Čís. 5500.

Navrhovatel prozatímního opatření jest dle §u 393 ex. ř. povinen zaplatiti uschovací poplatek za věci, postižené zápovědí, i po té, kdy uplynula doba, na niž bylo prozatímní opatření povoleno, až do dne, kdy odpůrce byl zpraven o jeho zrušení.
(Rozh. ze dne 27. listopadu 1925, R II 314/25.)
K návrhu Isidora F-a bylo povoleno prozatímně opatření uschováním svršků, náležejících manželům B-ovým. Prozatímné opatření bylo zrušeno z moci úřední dne 5. prosince 1924, o čemž byli manželé B-ovi vyrozuměni dne 16. ledna 1925. K žádosti manželů B-ových povolil jim pak soud prvé stolice vydání uschovaných věcí proti zaplacení uschovacího poplatku. Rekursní soud vyhověl rekursu manželů B-ových potud, že uložil navrhovateli Isidoru F-ovi zaplacení uschovacího poplatku za dobu ode dne uschování (1. srpna 1922) do 16. ledna 1925, manželům B-ovým pak uložil zaplacení uschovacího poplatku počínajíc dnem 17. ledna 1925. Důvody: Dle §u 393 ex. ř. stihá navrhovatele Isidora F-a v prvé řadě povinnost k náhradě útrat prozatímního opatření včetně náhrady nákladů na soudní uschování věcí. prozatímním opatřením zasažených, v celém rozsahu, nehledíc ani k tomu, že prozatímní opatření po uplynutí lhůty bylo zrušeno z úřední moci, aniž by bývali navrhovatelé proti manželům B-ovým byli podali žalobu neb sami něco podnikli ku zrušení prozatímního opatření.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nejvyšší soud souhlasí co do právního posouzení věci s názorem rekursního soudu, jenž odůvodnil své usnesení poukazem na ustanovení §u 393 ex. ř., podle něhož učiní se prý zatímné opatření vezdy na náklad navrhující strany bez újmy jejího nároku na náhradu těchto nákladů. To platí podle onoho ustanovení také o nákladech na úschovu a správu věcí, které jsou postiženy zápovědí. Ustanovení to zní všeobecně, a není příčiny, vyloučiti jeho platnost v tomto případě, kde prozatímně opatření úschovou a správou obrazů a koberce bylo arci povoleno jen do 1. července 1923, kde však tyto věci zůstaly i přes tento čas v úschově soudní dražebny. Bylo povinností navrhovatelů, na jichž náklad provádělo se prozatímní opatření, by se sami postarali o včasné jeho zrušení, chtěli-li předejíti i dalším důsledkům své povinnosti co do schovacího poplatku. Ježto tak neučinili, bylo jim právem uloženo zaplatiti náklady spojené s prozatímním opatřením do dne 16. ledna 1925, kdy byli odpůrci navrhující strany zpraveni o zrušení tohoto opatření.

Citace:

Čís. 5500. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 716-717.