Čís. 5555.

Bez svolení manželova není manželka oprávněna žádati za zápis firmy v obchodní rejstřík, třebas nabyla závodu a práva k jeho vedení dědictvím.
Pokud lze upustiti od požadavku, by celá firma kupce jednotlivce byla vypisována.
(Rozh. ze dne 16. prosince 1925, R I 183/25.)
Rejstříkový soud zapsal u firmy: »Umělecký válcový mlýn a mechanická tkalcovna V. J. Novotný v Cákli u Ústí nad Ori.« změnu toho obsahu, že se zapisuje jako nová majitelka Františka Novotná, znova provdaná Tichá, majitelka mlýna a mechanické tkalcovny v Cákli čp. 27, a vymazuje se dosavadní majitel Václav Novotný. Znamenání firmy zapsáno tak, že majitelka připojí vlastnoručně ku doslovu firmy zapsanému neb vytištěnému podpis »V. J. Novotný« neb »W. J. Novotný«. Rekursní soud změnil napadené usnesení a poukázal majitelku firmy Františku Novotnou, provdanou Tichou, by ve lhůtě, která jí bude dána rejstříkovým soudem, vykázala svolení svého manžela dle čl. 7 obch. zák. a předložila nové, zákonu vyhovující znamenání firmy, ježto by jinak zápis napadeným usnesením ohledně nové majitelky firmy Františky Tiché byl v obchodním rejstříku vymazán. Důvody: Opisem odevzdací listiny ze dne 28. června 1924 a usnesením téhož soudu jest prokázáno, že okresním soudem bylo dáno svolení, by při firmě byla zapsána Františka Novotná jako nynější majitelka firmy, a mimo to vykázala Františka Novotná zmocnění, dané jí okresním soudem dne 24. září 1924, by opověděla změnu při firmě, totiž výmaz dosavadního majitele firmy Václava Novotného a zápis sebe (Františky Tiché) jako nynější majitelky firmy. Není tu tedy závady v předposledním odstavci rekursu zmíněné a není proto rekurs v tomto směru opodstatněn, neboť Františka Tichá: 1. v opovědí nevykázala souhlas svého manžela k tomu, aby pod touto firmou obchody provozovala (čl. 7 obch. zák.), 2. nepředložila předpisu zákona vyhovujícího znamenání firmy. Dle čl. 15 obch. zák. jest firmou kupce jméno, kterým při pro- vozování obchodů podpisuje. Vyžaduje tedy zákon, by kupec při znamenání firmy její znění (čl. 16 obch. zák.) znamenal, totiž její znění vypsal. Proto neodpovídá zákonu předložené znamenání firmy, totiž aby majitelka firmy ku jejímu celému znění napsanému neb vytištěnému připisovala V. J. Novotný resp. W. J. Novotný. Při tom nelze opovídatelkou snad poukazovati na to, že též zemřelý majitel podobným způsobem znamenal, neboť v nynějším případě jde o to, by aspoň nynější znamenání firmy odpovídalo zákonnému předpisu. Bylo proto rekursu v obou naznačených směrech vyhověno a zařízeno, jak shora uvedeno (§ 22 min. nař. ze dne 9. března 1863 čís. 27 ř. zák.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu do výroku rekursního soudu, že se majitelka firmy Františka Novotná, provd. Tichá poukazuje, aby ve lhůtě, která jí bude dána rejstříkovým soudem, vykázala svolení svého manžela dle čl. 7 obch. zák.; vyhověl mu však, pokud napadl výrok rekursního soudu, že se majitelka firmy Františka Novotná, provd. Tichá poukazuje, aby předložila nové, zákonu vyhovující znamenání firmy, změnil napadené usnesení v této části a obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud právem ukládá stěžovatelce, by vykázala souhlas svého manžela k tomu, aby pod firmou »Umělecký válcový mlýn a mechanická tkalcovna V. J. Novotný v Cákli u Ústi n. Ori.« (pokud se týče také v jazyce německém) provozovala obchody. Provdaná žena nemůže býti dle čl. 7 obch. zák. bez svolení manželova obchodnicí ve smyslu zákona obchodního a není proto ani oprávněna vésti firmu a žádati za její zápis do obchodního rejstříku. Svolení manžela jest právě tak podstatnou podmínkou, by manželka jeho, provozující obchody, v této své vlastnosti nabyla povahy obchodníka, jako její vlastní prohlášení. Má-li se pak poměr nějaký na základě určitého prohlášení vůle zapsati do obchodního rejstříku, jest nutno, by se prohlášení to stalo buď osobně, nebo písemně v ověřené formě (§ 10 uvozovacího zákona k obchodnímu zákoníku, srov. také § 17 téhož zákona). Že stěžovatelka nabyla závodu a práva k jeho vedení pod dosavadní firmou dědictvím, nemůže míti vliv na právo manželovo podle čl. 7 obch. zák., tudíž ani na další povinnost rekurentčinu, vykázati svolení manželovo k provozování závodu, jež stěžovatelce vzešla právě jejím provdáním. V této části není tedy dovolací rekurs opodstatněn.
