finanční prokuratura, musí tato převzíti zastupování. Lhostejná je při tom otázka útrat, které by mohly mor. sl. finanční prokuratuře vzniknouti a otázka zmocnění a poskytnutí informací k vedení sporu. O zmocnění a informacích pojednává ostatně § 7 cit. nař. a povinnost platiti útraty stíhá podle všeobecných předpisů o útratách sporu strany.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Kdyby příslušné předpisy vykládány býti měly tak, jak činí finanční prokuratura, tedy v tom smyslu, že jest povolána k zastupování věcí jen tenkráte, když jde o věc týkající se státního jmění a majetností jmění tomu na roveň postavených, že tedy pojmy »jmění« a »záležitosti«, jichž § 2 vl. nař. ze dne 4. června 1919, čís. 313 sb. z. a n. užívá, — Čís. 6827 —
329
nejsou dva samostatné pojmy, z nichž by každý trval o sobě, nýbrž dohromady pojem jen jeden t. j., že prý musí jiti o »záležitost vztahující se na jmění«, jakž prý tomu je podle služební instrukce pro fin. prok. (§ 1), v jejíž smyslu prý se to vl. nařízení rozuměti musí — nebylo by lze seznati, jak by to bylo bývalo před převratem možno, by tuto věc zastupovala finanční prokuratura, kdyžtě ani tehda nešlo o jinou věc, než dnes, a rozdíl je jen ten, že finanční prokuratura, ježto nejde o věc čsl. eráru, nýbrž o věc býv. c. k. eráru, zastupovati ji může nikoli přímo mocí služební instrukce, která ji opravňuje k zastupování jen ve věcech jejího vlastního státu (nyní čsl.), nýbrž teprve mocí citovaného vládního nařízení čís. 313/1919, které ji k tomu povolává i ve věcech býv. státu rakouského. Věc se má v pravdě takto: § 3 cit. nař. povolává finanční prokuraturu předem k zastupování aktivního i pasivního jmění býv. c. k. eráru а pak k zastupování záležitostí tohoto býv. c. k. eráru vůbec. Pokud tedy jde o spory, je tím řečeno, že finanční prokuratura má býv. c. k. erár zastupovati ve všech sporech, ať jako žalobce, ať jako žalovaného, tedy v aktivních a pasivních. Jde-li totiž o náhradu škody, o nárok z bezdůvodného obohacení nebo jiný pouhý obligační nárok, který se stranou, proti níž se činí, popírá a není ještě rozsudkem neb uznávacím aktem strany (smírem) formalisován, nelze o něm dobře říci, že jest »jměním«, protože ve skutečnosti možná neexistuje a bude rozsudkem oduznán, není tedy na straně žalobcově jměním aktivním a na straně žalovaného jměním pasivním, takže, je-li stranou erár, nevystihuje pojem »jmění aktivní i pasivní« v §u 2 cit. vl. nař. tyto případy sporných nároků, a proto předpis, by všecky případnosti zahrnul, připojil ještě »záležitosti«. Zkrátka předpis chce říci, že finanční prokuratura čsl. zastupuje býv. c. k. erár ve všech právních záležitostech, ať sporných ať mimosporných, ať soudních ať mimosoudních, a ať erár ten v nich vystupuje jako podmět aktivní (žalobce) nebo pasivní (žalovaný). Stylisace cit. §u 2 arci je ne- zdařená, protože věta »pokud jest v čsl. území« vztahuje se jen na singulární podmět »jmění«, nikoli na plurál »záležitosti«, ale tato pochybnost gramatická nemůže svesti k nesprávnému pochopení smyslu a účelu předpisu. Větu »pokud jest v čsl. území« nutno vztahovati i na podmět »záležitosti«, načež pak má smysl, že finanční prokuratura zastupuje záležitosti býv. c. k. eráru, pokud »jsou« t. j. se nalézají v čsl. území, jinými slovy zastupuje býv. c. k. erár ve všech jeho právních poměrech, jež jsou zmístěny, mají své sídlo v čsl. území. Když však se úraz, z něhož na náhradu škody žalováno, stal v okolí Brna, tedy v území Čsl. republiky, jest právní poměr z něho vzniklý zmístněn, má své sídlo v čsl. území. Předpis chtěl právě vyjíti vstříc zdejším lidem, aby zde, doma, nároky své proti jmenovanému bývalému eráru uplatniti mohli. Příslušnost finanční prokuratury brněnské, ač táž ji pro případ, že tato záležitost spadá v kompetenci čsl. prokuratur, nepopírá, dána je zřetelně §em 4 odst. I. služ. instrukce, neboť událost, z níž uplatňovaný nárok vznikl, nastala v jejím obvodu. Poněvadž zákon ze dne 23. července 1919, čís. 440 sb. z. a n., jímž nařízeno příročí a přerušení sporů v záležitostech býv. c. k. eráru, jest §em 3 zákona ze dne 23. června 1926, č. 156 sb. z. a n. zrušen, tato překážka sporu tedy odpadla. — Čís. 6828 —
330
není na dále závady, by se žaloba nepřijala a finanční prokuratuře k zastupování žalovaného býv. c. k. eráru povolané nedoručila a spor neprovedl a nerozhodl.

Citace:

Čís. 6827. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 353-356.