Čís. 5166.

Vyrovnací soud může potvrditi odhlasované vyrovnání jen tak, jak bylo odhlasováno a nemůže na něm ničeho měniti. Tím, že některé usta- novení vyrovnání nebylo pojato do vyhlášky o potvrzení, nestalo se ještě neplatným.
(Rozh. ze dne 1. července 1925, Rv II 327/25.)
Do vyrovnacího protokolu ze dne 20. února 1923 bylo pojato též ustanovení: »Vyrovnání pozbude platnosti, nebudou-li vyrovnací lhůty dodrženy.« Usnesením ze dne 17. března 1923 bylo vyrovnání soudem schváleno, avšak do ediktu, jímž bylo vyhlášeno potvrzení vyrovnání, nebylo shora uvedené ustanovení pojato. Ježto žalovaný vyrovnací dlužník nedodržel žalujícímu společenstvu lhůty, domáhalo se společenstvo na něm zaplacení celé obživlé pohledávky. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolatel neprávem míní, že jeho vyrovnací návrh, že zaplatí vyrovnacím věřitelům 25% jejich pohledávek, a to ve lhůtách 10% do čtyř měsíců, 10% do osmi měsíců a 5% do dvanácti měsíců, a že vyrovnání pozbude platnosti, nebudou-li splátky dodrženy, byl soudem schválen jenom částečně, ohledně splátek, nikoliv však ohledně dodatku neplatnosti při nedodržení splátek. Soud vyrovnací může potvrditi odhlasované vyrovnání jen tak, jak bylo odhlasováno, a nemůže na něm ničeho měniti. Protož i v tomto případě potvrzení vyrovnání vztahuje se na vyrovnací návrh tak, jak byl učiněn a jak o něm bylo hlasováno, to tím spíše, když v usnesení krajského soudu a ve vydané vyhlášce byl citován protokol o vyrovnacím roku ze dne 20. února 1923, obsahující doložku, že vyrovnání pozbude platnosti, nebudou-li vyrovnací lhůty dodrženy, čímž bylo zřejmým poukazem dáno na jevo, že i tato doložka se schvaluje. Proto nerozhoduje, že do vyhlášky o potvrzení vyrovnání nebyla výslovně pojata doložka neplatnosti vyrovnání v případě nedodržení splátek. Oním usnesením a vyhláškou nebylo tedy ničeho změněno na odhlasovaném vyrovnání a vyhláška sděluje jen potvrzení, aniž bylo potřebí celý obsah vyrovnání v ní uváděti. Není to v zákoně předepsáno, a nelze již proto souditi, že by nepojetí některého ustanovení vyrovnání do vyhlášky činilo toto ustanovení neplatným. Platí-li však vyrovnání tak, jak bylo odhlasováno a potvrzeno, platí i ustanovení neplatnosti vyrovnání pro případ nedodržení splátek, a věřitel, jemuž splátky dodrženy nebyly, není vyrovnáním vázán, aby slevil to, co vyrovnáním bylo povoleno. Žalující družstvo tedy, ježto mu splátky dodrženy nebyly, není vázáno na slevu vyrovnací a může vymáhati celou svou pohledávku beze slevy. Netřeba rozbírati otázky, zda je vyrovnání smlouvou dlužníka s věřiteli či jiným útvarem právním a jaký význam má potvrzení vyrovnání, když úmysl navržené doložky, jež hlasováním byla přijata a soudem i potvrzena, jest jasný, že totiž právě onou doložkou chtěli věřitelé docíliti záruky a větší jistoty, že slíbené splátky skutečně budou dodrženy. Žalovaný se nemůže dovolávati slevy.

Citace:

Čís. 5166. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 128-129.