Čís. 5375.

Dlužníka lze po rozumu §u 47 ex. ř. přidržeti jen k tomu, by udal své přítomné jmění, nikoliv též k tomu, by vyjevil, jak naložil dřívějším svým majetkem.
(Rozh. ze dne 15. října 1925, R I 855/25.)
K návrhu věřitele dle §u 47 ex. ř. dostavil se dlužník k roku, předložil seznam majetku a prohlásil, že jest ochoten přísežně potvrditi, že údaje v seznamu jsou správné a úplné a že ze svého jmění nezamlčel ničeho. Věřitel navrhl při roku, by byl do přísahy pojat dodatek ohledně zodpovídání se dlužníka, jak naložil s jednotlivými položkami svého příjmu. Ježto se dlužník zdráhal tento dodatek zodpověděti, uvalil na něho prvý soud k návrhu věřitele vazbu. Důvody: Povinná strana dostavila se sice k roku ku složení vyjevovací přísahy a projevila ochotu, složiti vyjevovací přísahu v tom směru, že její údaje v seznamu jmění jsou správné a úplné a že ze svého jmění ničeho vědomě nezamlčela, kdežto na zvláštní otázky strany vymáhající, jejíž odpověď měla býti dle návrhu vymáhající strany pojatá, přísahu složiti se zdráhala, ačkoliv jí okolnosti ty jsou dle vlastního doznání známé, a žádala, aby od pojetí jich do přísahy vyjevovací bylo upuštěno. Strana vymáhající učinila proto návrh na uložení vazby proti straně povinné za účelem donu- cení strany povinné ku složení přísahy ve směru vymáhající stranou žádaném. Dle doslovného znění odstavce třetího §u 47 ex. řádu může exekuční soud pojati do přísahy vyjevovací i jiné dle daných poměrů k vyšetření na exekuci se vztahující příhodné okolnosti a dle důvodové zprávy (mater. II. str. 17) lze pojati do přísahy vyjevovací určité skutečnosti a okolnosti a tím povinného přiměti ku pravdivému vyjádření, z něhož by se dalo docíliti podkladu ku zjištění jmění dlužníka. Rekursní soud změnil napadené usnesení v ten rozum, že se dodatek, navržený při roku vymáhajícím věřitelem do přísahy nepojímá, vazba na dlužníka neuvaluje, a nařídil prvému soudu, by dále po zákonu jednal. Důvody: Stížnosti nelze upříti oprávnění. K soudnímu příkazu předložil dlužník seznam svého majetku sestavený po rozumu §u 47 odstavec druhý ex. ř. a před soudem o roku k výkonu přísahy vyjevovací prohlásil, že je ochoten přísahou potvrditi, že jeho údaje v seznamu tom obsažené jsou správné a úplné a že ze svého jmění ničeho nezamlčel. Tak své povinnosti, zákonem mu uložené, plně vyhověl. Vyjevovací přísaha je přirozeným doplňkem dosavadních marných snah věřitele, vypátrati předměty exekuci podrobené, neboť až do bezvýslednosti exekuce nebyl dlužník povinen podporovati věřitele oznámením svého majetku. Povinnost podporovati věřitele, nastává dlužníku teprve bezvýsledností exekuce; zdráhá-li se, vzniká podezření, že je tu majetek, který nechce udati. Proto umožňuje zákon, by přikročeno bylo k donucení (§ 47 ex. ř.). Než i tu podle zásad exekučním řádem vládnoucích postupovati dlužno vůči dlužníku s nutnou šetrností a bez tvrdosti. Této zásadě zajisté by se příčilo, kdyby do přísahy pojat byl dodatek vymáhajícím věřitelem o roku 29. dubna 1925 žádaný. Neboť dodatek onen dle pravdy směřuje k tomu, by se dlužník zodpovídal, jak naložil s uvedenými tam položkami svého příjmu. Dle obdoby §u 321 čís. 1 c. ř. s. a §u 78 ex. ř. a hledě ku zásadě v §u 202 tr. ř. nesmí však býti pojato do přísahy nic, co by po případě nutilo dlužníka, by sobě nebo blízkým příbuzným přivodil pohanu, nebo dokonce nebezpečí trestního stíhání, zejména pro mařenou exekuci. Soud rekursní sdílí názor soudu prvého, že do přísahy vyjevovací pojati lze určité okolnosti a skutečnosti, aby tím přidržen byl povinný ku pravdivému vyjádření, ze kterého by se dal získati podklad k vypátrání a zjištění dlužníkova majetku. Je nepochybně přípustno dotazovati se po okolnostech, ze kterých zcizení jeví se neplatným nebo odporovatelným. Avšak tento ráz nemají dotázky stížností napadené. Stěžovatel jest ochoten přísahou potvrditi, že oznámil veškeren svůj majetek a že ničeho nezamlčel, že tedy jiného majetku ani hodnoty majetkové nemá. Doplněk přísahy nutno pokládati dle §u 47 ex. ř. za nepřípustný a dlužníkův odpor za odůvodněný.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud zcela správně dovozuje, že dlužníka po rozumu §u 47 ex. ř. lze přidržeti jen k tomu, by udal své jmění, a nikoliv též k tomu, by vysvětlil, jak naložil s dřívějším svým majetkem. Dle jasného znění §u 47 ex. ř. vztahuje se přísaha vyjevovací jen na přítomný majetkový stav dlužníkův. Tento rozsah vyjevovacího řízení není rozšířen ani předpisem předposledního odstavce §u 47 ex. ř., v jehož rámci lze dlužníku ukládati jen taková vysvětlení, která mají za účel, by vyhledány byly věci, které jest vydati nebo jež lze do exekuce vzíti. Tudíž i vysvětlení takováto mohou se týkati jen přítomného majetkového stavu dlužníkova, kdežto návrh vymáhajícího věřitele jde přes tuto hranici.

Citace:

Čís. 5375. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 497-499.