Čís. 5591.

Vrácení obecní dávky proto, že prý byla neprávem předepsána a vybrána, nelze se domáhati pořadem práva.
(Rozh. ze dne 29. prosince 1925, R I 962/25.)
Žalobce domáhal se na žalované obci žalobou vrácení obecní dávky, již prý žalovaná žalobci neprávem předepsala. Námitku nepřípustnosti pořadu práva soud prvé stolice zamítl, rekursní soud námitce vyhověl a žalobu odmítl. Důvody: Předpokladem pro žalobní nárok jest přezkoumání otázky, zda žalovaná strana jest jako veřejnoprávní korporace oprávněna k vybírání dávky, jejíž výše není sporna, čili nic. Nemůže býti o tom žádné pochybnosti, že k rozhodnutí této otázky jest jedině příslušným správní úřad (správní soud) a že tedy rozhodnouti o této věci nelze pořadem práva. Z toho vyplývá, že žalovanou stranou uplatňovaná námitka nepřípustnosti pořadu práva jest právem uplatňována.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
V tom ohledu lze ovšem přisvědčiti náhledu stěžovatelovu, že otázka, zda pořad práva je přípustný, závisí na povaze sporného nároku a jsou-li k rozhodování o něm povolány řádné soudy, že mohou též, pokud toho zapotřebí, řešiti bez ohledu na hranice jinak pro jejich příslušnost vymezené důležité otázky předběžné (§ 190 c. ř. s.). Stěžovatel se domnívá, že zažalovaný nárok jest soukromoprávní povahy, založený na právním důvodu §u 1435 obč. zák., avšak současně přiznává, že se domáhá vrácení neprávem vybrané spotřební dávky obecní, poněvadž obec může vybírání dávky usnésti a provésti jen zákonnou cestou, což prý se nestalo, pročež prvý soudce správně již rozhodl, že obec nebyla k vybrání dávky v zažalované částce oprávněna. Tím stěžovatel dává sám na jevo, že jádro sporné věci spočívá jen v rozřešení otázky, zda žalovaná obec jako veřejnoprávní korporace byla či nebyla oprávněna k vybrání spotřební dávky v obnose, jehož vrácení se žalobce domáhá. K tomu však, jak správně uvedla druhá stolice, nejsou povolány řádné soudy (§§ 1, 41 a násl. j. n.). Předpis §u 89 obec. zřízení pro Čechy ze dne 16. dubna 1864, čís. 7 z. zák. o zavedení nových platů a dávek byl nahražen fin. novelou ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 sb. z. a n., která ve svém §u 35 ustanovuje, že samostatné dávky spotřební mohou býti obcemi vybírány jen na základě povolení vyšších úřadů dohlédacích (odst. 1), případně vlády (odst. 3). Dle §u 44 předpisuje dávky obecní starosta a vybírá je obecními orgány, proti platebnímu rozkazu lze podati odvolání, o němž rozhoduje obecní zastupitelstvo a do jeho rozhodnutí k bezprostřednímu dohlédacímu úřadu, jehož rozhodnutí jest konečné. Z toho jest nad pochybu viděti, že jest pro řešení otázky, zda dávka byla správně či nesprávně vyměřena a vybrána, předepsán zvláštní postup před úřady samosprávnými a proto řádným soudům ani nepřináleží posuzovati, zda poplatník smí se domáhati vrácení obecní dávky, protože její předepsání a vybrání bylo snad nesprávné. Srovnej rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 8. listopadu 1898, čís. 15.173 (nepřípustnost žaloby před řádným soudem pro nárok na vrácení poplatku, jehož vyměření bylo zrušeno správním soudem), rozhodnutí čís. 1108 sb. n. s. (ohledně poplatku zaplaceného u československé vývozní a dovozní komise), ze dne 21. listopadu 1923 R I 996/23 (ohledně příspěvků placených omylem okresní nemocenské pokladně), rozhodnutí čís. 2789 sb. n. s. (vrácení celního poplatku erárem nesprávně vybraného) a rozhodnutí čís. 2613 sb. n. s. (vrácení tržních poplatků od dobytčí a masné pokladny v Praze).

Citace:

Čís. 5591. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 882-883.