Čís. 7067.

Do usnesení rekursního soudu, jímž byl zamítnut návrh na opravu usnesení prvého soudu, ježto rekursní soud měl za to, že jde o návrh podle §§ 423, 430 c. ř. s. podaný opožděně a nikoliv o návrh podle § 419 c. ř. s., jak byl označen, a za nějž ho považoval i prvý soud, jest dovolací rekurs přípustným.
Označil-li soud prvé stolice vyřizuje návrh na přisouzení útrat sporu ve smyslu § 237 c. ř. s. patrným nedopatřením číselně formulář na tuto věc se nehodící, jde o rozhodnuti vadné a právem vyhověl soud prvé stolice návrhu na opravu usnesení toho. Lhostejno, že v usnesení soudu prvé stolice byla výše útrat sporu číselně stanovena, žalobkyni však náhrada takto upravených útrati neuložena.
(Rozh. ze dne 18. května 1927, R I 378/27.)
Usnesením ze dne 10. listopadu 1926 vyhověl soud prvé stolice návrhu žalovaného na přisouzení útrat sporu ve smyslu § 237 c. ř. s. a určil útraty, aniž by však byl uložil žalobkyni jich náhradu. Usnesením ze dne 13. prosince 1926 uložil soud prvé stolice k návrhu žalovaného náhradu oněch útrat žalobkyni. Rekursní soud změnil napadené usnesení v ten rozum, že odmítl návrh žalovaného »na opravu usnesení ze dne 10. listopadu 1926«.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Soud rekursní vyhověl rekursu žalobkyně a zamítl návrh žalovaného na opravu usnesení soudu prvé stolice ze dne 10. listopadu 1926 proto, — Čís. 7068 —
863
že návrh tento považoval za návrh ve smyslu § 423 a 430 c. ř. s. podaný po uplynutí osmidenní lhůty a nikoli za návrh ve smyslu § 419 c. ř. s., za jaký ho žalovaný sám označil a soud prvé stolice považoval. Nejde zde proto o zamítnutí návrhu na opravu ve smyslu § 419 c. ř. s. a dovolací rekurs jest přípustným, poněvadž ustanovení § 419 c. ř. s. o nepřípustnosti samostatného opravného prostředku proti zamítnutí návrhu na opravu nepřichází v úvahu. Ve věci samé není správným názor soudu rekursního, že jde zde o návrh ve smyslu § 423 c. ř. s. Při vydání usnesení ze dne 10. listopadu 1926, vyřizujícího návrh žalovaného na přisouzení útrat sporu ve smyslu § 237 c. ř. s., stalo se soudu první stolice patrné nedopatření při číselném označení formuláře na tuto věc se nehodícího a dalo by se proto nejvýše říci, že o návrhu na přisouzení útrat sporu první soud vůbec nerozhodl. Na tom nic nemění, že v usnesení soudu prvé stolice byla výše útrat sporu žalovaného číselně stanovena, ježto stanovení to samo o sobě buď nebylo vůbec rozhodnutím o návrhu žalovaného na přisouzení útrat sporu proti žalobkyni z důvodu § 237 c. ř. s., bylo-li však rozhodnutím, bylo záměnou formuláře vadným podle § 419 c. ř. s. Když soud prvé stolice k návrhu žalovaného podanému výslovně jako návrh na opravu onoho usnesení ve smyslu §u 419 c. ř. s. své usnesení ze dne 10. listopadu 1926 pro patrnou nesprávnost napadeným usnesením opravil, nelze tomuto rozhodnutí soudu prvé stolice nic vytýkati.

Citace:

Čís. 7067. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 888-889.