Čís. 5324.

K dobrovolnému zrušení akciové společnosti jest třeba svolení berní správy, třebas společnost vznikla teprve po vydání zákona ze dne 17. února 1920, čís. 134 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 2. října 1925, R I 817/25.)
Rejstříkový soud vyhověl opovědi akciové společnosti, by do rejstříku bylo zapsáno, že na základě usnesení valné hromady akciové společností byla akciová společnost zrušena a vstoupila do likvidace. Rekursní soud změnil napadené usnesení v ten rozum, že akciové společnosti uložil, by ve lhůtě, která jí bude dána rejstříkovým soudem, předložila osvědčení příslušné berní správy, že tato nenamítá ničeho proti zrušení společnosti, jinak by po marném uplynutí lhůty zápis zrušení a likvidace firmy byl vymazán a původní stav obnoven. Důvody: Dle §u 8 zákona ze dne 17. února 1920, čís. 134 sb. z. a n. a odstavce I. nařízení ze dne 20. dubna 1920, čís. 259 sb. z. a n. mohou býti usnesení o zrušení společnosti zapsána do rejstříku obchodního jen tehdy, vykáže-li se společnost osvědčením příslušné berní správy, že tato proti zrušení společnosti nečiní námitek. Tomuto požadavku v tomto případě nebylo vyhověno a neměl důsledkem toho zápis zrušení a likvidace společnosti býti povolen.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dle §u 8 zákona ze dne 17. února 1920, čís. 134 sb. z. a n. jest k dobrovolnému zrušení společnosti zapotřebí svolení berní správy, příslušné ku zajištění dávky z majetku. Společností takovou jest dle článku I. prováděcího nařízení k tomuto zákonu ze dne 20. dubna 1920, čís. 259 sb. z. a n. také akciová společnost. Zrušení společnosti jest dle téhož článku nařízení dobrovolným, děje-li se dobrovolným usnesením účastníků (akcionářů), a může býti zapsáno do obchodního rejstříku jen tehdy, vykáže-li se společnost osvědčením příslušné berní správy, že tato proti zrušení nečiní námitek. Akciová společnost, o niž jde, usnesla se na zrušení a likvidaci na valné hromadě dne 23. února 1925 všemi hlasy přítomných akcionářů, tedy dobrovolně ve smyslu §u 8 cit. zákona a článku I. prováděcího nařízení a byla proto povinna, by při opovědi zápisu zrušení vykázala souhlas berní správy, a neměl rejstříkový soud před tímto osvědčením zápis povoliti. Jest nerozhodno, že se rekurující společnost ustavila teprve na základě výnosu ministerstva vnitra ze dne 19. srpna 1920, tedy po vydání oněch předpisů, neboť zákon nečiní rozdílu. Rovněž nelze dovoditi z účelu zákona — zajištění dávky z majetku — že společnosti, vzniklé v této pozdější době nejsou povinny, by si zjednaly souhlas berní správy ke svému zrušení, neboť může se na příklad státi, že jde o podnik, jehož nabyl nynější majitel od předchůdce, jemuž byla dávka z majetku předepsána a za kterou do jisté míry ručí nový nabyvatel (§ 8 druhý odstavec zákona čís. 134/1920). Musí proto býti berní správě v každém případě zrušení společnosti umožněno, by zařídila, čeho třeba k zajištění dávky. А k tomu směřuje právě zákonný předpis svrchu vytčený.

Citace:

Čís. 5324. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 403-404.