Naproti tomu nelze dovolacímu rekursu upříti oprávnění, pokud směřuje proti druhé části napadeného usnesení, jímž se majitelce firmy ukládá, by předložila nové, zákonu vyhovující znamenání firmy. Rekursní soud vychází z názoru, že zákon (čl. 15 a 16 obch. zák.) vyžaduje, by kupec jednotlivec při znamenání firmy znamenal její znění, pročež prý předložené znamenání firmy, totiž aby majitelka firmy k jejímu celému znění napsanému nebo vytištěnému připisovala »V. J. Novotný«, pokud se týče »W. J. Novotný«, neodpovídá zákonu. Otázka, jakým způsobem má kupec jednotlivec znamenati svou firmu, jest v nauce sporná, a ani praxe neřeší ji jednotně. Zákon sám neobsahuje o tom výslovného předpisu, obdobného předpisu čl. 229 druhý odstavec obch. zák. o znamenání firmy akciové společnosti nebo předpisu čl. 44 obch. zák. o znamenání firmy prokuristou. Většina spisovatelů z ustanovení čl. 15 obch. zák., že firmou je jméno, kterým obchodník v obchodě podpisuje, vyvozuje, že jediným zákonným způsobem znamenání firmy kupce jednotlivce je vlastnoruční vypsání celého znění firmy. Nemůže býti pochybnosti, že i tento způsob znamenání firmy skutečně odpovídá zákonným předpisům, avšak nelze tvrditi, že jest jediným dle zákona přípustným způsobem. Dokud firmou kupce jednotlivce bývalo pravidelně, jak patrno ze starších zápisů rejstříkových soudů, pouze jeho jméno, nejvýše snad s nějakým celkem nepatrným osobním dodatkem, vyhovoval onen způsob znamenání firmy praktickým potřebám obchodnictva a nebyla tudíž pociťována potřeba jiného znamenání. Nynější poměry obchodní, zejména pak stupňovaná soutěž, nutí namnoze kupce jednotlivce, by volili za firmu kromě jména věcné dodatky, a to někdy dosti dlouhé. Vypisování celého znění firmy činí jim pak přirozeně značné obtíže, a je proto na snadě, že snaží se zaváděti i jiné, pro ně pohodlnější způsoby znamenání firmy. Pokud tyto způsoby znamenání lze uvésti v soulad se zákonem a pokud zatemňují pravého stavu věci, není příčiny, by oprávněným přáním obchodnictva a potřebám moderního obchodu nemělo býti vyhověno. Jinak by bylo ovšem, kdyby znamenání firmy oním způsobem nevylučovalo pochybnosti, že jde o firmu kupce jednotlivce, naopak mohlo vzbuditi dojem, že jde o firmování akciové společnosti podle čl. 229 druhý odstavec obch. zák. Bude proto v každém případě zvláště zkoumati, zdali znamenání firmy kupce jednotlivce oním způsobem odpovídá zásadám shora vytčeným, zejména zda nebude pochybnosti o tom, o jakou firmu jde. (Viz Dr. Gustav Švamberg, »Právo firemní« 1917, str. 95 a násl.). V tomto případě chce majitelka firmy Františka Novotná, provdaná Tichá, vdova po původním majiteli firmy Václavu J. Novotném, znamenati tak, že k napsanému nebo vytištěnému celému znění firmy »Umělecký a válcový mlýn a mechanická tkalcovna V. J. Novotný v Cákli u Ostí nad Ori.« (též německy) připojí podpis »V. J. Novotný« (německy »W. J. Novotný«). Jde tu tudíž jen o věcné označení (Umělecký a válcový mlýn a mechanická tkalcovna) ve spojení s označením osobním (V. J. Novotný atd.), při čemž i toto osobní označení musí býti psáno neb vytištěno stejným způsobem jako věcné označení. Obojímu následuje vlastnoruční podpis obchodníkův. Z tohoto znamenání firmy jsou patrny jak znění firmy, tak i skutečnost, že firmu znamenal její majitel, poněvadž jinak muselo by znamenání obsahovati příslušný dodatek, naznačující plnou moc. Nehrozí zde ani nebezpečí zneužití, zejména vzbuzování dojmu, že jde o znamenání věcné firmy, pročež není důvodu zabraňovati tomuto způsobu znamenání, zejména uváží-li se, že i dřívější majitel firmy ji již od roku 1912 týmž způsobem znamenal. Nejvyššímu soudu je známo, že rejstříkové soudy z valné většiny nedovolují dosud podobného znamenání firmy kupce jednotlivce, avšak je mu též známo, že tímto způsobem nepostupuje se u firem veřejných společností, ač pro ně platí tytéž zásady. I z toho je dovoditi správnost náhledu shora vysloveného, neboť co platí pro uvedené firmy společnostní, musí platiti i pro firmy kupců jed- notlivců. Viz plenární usnesení ze dne 16. prosince 1925, čís. 866/25 čís. sb. 5554.

Citace:

Čís. 5555. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 813-816.