Čís. 5374.

Pozůstalostní soud nemůže pověřiti notáře inventurou nemovitého jmění mimo obvod okresního soudu jeho sídla. V takovém případě jest dožádati o výkon příslušný soud, jenž ovšem může pověřiti opět příslušného notáře jako soudního komisaře.
Naříditi soupis jmění k návrhu nepominutelného dědice jest oprávněn jedině soud pozůstalostní. Nařízen-li soupis »pozůstalostního jmění«, jest rozsah soupisu dostatečně určen. Pozůstalostní soud není povinen, žádati na nepominutelném dědici zálohu k provedení soupisu.
(Rozh. ze dne 14. října 1925, R II 316/25.)
K žádosti nepominutelného dědice, jíž ohlásil a uplatňoval nárok na povinný díl a zároveň žádal za zřízení inventury ve smyslu §§ 67 a 68 III. dílčí nov. k obč. zák. a § 794 obč. zák., nařídil pozůstalostní soud inventuru veškerého pozůstalostního jmění a pověřil provedením inventury notáře v U. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu dědice potud, že zrušil napadené usnesení i usnesení prvého soudu, pokud jimi byl pověřen notář v U., by jako soudní komisař provedl inventuru případného nemovitého jmění i mimo obvod okresního soudu v U., jinak dovolacímu rekursu nevyhověl.
Důvody:
Ježto napadeným usnesením bylo rozhodnutí soudu první stolice potvrzeno, byl by mimořádný dovolací rekurs dopuštěn jen za předpokladů §u 16 nesp. říz., totiž pro zřejmý rozpor se spisy neb se zákonem nebo pro zmatečnost. V zřejmém rozporu se zákonem jsou napadená usnesení potud, pokud jimi byl pověřen notář v U., by jako soudní komisař provedl inventuru případného nemovitého jmění i mimo obvod okresního soudu v U. Usnesení soudu první stolice sice příkaz ten nedává výslovně, ale z vývodů, kterými odůvodněno rozhodnutí o rozkladu, plyne jasně, že se vztahuje i na jmění v sousedních okresích. Pokud jde o jmění nemovité v cizích okresech, příčí se daný příkaz zřejmě předpisu §u 117 j. n. Podle něho přísluší výkon všech reálních úkonů a zejména i inventury — mimo výjimečné případy, kterých tu není — onomu okresnímu soudu, v jehož obvodě věc leží. Vyskytne-li se tudíž, že do pozůstalosti patří také nemovitosti v okresech cizích, je o provedení inventury o nich požádati podle §u 37 odstavec druhý j. n. okresní soud podle §u 117 j. n. místně příslušný, jemuž teprve je zůstaveno, by jí po případě pověřil notáře jako soudního komisaře podle §§ 183—185 not. ř. Slušelo proto napadené usnesení a s ním i usnesení soudu prvé stolice v tomto směru zrušiti.
Jinak není předpokladů pro mimořádný dovolací rekurs podle §u 16 nesp. říz. Soupis jmění byl nařízen k návrhu nepominutelného dědice, který k němu byl podle §u 804 obč. zák. oprávněn. Podle §u 92 odstavec prvý nesp. říz. musí soud soupis pozůstalostního jmění naříditi, když osoba, podle občanského zákona k tomu oprávněná o jeho zřízení žádá. Ježto jde o výkon, jejž dlužno provésti za pozůstalostního řízení a podle předpisů patentu o projednávání pozůstalosti, je zřejmo, že jej může naříditi jen soud pozůstalostní (srv. též rozhodnutí čís. 252 sb. n. s.). Pozůstalostní soud nařídil toliko »soupis veškerého pozůstalostního jmění«, nikoli jmění zůstavitelova syna Rudolfa G-а a jeho manželky Herminy G-ové. Neměl proto ani příčiny, by vlastníky tohoto cizího jmění slyšel, než své usnesení vydal. Výrazem »soupis pozůstalostního jmění« jest jmění, o kterém soupis má býti zřízen, vzhledem k předpisům §§ 531 a násl. obč. zák. a §§ 97 a násl. nesp. říz. s dostatek přesně označeno a jest zejména jasně řečeno, že nemovitosti patřivší v čase úmrtí zůstavitele již manželům Rudolfu a Hermině G-ovým, do soupisu pojati není. Také není předpisu, podle něhož by pozůstalostní soud byl býval povinen, žádati na nepominutelném dědici zálohu pro náklady soupisu jmění, nemůže tudíž ani v tomto směru jíti o zřejmý rozpor se zákonem. Jiné rozpory se zákonem neb spisy neb zmatečnosti stížnost sama ani netvrdí a také jich ve spisech jinak nelze shledati. Nejsou tudíž — kromě výroku v úvodě tohoto rozhodnutí uvedeného —
jinak předpoklady §u 16 nesp. říz. pro mimořádný dovolací rekurs dány.

Citace:

Čís. 5374. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 496-497.