Čís. 5362.

Schválila-li valná hromada společenstva postup členů představenstva, nemůže se společenstvo napotom na nich domáhati náhrady škody.
(Rozh. ze dne 13. října 1925, Rv I 1040/25.) Žalující družstvo domáhalo se na žalovaných, bývalém svém předsedovi, místopředsedovi, pokladníku a předsedovi dozorčí rady zaplacení 50 000 Kč, tvrdíc, že mu žalovaní poukázavše zálohy Václavu D-ovi, aniž tento předložil účty, a jednajíce takto proti výslovnému znění smlouvy, svým hrubým zaviněním a neopatrností způsobili škodu 50 000 Kč, ježto Václav D. žalujícímu družstvu materiálu a práce, odpovídající záloze, nedodal. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Odvolací soud zjistil, že výplata sporné částky je zařaděna do účetní závěrky za rok 1919 v pokladničním účtu vydání, že závěrka ta byla nejprve ve schůzi dozorčí rady žalujícího družstva dne 29. února 1920 prozkoumána, pak ve společné schůzi dozorčí rady s představenstvem družstva dne 7. března 1920 probrána a konečně se octla na pořadí valné hromady ze dne 21. března 1920, při které účetní zpráva a závěrka byly schváleny a představenstvo, jakož i pokladní byli z odpovědnosti propuštěni. Podle čl. 20, prvý odstavec stanov žalujícího družstva má valná hromada dohlížeti na celou správu, zvláště však na činnost dozorčí rady. Bylo tudíž na ní, by se s postupem svých — nyní žalovaných — činitelů obeznámila, jeho správnost přezkoumala a podle výsledku toho zařídila, co v zájmu společenstva uznala za nutné. Jestliže tak neučinila a přece podle čl. 20 druhý odstavec stanov udělila konečné schválení (absolutorium), jde to na její vrub, zejména, když ani netvrdí, že žalovaní k jejímu případnému omylu o pravém stavu věci dali podnět nebo její omyl je z okolností musil napadnouti neb ještě zavčas byl vysvětlen (§ 871 obč. zák.). Právem proto shledal odvolací soud v usnesení valné hromady schválení postupu, který žalovaní při výplatě 50 000 Kč zachovali, a neposoudil věc mylně (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), když praví, že žalovaní dále za své tehdejší jednání nejsou odpovědní, třebaže poukazy vydali jako zálohu, než Václav D. předložil schválené účty.

Citace:

Čís. 5362. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 467-468.