Čís. 7014.

Vznesl-li manžel žádost o povolení rozluky podle §u 17 rozl. zák. a manželka po doručení žádosti podala žalobu o rozluku, nelze přerušiti řízení o žádosti manžela až do rozhodnutí o manželčině žalobě. Žalobu manželčinu nelze odmítnouti, nýbrž lze pouze řízení o ní přerušiti podle obdoby §u 190 c. ř. s. až do pravoplatného rozhodnutí o manželově žádosti. Bude-li k této žádosti manželství pravoplatně rozloučeno, bude lze řízení o manželčině žalobě znovu zahájiti jen co do otázky manželovy viny, pakli však by žádost manželova za rozluku byla zamítnuta, tedy i co do otázky rozluky samé.
Zněl-li návrh manželky na přerušení řízení nesporného, jest přípustnosti stížnosti posuzovati podle §u 16 nesp. říz., nikoliv podle §u 192, druhý odstavec c. ř. s.
(Rozh. ze dne 26. dubna 1927, R I 238/27.)
Na základě rozsudku ve sporu o rozvod manželství od stolu a lože žádal manžel o povolení rozluky. Žádost manželova byla doručena man- — Čís. 7014 —
742
želce dne 16. prosince 1926. Dne 21. prosince 1926 podala manželka žalobu o rozluku manželství. Žádost její, by řízení o žádosti manžela o rozluku bylo přerušeno až do rozhodnutí rozlukového sporu soud prvé stolice zamítl. Důvody: Rozsudek tohoto soudu ze dne 30. října 1926, jímž byl vysloven rozvod manželství z viny manželčiny, nabyl právní moci. Podle §u 17 rozl. zák. může každý manžel žádati za rozluku na podklade provedeného již sporu o rozvod. Není tedy třeba žaloby na rozluku. Podala-li druhá strana takovou žalobu, činí tak proto, že zmeškala lhůtu pro opravný prostředek proti rozsudku rozvodovému. Právoplatnému rozsudku bylo by lze čeliti žalobou o obnovu nebo pro zmatečnost a pak by ovšem bylo možno navrhovati, by bylo přerušeno řízení rozlukové, jež jest řízením nesporným. Podáním žaloby o rozluku podle názoru soudu tohoto přerušení domáhati se nelze. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Poukazuje se na správné, stavu věci i zákonu odpovídající odůvodnění napadeného usnesení, k němuž se vzhledem к obsahu stížnosti jen dodává, že okolnost, že stěžovatelka podala zatím žalobu o rozluku manželství, nemá předurčujícího významu pro rozhodnutí o žádosti za přeměnu rozvodu v rozluku, poněvadž zákon účinek takový se žalobou o rozluku manželství nespojuje a soud nemá povinnosti ani práva, by své rozhodnutí o žádosti za rozluku ve smyslu §u 17 zák. rozl. odložil až do té doby, kdy spor o rozluku manželství bude rozhodnut, nýbrž musí za podklad svého rozhodnutí položiti ten stav věci, jaký tu je v době rozhodování, a zkoumati jen, zdali jsou splněny zákonné předpoklady pro povolení rozluky manželství posud trvajícího (§ 17 zák. rozl.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nemístně odvolává se stížnost na rozhodnutí 2291 sb. n. s., neboť tam šlo o případ právě opačný, že totiž byla podána žaloba o rozluku a této bylo odporováno námitkou nepřípustnosti pořadu práva z toho důvodu, že věc vyříditi jest pořadem řízení nesporného ve smyslu §u 17 zák. rozl., kterážto námitka uznána byla bezdůvodnou. V projednávaném případě však podán naopak návrh na rozluku ve smyslu §u 17 rozl. zák. a činí se námitka, že odpůrkyně podala o rozluku žalobu a že dlužno vyčkati výsledku této žaloby, než se o onom návrhu na rozluku podle §u 17 rozl. zák. rozhodne. Není příčiny vyčkávati výsledek žaloby o roz- luku. Manžel, žádající podle §u 17 rozl. zák. za rozluku na základě rozvodu vysloveného právoplatným rozsudkem z viny manželčiny, má k tomu plné právo, a manželce se tím újma neděje, neboť to, co žalobou o rozluku mimo rozluku samu a tudíž nad výrok, jenž může býti vynesen podle §u 17 rozl. zák. ještě lze docíliti, totiž výroku, že na rozluce jest vinen také manžel, se jí tím nikterak neodnímá a nezkracuje, neboť tento výrok o vině manželově vždy bude moci ve sporu o rozluku býti vydán a musí ovšem rozsudek ve sporu tom právě na tuto otázku viny manželovy býti omezen, bude-li manželství rozloučeno dříve usnesením podle §u 17 rozl. zákona, neboť dvakrát je rozlučovati nelze. To jest — Čís. 7015 —
743
vlastně jádrem otázky. Jde totiž o to, by o rozluce jednoho a téhož manželství nebylo řízeno a rozhodováno dvakrát, a jako tu je na místě námitka věci rozsouzené, tak je tu také na místě námitka rozepře zahájené а k oběma těmto překážkám musí soud podle §u 240 třetí odstavec c. ř. s. přihlížeti z moci úřední. Tak kdyby šlo o dva spory. Zde arciť nejsou dva spory, nýbrž jen jeden a místo druhého řízení nesporné, avšak to jest podle povahy věci jednostejné, neboť pořád jde o tutéž věc (totéž manželství) a tytéž strany, a má podle návrhů manželství rozloučeno býti v obojím řízení, ale rozlučovati je dvakrát jest nepřípustno. Proto musí zde předpisu §u 240 třetí odstavec c. ř. s. použito býti obdobně a musí se říci, že je věc již zahájena, ale poněvadž nejde o jediný a týž nárok, nýbrž jde o manželství a tudíž o dvojí nárok, v nesporném řízení totiž o nárok manželův na rozluku a v řízení sporném o nárok manželčin na rozluku, dlužno počítati s případem, že může jeden nárok býti důvodný a druhý bezdůvodný, takže jeden může býti zamítnut a druhému může býti dáno místo, a proto nelze užiti obdobně i §u 233 prvý odstavec c. ř. s., podle něhož věc později zahájenou jest pro tuto závadu odmítnouti, nýbrž nutno použiti obdoby §u 190 c. ř. s., podle něhož, je-li řízení o předurčující věci zahájeno, má býti vyčkáno jeho výsledku. Když tedy žádost manželova za rozluku podle §u 17 zák. rozl. doručena manželce dne 16. prosince 1926, tím dnem tedy byla tato věc zahájena (§ 232 prvý odstavec c. ř. s. obdobně), žaloba manželčina o rozluku však podána teprv dne 21. prosince 1926, tedy ovšem přednost má žádost manželova, ale žalobu manželčinu nebude lze odmítnouti, nýbrž řízení o ní jen přerušiti podle obdoby §u 190 c. ř. s. až do právoplatného rozhodnutí o žádosti manželově, a bude-li k této žádosti manželství právoplatně rozloučeno, bude lze řízení o žalobě manželčině obnoviti jen co do otázky viny manželovy, pakli však by žádost manželova o rozluku byla zamítnuta, tedy i co do otázky rozluky samé. Doložiti sluší, že návrh zní na přerušení řízení nesporného, že tedy přípustnost stížnosti se řídí podle §u 16 nesp. pat. a nikoli podle §u 192 druhý odstavec c. ř. s.

Citace:

Čís. 7014. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 767-769.