Čís. 5207.

Při řešení otázky nezabavitelnosti dle §u 251 čís. 6 ex. ř. nepřichází v úvahu vlastnictví povinného; rozhoduje, zdali dlužník věci ve své živnosti skutečně v době výkonu exekuce (prozatímního opatření) používal.
(Rozh. ze dne 13. srpna 1925, R I 668/25.)
Richard P. navrhl, by byly z prozatímního opatření vyloučeny věci, jichž potřebuje k provozu své živnosti. Soud prvé stolice návrhu vyhověl, rekursní soud návrh zamítl.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudu a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal.
Důvody:
Rekursnímu soudu nelze přisvědčiti, pokud míní, že rozhodnutí, zda jde skutečně o předměty ze zásahu prozatímním opatřením vyloučené podle §§ 251 čís. 6 a 380 ex. ř. brání dosud nevyřešená otázka, ve sporech podle §u 37 ex. ř. uplatněná, komu ony předměty náležejí vlastnicky. Při řešení nezabavitelnosti nepřichází vlastnictví povinného v úvahu. Jest tedy nerozhodno, zdali řečené předměty náležejí manželce povinného Antonii P-ové, nýbrž rozhoduje, zdali povinný předmětů těch ve své drobné živnosti ku jejímu osobnímu výkonu skutečně používal. Dovolací soud však nemůže vyhověti návrhu na změnu rekursního usnesení. Pro posouzení zabavitelnosti podle §u 251 čís. 6 a 380 ex. ř. je rozhodující doba, kdy bylo vykonáno prozatímní opatření. V této příčině je závažno, že bylo tvrzeno, ale nebylo vyšetřeno, že v řečené době odpůrce své drobné živnosti již nevykonával, že se dalšího provozu vzdal, že ani dílny neměl, a ze všechny předměty, o které jde, byly již uloženy v bednách. Bude tedy potřebí, by tato okolnost byla vyšetřena. V druhé řadě bude přicházeti v úvahu, že bylo popíráno, že odpůrce je drobným živnostníkem, chráněným předpisem §u 251 čís. 6 ex. ř. Po této stránce sluší uznati, že pro závěr, že šlo o drobného živnostníka, není ve zjištěních nižších soudů opory. Jmenovitě není této opory ve znaleckém posudku, který zdůrazňuje, že při dílně pro opravy aut dlužno předpokládati vždy jednu osobu vedoucí, a že jenom z této příčiny dlužno za to míti, že jde o osobní provozování takového podniku, ovšem předpokládajícího součinnost více pomocných sil. To však může se vztahovati také na velké podniky, ba i na továrny, neboť každý podnik musí býti z pravidla ovládán jednou vedoucí silou. Bude tedy uvážiti po příslušném vyšetření, zdali odpůrce je skutečně drobným živnostníkem podle §u 251 čís. 6 ex. ř. Bylo také tvrzeno, že povinný nemá koncesse ku živnostenskému provozu, že jí nemůže dosáhnouti, že se uchází o dispens a že podle §u 14 c) čís. 4 živn. řádu před dosažením dispense není oprávněn živnost provozovati. Tyto okolnosti mohou však přicházeti v úvahu teprve v druhé řadě, v prvé řadě rozhoduje, zda povinný drobnou živnost skutečně vykonával. Také bylo tvrzeno, že předmětů, o které jde, je množství takové, že pro výkon drobné živnosti jsou nadbytečny. To jest otázka, která teprve v druhé řade bude přicházeti v úvahu a která ovšem rovněž nebyla vyšetřena.

Citace:

Čís. 5207. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 206-207.