Čís. 7080.

Byl-li prozatímní zřízenec školní obce ze služeb propuštěn vzhledem k prohlášení ministerstva školství a národní osvěty, že ustanovení jeho odporovalo § 12 zákona ze dne 24. července 1919, čís. 462 sb. z. a n., není přípustná žaloba podle § 1 zákona ze dne 15. října 1925, čís. 217 sb. z. a m. proti školní obci, že jeho propuštění ze služeb jest právně bezúčinné a že jeho zaměstnanecký poměr trvá dále po právu. Pokud nejsou splněny předpoklady žaloby s hlediska § 228 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 20. května 1927, Rv I 1913/26.)
Jmenovací listinou danou v J. dne 20. ledna 1922 byl žalobce ustanoven prozatímním zřízencem místní školní obce J. na dobu jednoho roku podle §§ 3, 6 a 7 zák. ze dne 17. prosince 1919, čís. 16 sb. z. a n. pro rok 1920 pro obor školnické služby při obecné a občanské škole chlapecké s titulem školníka. Výnosem ze dne 22. srpna 1922 rozhodla zemská školní rada, že propůjčením tohoto místa žalobci bylo porušeno ustanovení § 12 zákona ze dne 24. července 1919, čís. 462 sb. z. a n. o propůjčení míst legionářům, a výnosem ze dne 8. srpna 1922 prohlásilo ministerstvo školství a národní osvěty podle § 14 tohoto zákona obsazení tohoto místa za neplatné. V důsledku toho byl žalobce ze služeb místní školní rady propuštěn. I domáhal se žalobou, o niž tu jde pořadem práva soudního výroku, že jeho propuštění ze služeb jest právně bezúčinné a že jeho zaměstnanecký poměr к žalované školní obci, založený uvedenou jmenovací listinou, trvá dále po právu. Kromě obran — Čís. 7080 —
889
ve věci samé namítla žalovaná obec i nepřípustnost pořadu práva. Procesní soud prvé stolice zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva, ve věci samé pak žalobu pro tentokráte zamítl. Odvolací soud k odvolání žalobce napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Jde o žalobu určovací. Předpokladem takovéto žaloby je nejen, že žalobce má právní zájem na určení, jehož se domáhá, nýbrž i na tom, by určení to stalo se již nyní, pokud možno hned. Tohoto posléz zmíněného zájmu žalobce neprokázal a také ho nemá. Mylným je názor odvolatelův, že rozhodnutí ministerstva školství a také výsledek stížnosti na nejvyšší správní soud jsou pro tuto rozepři bezvýznamný. Rozhodnouti o tom, zda nějaké místo bylo obsazeno proti ustanovení zákona legionářského čís. 462/1919 a prohlásiti obsazení za neplatné, náleží příslušnému ministerstvu, tedy úřadu správnímu. Rozhodnutím takovým je soud vázán, jelikož nejde tu o rozhodnutí o nároku soukromoprávním, třeba by rozhodnutí to v důsledcích svých dotýkalo se soukromých zájmů dotyčného zřízence. Soudy mohou ovšem ve sporech soukromoprávních rozhodovati i o takových předběžných otázkách, jež jinak patří k příslušnosti správních úřadů, avšak jen potud, dokud o otázkách těch příslušný úřad správní již nerozhodl. Rozhodl-li již, nepřísluší soudu rozhodnutí to přezkoumávati. Bude-li žalobcova stížnost nejvyšším správním soudem zamítnuta, zůstane při rozhodnutí ministerstva školství, že obsazení onoho služebního místa je neplatné. O takové nezákonné a právně neúčinné jmenování nemohl by však žalobce opírati nárok žalobou uplatňovaný. Bude-li stížnosti vyhověno a rozhodnutí ministerstva zrušeno, zůstane při jmenování žalobcově a žalobce bude se moci domáhati žalobou o plnění přidělení místa toho. Žalobce nemá tedy před rozhodnutím nejvyššího správního soudu o stížnosti onoho právního zájmu na bezodkladném určení, jehož je třeba k žalobě určovací a neuvedl také a neprokázal zvláštní okolnosti, jež by zájem ten odůvodňovaly.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Že věc patří na pořad práva, jest rozhodnuto způsobem dovolací soud vížícím. Ve věci samé pokládá i dovolací soud žalobu za nepřípustnou. Rozhodnutí ministerstva školství a národní osvěty nepodléhá dalšímu řádnému opravnému prostředku a jest proto právoplatné. Na tom nic nezměnila by okolnost, že žalobce proti tomuto rozhodnutí podal stížnost na nejvyšší správní soud, neboť stížnost tato není řádným opravným prostředkem, nemá také podle § 17 zákona ze dne 22. října 1875 čís, 36 ř. zák. pro rok 1876 odkladného účinku a žalobcova žádost o přiznání odkladné účinnosti byla zamítnuta. Přes to není přípustná žaloba určovací podle § 1 zákona ze dne 15. října 1925, čís. 217 sb. z. a n., jelikož ministerstvo školství a národní osvěty, jak správně uznal již odvolací soud, nerozhodlo o nárocích soukromoprávních, třebas rozhodnutí ve svých důsledcích dotýká se soukromoprávních zájmů žalobcových, a mohla by tudíž v úvahu přijití jen ještě určovací žaloba podle — Čís. 7081 —
890
§ 228 с. ř. s., kterou žalobce podle obsahu své žaloby také má na mysli a při níž právní zájem na tom, by právní poměr nebo právo co nejdříve byly na jisto postaveny soudním rozhodnutím, jest předpokladem nároku na právní ochranu, t. j. práva, žádati na soudě rozsudek určitého obsahu. Zájem tento musí býti zcela nutkavý a právní postavení žalobce musí býti takové, by brzké, rychlé určení bylo pro něho jediným žádoucím východiskem. Že tomu tak není v tomto případě, dolíčil správně odvolací soud, ale plyne to i zřejmě z okolnosti, že dovolání vytýká odvolacímu řízení vadnost proto, že odvolací soud nenařídil podle § 190 c. ř. s. přerušení soudního řízení až do právoplatného rozhodnutí v zahájeném již řízení správním, čímž patrně míněno jest rozhodnutí dovolávaného nejvyššího správního soudu, takže žalobci vážně ani nejde o to, by o jeho právním poměru ke školní obci soudem bylo rozhodnuto co nejdříve. Nebyla-li však žaloba přípustná, nebylo ani předpokladu pro řešení otázky, zda žaloba jest věcně odůvodněna, a právě proto nemuseli nižší soudové zjišťovati, zda žalobce byl školníckou službou plně a trvale zaměstnán, ani, kdy žalobci byl doručen výnos ministerstva školství a národní osvěty ze dne 8. srpna 1922, a nelze tudíž důvodně vytýkati odvolacímu řízení vadnost proto, že tyto okolnosti odvolacím soudem nebyly zjištěny. Za toho stavu věci nebylo třeba, řešiti další otázku, nabyl-li žalobce podle § 7 zák. ze dne 17. prosince 1919, čís. 16 sb. z. a n. z roku 1920 soukromého práva na definitivní ustanovení.

Citace:

Čís. 7080. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 914-916.