Čís. 5351.Pohledávku obživlou dle tvrzení žaloby nedodržením vyrovnání, lze zažalovati u soudu pro ni původně příslušného.(Rozh. ze dne 7 října 1925, R II 288 25.)Pohledávka, o niž tu jde, vznikla za dodané zboží, s nímž byla zároveň zaslána faktura s doložkou splatnosti a žalovatelnosti v K. Věřitel přihlásil pohledávku k vyrovnání dlužníkovu, dle něhož byly splátky na vyrovnací kvótu splatný v F. Ježto dlužník nedodržel vyrovnací lhůty, domáhal se věřitel žalobou na soudě v K. zaplacení celé pohledávky. Námitku místní nepříslušnosti soud prvé stolice zamítl, rekursní soud námitce vyhověl a žalobu odmítl, maje za to, že opožděným zasláním vyrovnací splátky nestalo se vyrovnání bezúčinným a že proto trvá i příslušnost soudu v F.Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. Důvody:Zkoumání příslušnosti soudu děje se podle §u 41 odstavec druhý j. n. v občanských rozepřích na základě údajů žalobcových, leč by soudu již bylo známo, že nejsou správné. Nezáleží na tom, že podle soudního vyrovnání potvrzeného usnesením soudu jsou jednotlivé kvóty splatný v F., neboť důvodem žaloby není toto vyrovnání, o němž žalobce naopak tvrdí, že nedodržením lhůt pozbylo platnosti, nýbrž původní jeho pohledávka, která prý tímto způsobem obživla. Než ohledně této pohledávky je nesporno, že vznikla za dodané zboží a že zároveň se zbožím byla zaslána a bez pozastavení přijata faktura s doložkou splatnosti a žalovatelnosti v Κ., neboť námitku nepříslušnosti soudu žalovaná neopřela o tvrzení, že fakturu zároveň se zbožím neobdržela, nýbrž o tvrzení, že podle soudního vyrovnání bylo místo plnění v F. Jest proto okresní soud v K. pro tuto rozepři podle §u 88 odstavec druhý j. n. místně příslušným. Rozhodnutí o tom, zda soudní vyrovnání pozbylo platnosti, zda následkem toho obživla původní pohledávka a zda tedy žaloba jest věcně odůvodněna, zůstává ovšem vyhraženo hlavnímu sporu, a nelze mu předbíhati rozhodnutím o námitce místní nepříslušnosti, jak mylně učinil odvolací soud.