Čís. 6789.

Závazek nájemníka ve světových lázních, že se v době saisony vystěhuje z pokoje v nižším poschodí do pokoje ve vyšším poschodí téhož domu.
(Rozh. ze dne 9. února 1927, Rv I 101/27.)
Na základě nájemní smlouvy z roku 1920 domáhal se pronajímatel na nájemci, by 15. dubna každého roku vyklidil pokoj obývaný ve třetím poschodí žalobcova domu v Karlových Varech a přestěhoval se po dobu saisony (od 15. dubna do 15. září) do pokoje ve čtvrtém poschodí téhož domu. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Dovolatelé spatřují nesprávné posouzení právní v tom, že odvolací soud nevyložil správně nájemní smlouvu, jak ji měl obsahově zjištěnu svědeckou výpovědí Rudolfa K-a, jemuž i jím bylo věřeno úplně, kteroužto celou výpověď položil za základ svému rozhodnutí. Dovolatelům sluší dáti za pravdu, podle čís. 4 §u 503 c. ř. s. uplatněný důvod dovolací jest opodstatněn. Odvolací soud založil svůj právní závěr, že nedo- — Čís. 6790 —
253
šlo k ujednání, v žalobě tvrzenému, mezi stranami, na části svědkovy výpovědi, znějící doslovně: »Tenkráte mysleli jsme se zřetelem na to, co bylo pověděno nahoře, pouze na saisonu 1920«, a z toho odvozuje, že ujednání to vztahovalo se pouze ną saisonu 1920, nevztahovalo se však na další, pozdější saisony a podpírá tento svůj právní závěr dále svědeckou výpovědí téhož svědka, znějící doslovně: »Ale když pak žalovaný i v dalších letech zůstal v bytu, požádali jsme ho opětně o výměnu pokoje na dobu saisony a žalovaný vždy vyhověl této žádosti, zejména nás ujišťoval pokaždé, že se vystěhuje co nejdříve.« K tomu dodal svědek: »Připomínám, že po každé opětované vyzvání bylo vlastně upomínkou, by výměna byla provedena opětně.« Leč při výkladu smluv nesluší podle §u 914 obč. zák. lpěti na slovném znění výrazu, nýbrž je vyšetřiti úmysl stran a rozuměti smlouvě tak, jak to žádá obyčej poctivého obchodu. Bylo zjištěno, že na saisonu 1920 myslely strany jenom se zřetelem na to, co bylo pověděno nahoře, totiž, že nájemní smlouva uzavřena byla jenom proto, poněvadž žalovaný ujistil žalobce, že v najatém bytě nezůstane dlouho, že se pravděpodobně vystěhuje na jaře, při čemž ujistil žalobce, že když se nevystěhuje na jaře, že jim vymění jeden pokoj ve třetím poschodí za pokoj ve čtvrtém poschodí. Bylo-li v nájemní smlouvě přes opětující se ujišťování žalovaného, že se vystěhuje, podle § 1114 obč. zák. pokračováno, nebyla tím původní smlouva nájemní nějak změněna, zejména ne ve příčině smluvní povinnosti žalovaného, že v době saisony pokoj ve třetím vymění za pokoj ve čtvrtém poschodí, a je lhostejným, zda žalovaný musil býti požadován, pokud se týče upomínán, by vyhověl tomuto smluvnímu ujednání, kdyžtě je jisto, že to bylo součástí jeho nájemní smlouvy, na jejíž splnění mohl býti úspěšně žalován. Výklad druhé stolice příčí se zřejmě obyčejům poctivého obchodu, uváží-li se, že jde a šlo, jak dovolatelé tvrdili už v prvé stolici, o pronájem zařízeného pokoje pro lázeňské hosty pro přechodnou dobu a uváží-li se všeobecně u soudu známá okolnost (§ 269 c. ř. s.), že jde o světové lázně, v nichž ubytování lázeňských hostů vytvořilo zcela zvláštní poměry, jimž se i žalovaný podrobil svým smluvním, zákonu o ochraně nájemců se nepříčícím ujednáním.

Citace:

Čís. 6789. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 280-281.