Čís. 5449.

Sudiště podle §u 99 j. n. nemůže se dovolávati žalobce, bydlící v cizozemsku, pro žalobu o splnění kupní smlouvy ohledně nemovitosti v tuzemsku, byla-li smlouva ujednána v cizozemsku a tamže měla býti splněna. Jest bez významu, že smlouva měla býti sepsána a zavtělena tuzemským právním zástupcem žalobce v tuzemsku. Jde-li o jednotnou smlouvu, nestačí ku založení sudiště, že pouze jeden z více žalobců má bydliště v tuzemsku.
(Rozh. ze dne 11. listopadu 1925, R I 934/25.) Žalobci, bydlící ve Vídni, domáhali se na žalovaném, bydlícím rovněž ve Vídni, splnění kupní smlouvy ohledně 2/5 domu v Mariánských Lázních. Námitku místní nepříslušnosti soud prvé stolice (krajský soud v Chebu) zamítl, rekursní soud námitce vyhověl a žalobu odmítl. Důvody: Soud rekursní nesdílí právního názoru soudu prvé stolice, že sudiště jmění dle §u 99 j. n. jest založeno proto, že sporná věc (uzavření smlouvy) jest v právním vztahu k tuzemsku. Jest zjištěno, že obě sporné strany mají bydliště ve Vídni, kdež skutečně také bydlí a že spolužalobkyně má též bydliště v Mariánských Lázních. Jest dále nesporno, že sporná smlouva předchozí (punktace) o 2/5 domu v Mariánských Lázních, žalovanému patřících, jež jsou předmětem sporu, byla ujednána ve Vídni. Smlouva trhová měla býti právním zástupcem žalobců v Mariánských Lázních sepsána (koncipována), zaslána plnomocníku žalovaných do Vídně k podpisu a pak za účelem knihovního provedení právnímu zástupci v Mariánských Lázních vrácena. Jak plyne z údajů žaloby, jedná se o jednotnou smlouvu. Žalobci nemají bydliště v tuzemsku, sporný nárok zakládá se na smlouvě, sjednané v cizině, a závazek měl býti splněn žalovaným v cizině, takže schází veškeren vztah stran rozepře k tuzemsku. Okolnost, že dle ujednání měla býti smlouva sepsána (koncipována) a zavtělena právním zástupcem žalobců v tuzemsku, jest pro spornou příslušnost dle §u 99 j. n. bez významu, jelikož obstarávání úkonů těch právním zástupcem tím mělo se státi jen za účelem snažšího provedení smlouvy, uzavřené v cizině, kde též závazek žalovaným měl býti splněn. Účelem sudiště majetku dle §u 99 j. n. bylo chrániti zájmy tuzemských oprávněných proti dlužníkům, bydlícím v cizozemsku, a umožniti tuzemským věřitelům snažší vymáhání jejich práv proti povinným, majícím bydliště v cizině tak, by tuzemský žalobce nebyl nucen domáhati se svého práva před soudem cizozemským. Poněvadž žádný z obou žalobců nemá v tuzemsku bydliště, jde o splnění jednotné smlouvy a není žádného vztahu stran rozepře k tuzemsku, nemohou žalobci příslušnost dovolávaného soudu opírati o ustanovení §u 99 j. n.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs není opodstatněn. Nejvyšši soud sdílí co do sudiště dle §u 99 j. n. právní názor rekursního soudu, který v podstatě souhlasí s právní zásadou vyslovenou Nejvyšším soudem v rozhodnutí čís. 1638 sb. n. s., že sudiště dle §u 99 j. n. může se dovolávati jen osoba, bydlící v tuzemsku, ať jest tuzemcem nebo cizozemcem. Stačí proto poukázati stěžovatele na důvody tohoto rozhodnutí a na důvody napadeného usnesení. Rozhodnutí Nejvyššího soudu čís. 488 sb. n. s. předpokládá trvalé vztahy stran k tuzemsku, jichž v případě, o nějž jde, není, neboť žalobci domáhají se teprve žalobou vlastnictví k 40% domu v Mariánských Lázních a tvrdí, že žalovaný ho pozbyl úmluvou ze dne 22. února 1924. Stěžovatelé poukazují tedy neprávem na toto rozhodnutí.

Citace:

Čís. 5449. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 626-627.