Čís. 5502.

Pozemková reforma.
Výpověď nájemcům, již nejsou osobami hospodařícími, jest posuzovati jako výpověď z nájmu ve lhůtách §u 560 čís. 2 a 3 c. ř. s. a nespadá pod § 12 náhr. zák.
(Rozh. ze dne 1. prosince 1925, R I 974/25.)
Soud prvé stolice doručil výpověď Státního pozemkového úřadu vlastníku zabraného majetku. Rekursní soud ku stížnosti vlastníka napadené usnesení potvrdil. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu vlastníka.
Důvody:
Stěžovatel uplatňuje, že na vypovězených parcelách stojí domy, v nichž bydlí nájemníci, a že tedy výpověď, která má býti dána osobě hospodařící, měla dána býti nájemníkům, které za hospodařící osoby pokládati dlužno, a nikoli jemu, jenž je vlastníkem. Tyto důvody jsou bezpředmětny, neboť zákon rozeznává nájemce a pachtýře hospodářských jednotek jako statků, dvorů a pod., které ovšem pokládá za osoby hospodařící a nařizuje, že má výpověď z hospodaření dána býti jim (§ 18 a) a § 12 náhr. zák.), a nájemce ostatní, zejména tedy nájemce bytu (§ 21 téhož zák ), u kterých nemluví o výpovědi z hospodaření, nýbrž o výpovědi prostě, mysle zřetelně, jak odstavec druhý §u tohoto (21) naznačuje, na výpověď z nájmu ve lhůtách §u 560 čís. 2 a 3 c. ř. s. Výpověď těmto nájemcům není tedy výpovědí z hospodaření a nespadá pod § 12 náhr. zák., jak zřetelně plyne jak z povahy věci samé, tak i z uspořádání látky v zákoně, jenž nejprv vyřídil otázku výpovědi osobě hospodařící (§ 12—19) a stížnosti osoby hospodařící proti ní (§ 20) a pak teprv jedná o výpovědi nájemcům, kteří nejsou osobami hospodařícími (§ 21) a liší tuto od oné i v § 24, vyjímaje ji z vyhlášeni na soudní desce a v úředním listě. Příklad to osvětlí. Kdyby nájemce měl na př. najatý zámek s parkem, jehož jednotlivé byty podpronajímá stranám na letní pobyt, jest nájemce takový osobou hospodařící v §u 18 a) pod jménem nájemce hospodářské jednotky myšlenou, pakli opravdu zámek je samostatnou hospodářskou jednotkou a přísluší mu výpověď dle § 12, kdežto nájemci bytů obdrží výpověď jen dle § 21. Jestliže však majitel zámku nebo, jako v tomto případě, domu sám pronajímá byty v něm jednotlivým stranám, jest hospodařící osobou on sám a výpověď z hospodaření musí čeliti proti němu. Jak se Státní pozemkový úřad vypořádá s nájemníky, do toho vlastníku nic není, věcí Státního pozemkového úřadu je, by se postaral o to, by svého času i nájemníky mohl z domů vykliditi. Stěžovatel tedy si stěžuje ne ze zájmu svého, nýbrž ze zájmu cizího (nájemníků), o něž se mu starati nepřísluší.

Citace:

Čís. 5502. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 718-719.